Po celonočním maratonu, který skončil ve středu ráno, se ministři zemědělství členských států EU dohodli na pravidlech pro vyplácení stovek miliard eur dotací evropským zemědělcům do roku 2027. Zítra budou o své verzi hlasovat europoslanci. Monika Hohlmeierová, která letos v únoru v ČR řešila střet zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO), s úspěchem navrhla zastropování dotací na jeden podnik na půl milionu eur. To by mohlo mít dopad například na Agrofert a další velké podniky. Nová pravidla však kritizují odborníci, ekologické organizace i někteří politici. Europoslanci i vlády podle nich rezignovali na větší ekologizaci zemědělství, která by odpovídala ambicím Green Dealu. Jisté je, že se bude ještě vyjednávat několik dalších měsíců.
Když se ministři zemědělství zemí EU sešli počátkem týdne v Lucemburku, tušili, že je čekají náročné hodiny. Ambicí německé ministryně zemědělství Julie Klöcknerové, která jednání řídila, nebylo nic menšího než po dvou letech konečně uzavřít diskusi o pravidlech pro přidělování stovek miliard eur dotací evropským zemědělcům do roku 2027. Ještě v úterý v noci se zdálo, že ministři se rozjedou domů s prázdnou, ale ve středu ráno krátce před pátou hodinou unavená ale zářící Klöcknerová vítězoslavně ohlásila: „Dohodli jsme se!“
Podle Klöcknerové je výsledkem nočního vyjednávacího maratonu text, který představuje zásadní posun v historii společné evropské zemědělské politiky. „Podařilo se nám najít rovnováhu mezi požadavky na zachování konkurenceschopnosti evropského zemědělství a zároveň na ochranu životního prostředí a klimatu. Tato dohoda splňuje naši ambici provádět zelenější, spravedlivější a jednodušší společnou zemědělskou politiku,“ prohlásila.
Konec nadějí?
Optimismus Klöcknerové ovšem rozhodně nesdílí ekologické organizace a další experti a politici, kteří již nějakou dobu bijí na poplach. „Greenwashing a kapitulace agrobaronům,“ napsal irský levicový europoslanec Luke Flanagan pro server Euractiv.com. „Rozsudek smrti pro malé farmy, přírodu i klima,“ uvedla organizace Greenpeace. „Konec nadějí na proměnu českého zemědělství a krajiny,“ doplňuje českou perspektivu Hnutí DUHA. Tyto a podobné komentáře směřují nejen k ministrům, ale především k Evropskému parlamentu, který tento týden také diskutuje o své představě, jak by měla společná evropská zemědělská politika po roce 2020 vypadat.
Europoslanci až do pátku hlasují – složitě a elektronicky na dálku – o více než 1.700 pozměňovacích návrzích k třem legislativním návrhům zakotvujícím nová dotační pravidla. Nicméně již v úterý ve večerních hodinách schválili podobu některých klíčových ustanovení, která vyvolávají již zmíněnou kritiku a obavy. A to přitom podle – poněkud zklamaného – evropského komisaře pro zemědělství Janusze Woiciechowského je europoslanecká verze z hlediska ochrany životního prostředí a klimatu přeci jen o něco ambicióznější než text schválený ministry zemědělství. I když ani ta podle komisaře nedosahuje původních environmentálních ambicí, které měla nová zemědělská politika naplnit.
Podle europoslankyně za ODS Veroniky Vrecionové, která tento návrh podpořila, tak může výrok premiéra Babiše na adresu Hohlmeierové o „pomatené poslankyni“ přinést holdingu Agrofert ztrátu 1,5 miliardy korun ročně.
Povinná eko-schémata, ale…
Jedním z klíčových témat, o nichž se vedla (a ještě povedou) nejtvrdší jednání, je, do jaké míry navázat čerpání dotací na povinnost dodržovat principy ekologicky šetrného zemědělství. Určité standardy budou platit pro každého zemědělce čerpajícího dotace, nicméně zemědělci jdoucí nad rámec těchto pravidel budou mít nárok na další velký balík peněz. Ten bude nově vyčleněn v rámci prvního pilíře, tedy přímých plateb na hektar – největší části zemědělských dotací – do tzv. eko-schémat. Ta byla koncipována jako základní příspěvek zemědělců k tzv. Zelené dohodě pro Evropu a mají podporovat například postupy precizního nebo ekologického zemědělství.
Některé státy jako Itálie, Polsko – a Česká republika – otevřeně vyjadřovaly obavy, že pokud bude na eko-schémata povinně vyčleněný určitý balík peněz, nemusí se podařit jej vyčerpat a peníze přijdou vniveč (právě tyto případy jsou mimochodem nejvíce podezřívány z vlivu mocné agrární lobby). Ministři zemědělství se nakonec shodli na tom, že na eko-schémata povinně vyčlení jednu pětinu dotací určených pro první pilíř s tím, že v prvních dvou letech po zavedení této novinky bude možné nevyčerpané prostředky přesunout zpět do zbývajícího „nezeleného“ balíku.
