Nová britská premiérka Liz Trussová má za sebou první kontroverzní rozhodnutí. Před víkendem odvolala moratorium na vyhledávání a těžbu břidlicového zemního plynu a otevřela tím těžařům cestu k využití bohatých ložisek, nacházejících se zejména ve střední Anglii. Trussová též přislíbila udělení dalších licencí na těžbu ropy a plynu v Severním moři.
Liz Trussová a její ministr pro podnikání a energetiku Jacob Rees-Mogg tento krok vysvětlují jako reakci na ruskou válečnou agresi na Ukrajině. Velká Británie už za vlády předchozího premiéra Borise Johnsona mezi prvními zastavila dovoz fosilních paliv z Ruska. Ohledně břidlicového plynu byl však Johnson skeptický, moratorium na jeho využití v roce 2019 podpořil.
Nová britská vláda má jinou strategii. Rusko je jako dodavatel paliv nepřijatelné a dovoz plynu z jiných zemí je extrémně nákladný. Výsledkem je strategie typu „co je doma, to se počítá.“ Jacob Rees-Mogg si přeje, aby se Británie stala do roku 2040 čistým exportérem energií. „Abychom toho dosáhli, musíme využít všech možností v oblasti solární a větrné energie i produkce ropy a plynu. Proto je správné, že jsme ukončili moratorium a využijeme každý potenciální zdroj domácího plynu,“ uvedl Rees-Mogg v oficiální tiskové zprávě britské vlády.
Konec moratoria se týká jen Anglie. Ve Skotsku a Walesu, kde je odpor veřejnosti a lokálních politiků nejsilnější, zůstává dál v platnosti.
Dvacet let na sestupu
Uhlovodíků v podzemí, včetně britského sektoru Severního moře, je stále dost, avšak do jejich dobývání se v poslední době málo investovalo. Výsledkem je pád těžby zemního plynu ze 113,5 miliard m3 v roce 2000 na 32,7 miliardy m3 v loňském roce. Produkce ropy ve stejném období spadla ze 126 milionů na 41 milionů tun (zdroj: statistická ročenka koncernu BP).
Vedle Severního moře se lákavé zásoby zemního plynu nacházejí také přímo na pevnině. Má to ale jeden háček: jedná se o zemní plynu v neprostupných horninách a dobývat by se muselo s pomocí hydrofrakování. Prakticky se jedná o vtláčení vody s jemným pískem a chemikáliemi (o jejich škodlivosti se vedou dodnes vášnivé debaty) pod tlakem do břidlicových vrstev v podzemí. Z nich se uvolňuje plyn označovaný nepřesně jako břidlicový; fakticky se jedná o téměř čistý metan.
Studie European Unconventional Oil and Gas Assessment (EUOGA), zpracovaná v letech 2015 až 2017, vypočetla zásoby břidlicového zemního plynu pod Velkou Británií ve střední varianě na 35 bilionů m3. Takové množství by stačilo na pokrytí britské spotřeby (v loňské výši) po dobu 460 let.
Průzkum ložisek břidlicového plynu před rokem 2019 probíhal a některé nálezy vypadaly celkem nadějně. Konkrétně společnosti Cuadrilla Resources se podařilo navrtat bohatá ložiska plynu v regionu Lancashire. Vše skončilo rázným zásahem britského regulátora Oil and Gas Authority, který v listopadu 2019 další těžbu s pomocí hydrofrakování hornin zakázal kvůli obavám z otřesů a škod na majetku v blízkosti vrtu.
Nepopulární a riskantní
Web Politico.eu připomíná, že hydrofrakování je ve Spojeném království velmi nepopulární. Na podzim loňského roku vládou zadaný průzkum zjistit, že 44 procent Britů je proti němu a pouze 17 procent jej podporuje. Novější průzkum, který by zohlednil situaci po ruské invazi na Ukrajinu a zdražení plynu, však není k dispozici.
Více o příležitostech a bariérách pro těžbu plynu z břidlic Evropě se dočtete ve zprávě „Evropa sedí na bilionech kubíků plynu, ale těžit je nechce. Kvůli strachu z hydrofrakování.“
David Tramba
