Nošení roušek může vést k falešnému pocitu bezpečí, upozorňuje WHO

Nárůst používání ochranných pomůcek ze strany veřejnosti zvyšuje jejich cenu pro zdravotníky, varuje nejen WHO. foto: pixabay

Pokud používání ústenek není spojeno s dalšími důležitými preventivními opatřeními proti šíření COVID-19, není efektivní, tak zní oficiální doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO). V Česku se o něm příliš nemluví, i když je velmi důležité. Pokud se totiž někdo spolehne jen na to, že nošením obličejové roušky udělal dost pro svou osobní ochranu před nákazou, může upadnout do falešného pocitu bezpečí a zbytečně riskovat. Různé národní i odborné strategie pro používání ústenek ze strany veřejnosti mapuje nový článek publikovaný v prestižním žurnálu Lancet.

Nepříjemná realita dnešních dní. Na jedné straně nemocnice, včetně těch největších, žádají veřejnost alespoň o doma vyráběné látkové roušky, protože jim zoufale chybí potřebný zdravotnický materiál, na té druhé lze stále v ulicích potkat v občany s nasazenými jednorázovými chirurgickými rouškami či dokonce s respirátory s nejvyšším možným stupněm ochrany. Obojí ho se však ve zdravotnictví nedostává, což znamená vyšší riziko nákazy pro samotného zdravotníky. I to je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jeden z velmi vážných důsledků situace, kdy ústenky nejsou používány účelně. WHO ve svých globálních doporučeních dokonce vysloveně říká, že nošení roušek je u zdravých jedinců na místě pouze tehdy, pokud pečují o někoho, u něhož je podezření z nákazy COVID-19. Obdobné doporučení vydala také Evropská komise a European Centre for Diseases Prevention and Control (ECDC) s tím, že obličejové roušky mají být rezervovány pro zdravotnický personál a pro ty, kteří pečují o nemocné v jejich domovech. Na druhé straně, pokud po rouškách sáhnou zdraví jedinci, mohou podlehnout falešnému pocitu bezpečí, že jsou již proti infekci dostatečně chránění, což může vést k tomu, že nebudou dodržovat další preventivní opatření proti šíření infekce COVID-19.

Dopady různých přístupů k nošení ústenek v jednotlivých zemích se zabývá nový článek publikovaný v prestižním medicínském žurnálu Lancet. „Navzdory konzistentnosti doporučení, aby symptomatičtí jedinci a zdravotníci používali obličejové masky, byly zjištěny rozpory v doporučení pro veřejnost a jednotlivé komunity,“ konstatuje autorský tým. Plošné využívání nyní extrémně cenného a celosvětově nedostatkového zdravotnického materiálu má totiž konkrétní negativní dopady na zdravotnický systém: „Jedním z důležitých důvodů proč odrazovat od rozšířeného všeobecného používání ústenek je zachování omezeného množství zdravotnického materiálu pro profesionální použití ve zdravotnických zařízeních.“ V době, kdy ochranné pomůcky pro zdravotníky chybí, je tak dvojnásob důležité jejich účelné používání a zároveň srozumitelné vysvětlování pravidel pro jejich nošení směřující k veřejnosti, tedy jak s rouškami pracovat správně a zbytečně neriskovat šíření infekce.