Mohlo by vás zajímat
To je ovšem řešení, s kterým se určitě nespokojí europoslanci, kteří chtějí přidělit
eko-schématům z prvního pilíře třicet procent celkové částky. Na druhou stranu požadují, aby požadavky eko-schémat neohrožovaly konkurenceschopnost podniku. A to je pro zastánce zelenějšího evropského zemědělství stále málo.
„Nejde ale přeci jen o toto jedno číslo,“ prohlásila Klöcknerová, když komentovala rozhodnutí ministrů zemědělství. „Je to jeden velký balík opatření. Nebylo lehké najít shodu, názory států se velmi lišily,“ dodala. To ostatně dokazuje i další ústupek, který ještě více vyvolává u stoupenců ambicióznější „zelené“ politiky podezření, že země EU podlehly velkoagrární lobby, která chce především zachovat současný stav. Do výdajů na eko-schémata totiž ministři chtějí započítat i ty environmentální výdaje, které státy uplatní nad rámec povinných třiceti procent v rámci investičních dotací v tzv. druhém pilíři, které jsou určeny na projekty rozvoje venkova. Europoslanci s ničím takovým nepočítají a navíc na „zelené“ výdaje v rámci druhého pilíře požadují vyčlenit 35 procent.
Jednání se ještě povedou měsíce
Ve hře je však i řada dalších detailů, které mohou rozhodnout o tom, zda bude budoucí evropské zemědělství nakonec ekologičtější či nikoli. Kolik obhospodařované plochy se vyčlení na krajinotvorné prvky jako jsou remízky či rybníky. Nebo do jaké míry se bude hospodařit na degradovaných mokřadech, které mohou až za čtvrtinu evropských emisí skleníkových plynů ze zemědělství (týká se to zejména severských a pobaltských států) nebo jak se povede průmyslovým velkochovům zvířat.
Nicméně ani v příští dnech stále nebudeme vědět, jak nakonec konečné znění pravidel pro přidělování miliard eur evropským zemědělcům dopadne. Svůj text mají nyní ministři zemědělství, v pátek ho budou mít europoslanci. Obě strany se ale nakonec musí dohodnout. A to může trvat dlouho, jak ukazuje zkušenost z doby před sedmi lety, kdy tento „trialog“ (třetím „do party“ je Evropská komise jako autor legislativního návrhu) trval rok a půl. A nic nenaznačuje, že by to tentokrát mělo být jednodušší, právě naopak. I proto se již dříve dohodlo, že v letech 2021 a 2022 budou zemědělci přechodně čerpat dotace z nového rozpočtu 2021-2027 ještě podle „starých“ pravidel.
Hohlmeierová chce omezit dotace na 500 tisíc eur na podnik. Může to ublížit Babišovi
A boj se povede nejen o výše zmíněná procenta. Europoslanci například vrací do hry ministry odmítnuté povinné zastropování dotací. Na základě ve středu schváleného návrhu předsedkyně europoslaneckého výboru pro rozpočtovou kontrolu Moniky Hohlmeierové (té, která letos v únoru navštívila ČR s delegací europoslanců a řešila střet zájmů premiéra Andreje Babiše) by neměl jeden podnik získat více jak 500 tisíc eur na přímých dotacích (Evropská komise původně navrhovala hranici 100 tisíc eur) a jeden milion eur na dotacích z druhého pilíře.
Pravidlo má platit pro fyzické osoby a pro skutečné majitele právnických osob. Podle europoslankyně za ODS Veroniky Vrecionové, která tento návrh podpořila (na rozdíl od všech šesti europoslanců zvolených za ANO), tak může známý výrok premiéra Babiše na adresu Hohlmeierové o „pomatené poslankyni“ přinést holdingu Agrofert ztrátu 1,5 miliardy korun ročně.
Ministr Toman je (zatím) spokojen
Zastropování dotací by se určitě nelíbilo českému ministru zemědělství a bývalému šéfu Agrární komory Miroslavu Tomanovi (ČSSD). Připomeňme, že v Česku míří 90 procent evropských dotací pětině těch největších podniků, které také obdělávají většinu zemědělské půdy v ČR. Pouhé jedno procento podniků s rozlohou nad 2 000 hektarů spotřebovává přes čtvrtinu zemědělských podpor, které jdou formou přímých plateb. Vedle toho je ministerstvo zemědělství také dlouhodobě kritizováno za to, že rezignuje na účinnou podporu malých a středních podniků.
S výsledkem jednání ministrů zemědělství je ale Toman, který vždy požadoval respektování „národních specifik“, zatím spokojen. Osobně se sice jednání v Lucemburku kvůli onemocnění covid-19 nakonec nezúčastnil – zastoupil jej jeho náměstek Jiří Šír – nicméně výsledná dohoda mu v zásadě vyhovuje. „Dosažení dohody mezi státy EU po více než dvou letech vyjednávání vítám. Za důležité považuji, že financování takzvaných citlivých komodit (chmel, cukrová řepa, ovoce, zelenina – pozn.red.) zůstane minimálně na stejné úrovni, jako v současném období, i když původně mělo být sníženo. Vítám také, že zavedení definice skutečného zemědělce bude pro členské země dobrovolné. To zemědělcům uleví od zbytečné byrokracie,“ komentoval stručně ministr Toman v tiskové zprávě.
Helena Sedláčková
