Po ruské invazi na Ukrajinu a přerušení dodávek ruského plynu výrazně narostl dovoz plynu z Norska. To Oslu přineslo značné zisky (ačkoli o nich vláda jako o „válečném profitu“ nemluví). Dnes se proto v Norsku množí požadavky na zintenzivnění podpory, již Oslo Ukrajině poskytuje.

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu podporovaly evropské vlády napadenou zemi finančně i věcně. Za svůj dobrý skutek byly samozřejmě potrestány – Rusko přerušilo dodávky plynu do Evropy, což způsobilo cenový šok a energetickou krizi. Podniky a domácnosti utrpěly a vlády musely mobilizovat finanční podporu pro své vlastní občany namísto aby navýšily podporu Ukrajině. Jedna evropská země na tom ovšem vydělala – Norsko. Podle Håvarda Hallanda, experta na udržitelné finance z Heriot-Watt University, by to nyní Norové měli Ukrajině vrátit.

Neočekávané zisky

Poté, co Rusko přestalo levný plyn dodávat, začali Evropané dovážet podstatně více z Norska. Peníze, které mohly evropské vlády použít na podporu Ukrajiny, tak šly na nákup dražšího plynu; v Norsku putovaly do státního investičního fondu spravovaného společností Norges Bank Investment Management (NBIM). Cílem fondu je dlouhodobě spravovat příjmy z ropných a plynových zdrojů země tak, aby z nich měly prospěch budoucí generace Norů.

Podle odhadů norského ministerstva financí získá Norsko do doby, než evropské země dovážející plyn najdou alternativy (např. výstavbou terminálů LNG) přebytek příjmů z vývozu zemního plynu ve výši 109 miliard eur. Většina těchto peněz jde do státní pokladny, protože zisky v odvětví ropy a zemního plynu podléhají dani ve výši 78 procent.

Podle doktora Hallanda „není pochyb o tom, že dodávky norského plynu byly v kritické době nezbytné pro udržení evropských energetických systémů v chodu“. Zároveň dodává, že „norská vláda nepovažovala své neočekávané zisky za zisky válečné“.

Mohlo by vás zajímat

V roce 2024 norská vláda vyčlenila na podporu Kyjeva tři miliardy eur. V porovnání s finanční podporou celé Evropské unie to není tak malá částka – celá EU na ni loni vynaložila 18,7 miliardy eur, zatímco na ruská fosilní paliva vydala 21,9 miliardy eur.

Vezmeme-li však v úvahu HDP jednotlivých zemí, jedná se již o částku méně působivou. Podle údajů serveru Statista vyčlenilo Norsko v období 24.01.2022-31.12.2024 na pomoc Ukrajině 0,75 procenta svého HDP. Přitom mnohem menší země – například Estonsko (2,2 procenta), Dánsko (2,17 procenta), Litva (1,8 procenta) a Lotyšsko (1,53 procenta) – na to použily mnohem více ze svého HDP. Podle doktora Hallanda by Norsko „mělo nyní přikročit k darování svého přebytku. Toho lze dosáhnout buď prostřednictvím postupných sérií plateb, nebo jako jednorázovou částku, kterou by Ukrajina mohla použít prostřednictvím emise dluhopisů.“

Stoltenberg obrat nepřinesl

Podle odborníků se dalo předpokládat, že Norsko změní své kroky a přestane hromadit válečné přebytky poté, co se v únoru 2025 ujal funkce ministra financí Jens Stoltenberg. Stoltenberg, generální tajemník NATO v letech 2014-2024, již dříve vyzval země NATO, aby zvýšily své finanční závazky vůči Ukrajině. V rozhovoru pro Financial Times na začátku února však nový ministr odmítl obvinění, že Norsko „vydělává na válce“ tím, že po ruské invazi na Ukrajinu prodává Evropě rekordní množství ropy a plynu.

„Hodnota válečných zisků Norska se téměř rovná veškeré vojenské a civilní podpoře USA Ukrajině. Vzhledem k tomu, že postoj USA k evropské bezpečnosti je stále nejednoznačnější, mělo by Norsko využít své nouzové prostředky ve prospěch evropských občanů, od nichž pocházejí, a věnovat je výhradně na obranu a obnovu Ukrajiny,“ citoval dr. Hallanda polský server Energetyka24.com. Podobně 26. února mluvila i předsedkyně Liberální strany Guri Melbyová: „Norsko je jednou z mála zemí, které mají k dispozici velké množství peněz, a proto musíme okamžitě posílit podporu Ukrajině.“ Norská podpora by měla být posílena „výrazně“ a „rychle“, dodala k tomu bývalá norská premiérka Erna Solbergová, současná vůdkyně opozice.