Jestli mají lidé používat roušky, musí vědět jak na to

Problém je, že vysvětlování povinného nošení roušek všude ve veřejném prostoru se české vládě nedaří ideálně. K občanům tak míří rozporuplné informace, a to snižuje pravděpodobnost, že budou roušky používat správně. Nařízení o povinném nošení roušek schválila vláda 18. března. Stalo se tak v době, kdy nebylo k dispozici dostatečné množství jednorázových roušek ani pro zdravotníky, natož pro veřejnost. Přesto začalo být zakrývání obličeje od dalšího dne povinné plošně pro všechny. Jednorázové roušky chyběly, stejně jako informace o tom, jak správně pracovat s těmi látkovými. Na tiskovém briefingu po skončení jednání kabinetu, kde padlo toto rozhodnutí, náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula například tvrdil, že je možné jednorázové roušky nosit opakovaně, což je zcela proti mezinárodním odborným doporučením WHO, ECDC i CDC. „My samozřejmě zveřejníme nějaké zásady jak tyto roušky, byť jednorázové, používat, ale já chci říci, že to standardní riziko, které je, kdy my vyjdeme s jednorázovou rouškou do prostředí, kde se vyskytuje ta nákaza, tak tady by mělo být minimalizováno v tom, že ty roušky budou mít všichni. To znamená, že na povrchu by neměly ulpívat v podstatě mikroorganismy tak, aby se tam kultivovaly a abychom se bezprostředně nakazili, kdybychom tu roušku použili opakovaně,“ vysvětloval náměstek s tím, že žádná země světa není v současné situaci schopná zajistit dostatečné množství jednorázových roušek „pro každodenní výměnu“. „Pro nás by to znamenalo v podstatě 300 milionů roušek, což je zcela mimo realitu vůbec celosvětovou,“ tvrdil profesor Prymula. Jenže o dva dny později už říkal něco jiného a vysloveně odmítl, že by jednorázové roušky šlo používat opakovaně: „Chci apelovat na obyvatele, aby, pokud mají možnost, používali textilní roušky. Ukazuje se, že používání jednorázových roušek je náročné a příliš opakovaně je používat nelze,“ uvedl po jednání krizového štábu 20. března. O něco později pak přidal prohlášení o tom, že látkové roušky, které si lidé obstarávají sami svépomocí, jsou dokonce lepší ochranou, než ty jednorázové.

I když je nošení roušek v Česku povinné, ne všichni občasné jsou schopni je používat správně. Často je to z nevědomosti, kdy se roušek například dotýkají rukou v obličejové části, různě je při nošení upravují, nosí jednu roušku během celého dne bez výměny nebo si je například svlékají, aby si zakouřili, a následně tu samou ústenku nasadí znovu. Tímto pak snižují účinnost roušek anebo sami sebe přímo ohrožují, protože právě kontakt rukou s kapénkami obsahující virové částice COVID-19 a následný dotyk v oblasti obličeje patří k častým způsobům přenosu infekce. Pro nošení obličejových roušek je podle Srđana Matiće, ředitele české kanceláře WHO, stejně jako pro jakékoliv jiné opatření v oblasti veřejného zdraví, nezbytné získat spolupráci veřejnosti. Jinak se stává i sebelepší doporučení neúčinným, protože jej lidé nejsou schopni správně aplikovat ve svém životě. „My nejsme v pozici těch, kteří by schvalovali jednotlivá národní doporučení ohledně používání roušek. Používání roušek a dalších ochranných pomůcek má být vždy prioritou u zdravotníků. Pokud má roušky používat veřejnost, zdůrazňujeme, že tyto pomůcky mají mít odpovídající kvalitu, musí být používány správně, jednorázové roušky pak také správně zlikvidovány, a současně upozorňujeme na to, že nošení roušek samo o sobě nenahrazuje další hygienická opatření,“ dodává Matić. Sám by proto ocenil, pokud by po prohlášení politiků o nutnosti používání roušek následovalo také neméně důležité upozornění na význam osobní hygieny rukou, dodržování vzájemného odstupu a také hygienických pravidel při kýchání a smrkání. Pokud se totiž lidé soustředí jen na nošení roušek, snadno podle Matiće mohou podlehnout falešnému pocitu bezpečí, tedy, že v prevenci šíření infekce udělali dost, a již budou ignorovat další podstatné kroky. Pak se roušky paradoxně mohou stát zdravotním rizikem.

Nárůst používání ochranných pomůcek ze strany veřejnosti zvyšuje jejich cenu pro zdravotníky

Obecná doporučení WHO, Evropské komise, ECDC i amerického úřadu Centres for Diseases Control and Prevention se shodují v tom, že pro zdravé asymptomatické jedince není nošení ústenek nutné. Zdraví lidé je mají používat pouze tehdy, pokud pečují o někoho, kdo je nemocný. Toto doporučení má nejen své medicínské, ale i ekonomické důvody. „Pro zdravé jedince není nošení obličejových roušek (jakéhokoliv typu) doporučované. Pokud jste zdraví, používejte ústní roušku, pouze pokud se staráte o nemocnou osobu s podezřením na COVID-19,“ stojí v globálním doporučení WHO. Nicméně šíření infekce zásadně ovlivňuje a mění jednotlivá národní doporučení ze strany vlád, tak chování jednotlivců, jak konstatuje článek zveřejněný v žurnálu Lancet. Ve chvíli, kdy se nákaza šíří, roste potřeba veřejnosti používat různé ochranné pomůcky, a to nejen ústenek ale i profesionálních respirátorů s nejvyšším stupněm ochrany. Lidé si je různě obstarávají a používají je, protože se přirozeně obávají infekce. Čím více osob však sahá po profesionálních ochranných pomůckám, tím hůře jsou pak dostupné pro zdravotníky i celé zdravotnické systémy.

„Tento nárůst používání obličejových roušek ze strany široké veřejnosti zhoršuje nedostatečnou globální nabídku ochranných pomůcek, vede k prudkému nárůstu cen a riziku omezení dodávek pro zdravotníky. V reakci na to některé země (například Německo a Jižní Korea) zakázaly vývoz ochranných pomůcek, aby upřednostnily místní poptávku,“ upozorňuje autorský tým s tím, že WHO již požadovala celosvětové zvýšení produkce ochranných pomůcek o 40 %. „Mezitím by zdravotnické autority měly optimalizovat distribuci ochranných pomůcek tak, aby upřednostnily potřeby zdravotníků působících v první linii, a nejzranitelnějších skupin obyvatel, které jsou nejvíce vnímavé vůči nákaze a v případě infekce také nejvíce ohroženy rizikem úmrtí, včetně seniorů (osoby nad 65 let věku) a lidí s chronickými onemocněními,“ doporučuje autorský tým vhodné provizorní řešení situace, kdy ochranných pomůcek je pouze omezené množství. Obrovský celosvětový nárůst poptávky totiž není reálné okamžitě uspokojit, a proto je tak důležité distribuovat ochranné pomůcky co nejefektivněji tam, kde jsou nejvíce potřeba.

V Číně, Japonsku i Hongkongu mají pro použití ústenek konkrétní pravidla

V Česku platí v důsledku šíření infekce COVID-19 povinnost nosit roušku či jakoukoliv jinou ochranu úst a nosu vždy, když se člověk pohybuje ve veřejném prostoru bez výjimky. Jak popisuje článek publikovaný v žurnálu Lancet, strategie asijských zemí, je v tomto ohledu odlišná a více reflektující rozdílné životní situace různých jedinců. Čína například rozlišuje doporučení podle rizika infekce. Pro veřejnost ve středním riziku infekce doporučuje chirurgickou ústenku či jednorázovou roušku, pokud se jedná o jedince pracující v místech s vysokou koncentrací osob, jako jsou například nádraží, žijící s další osobou v karanténě nebo se jedná například o příslušníky policie či kurýry doručující zboží. Jednorázovou ústenku pak mají používat osoby v nízkém riziku infekce, tedy například pracovníci v supermarketech, ti, co přichází do zdravotnických zařízení nebo pracují v uzavřených prostorách. Lidé ve velmi nízkém riziku nákazy pak nemusí nosit ústenku vůbec nebo mohou sáhnout po doma vyráběných rouškách. Toto čínské doporučení se týká těch, kteří většinu svého času tráví doma, věnují se různým outdoorových aktivitám nebo pracují či studují ve velmi dobře větraných prostorách.

Hongkong pak podle publikovaného textu povinně požaduje nošení ústenek u jedinců, kteří mají příznaky infekce dýchacích cest. „Noste chirurgickou roušku, pokud cestujete hromadnou dopravou nebo pobýváte v místech s vysokou koncentrací osob. Je důležité roušku používat správně, dodržovat dobrou hygienu rukou před nasazení a po sundání roušky,“ cituje autorský tým z oficiálních doporučení úřadů. Singapur požaduje nošení roušek u osob, které mají příznaky infekce, například kašlou či kýchají. Vlastní pravidla má také Japonsko. „Účinnost nošení obličejové roušky v ochraně před viry se považuje za omezenou. Používáte-li roušku ve stísněných, špatně větraných prostorách, může vám to pomoci vyhnout se kontaktu s kapénkami od ostatních, ale pokud se pohybujete venku, používání roušek není příliš účinné,“ dodávají autoři a autorky. Skepticky před plošným používání obličejových roušek na veřejnosti se podle nich staví také americké, britské a německé úřady s tím, že nejsou k dispozici dostatečné důkazy pro to, že toto opatření skutečně brání šíření infekce. Ani v jedné zemi tak nošení roušek pro veřejnost není povinné.

Nicméně autorský tým upozorňuje, že velký rozdíl mezi tím, kdy žádné důkazy nejsou a situací, kdy důkazy ukazují, že něco není účinné. Nestaví se tedy a priori proti používání ústenek, ale apeluje na smysluplnost jednotlivých doporučení a správné používání roušek. „Ochranné pomůcky jsou zdravotnickými pracovníky široce používány při péči o pacienty s respiračními infekcemi jakou součást opatření proti kapénkám. Bylo by rozumné navrhnout zranitelným jedincům, aby se vyhýbali místům s vysokou koncentrací osob a pokud se zde budou pohybovat, aby používali zdravotnické roušky,“ doporučuje článek s tím, že již je prokázáno, že osoby infikované COVID-19 jsou infekční ještě před tím, než se u nich projeví příznaky onemocnění. Ke snížení rizika komunitního přenosu infekce by tak mohlo dojít, pokud by všichni infikovaní jedinci, včetně těch, kteří nemají příznaky nemoci, nosili obličejové roušky.

Nošení roušek samo o sobě nestačí

Vlastní plošné používání roušek ze strany veřejnosti s sebou přináší podle autorů a autorek i svá rizika, tedy, že ochranné pomůcky nebudou používány správně a zároveň, že někteří lidé propadnou falešnému pocitu bezpečí a nebudou se již chránit jinými způsoby. „Lidé v některých regionech, například v Číně, Thajsku a Japonsku se rozhodli pro provizorní alternativy nebo opakované použití jednorázových chirurgických roušek. Obzvláště nesprávné používání obličejových roušek, jako například opakované použití jednorázových roušek, by mohlo ohrozit jejich ochranný účinek či dokonce zvýšit riziko infekce,“ upozorňuje autorský tým. Podle něj je tak zcela na čase, aby vlády a zdravotnické úřady v jednotlivých zemích vydaly „racionální doporučení ohledně používání roušek a doplnily jej o další preventivní opatření, jako například hygiena rukou“. Shodují se pak v tom, že by nošení obličejových roušek mělo být doporučeno nejen osobám, které už mají příznaky infekce dýchacích cest, ale také zranitelným skupinám obyvatel, jako jsou senioři. Plošné používání masek ze strany veřejnosti je pak podle autorského týmu možné zvážit v tehdy, pokud budou zajištěny „dostatečné dodávky materiálu“.

Na rizika spojená s tím, že pokud se opatření proti šíření COVID-19 zaměří pouze na nošení obličejových roušek a budou vynechána další doporučení, dlouhodobě upozorňuje WHO. Nestaví se proti rouškám obecně, ale učí veřejnost jejich správnému používání. „Používání roušek je efektivní pouze tehdy, pokud je spojeno s častým mytím rukou za použití dezinfekce na bázi alkoholu nebo mýdla a vody. Pokud nosíte roušku, musíte vědět, jak jí správně používat a správně zlikvidovat,“ shrnuje globální doporučení WHO. Konkrétně v České republice pak místní kancelář WHO doporučuje respektovat vládní nařízení, ale nezapomínat na další potřebné kroky k zabránění šíření infekce. K základním a globálně stále platným doporučením tak platí pečlivé a časté mytí rukou, dodržování hygienických pravidel při kýchání a smrkání, respektování dostatečné vzdálenosti mezi osobami a zároveň dodržování karantény, pokud se člověk necítí dobře. Jen tehdy, pokud jsou tato opatření dodržována současně, mohou být skutečně účinná.

Ludmila Hamplová

Text je převzat z portálu Zdravotnický deník, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník