Zatímco Ukrajinci bojují na válečné frontě a Evropané se třesou při pomyšlení na účty za energie, Norsko má z války velmi vysoké zisky. Jako první na to upozornil polský premiér, napsal ve svém posledním čísle britský týdeník Economist. Časopis konstatuje, že díky již půl roku trvající válce, v níž Rusko zaútočilo na Ukrajinu, Norsko – druhá nejbohatší země kontinentu (před ním je pouze Lucembursko) – zřetelně zbohatlo.
Dodávky energie do Evropy jsou pro Norsko dlouhodobě výhodné – je čtvrtým největším vývozcem zemního plynu na světě.
Zisky z vývozu tohoto artiklu se podle britského týdeníku Economist staly přímo obscénními poté, co Rusko, které bylo dosud konkurentem v dodávkách energetických nosičů do Evropy, změnilo svoje plynovody ve zbraně.
„Válka a následná energetická krize se vlečou a částky plynoucí na sever se ukazují jako trapné. Země, která chce ve světě budovat svůj obraz jako síly dobra, se musí bránit obviněním, že vydělává na válce,“ píše týdeník Economist.
Norsko by tak neprosperovalo, kdyby před pěti desetiletími nenarazilo na ložiska ropy v moři. Obrovské množství energie, které nyní Oslo vyváží, to umožňuje. Za normálních okolností přináší prodej ropy, plynu a elektřiny více než 50 miliard dolarů ročně, tedy 10 000 dolarů na Nora. To stačí k udržení sociálního státu, jakým Norsko je.
Díky válce se ale nyní příjmy Norska z vývozu energie zvýšily na více než 200 miliard dolarů ročně. Nebýt toho, že Norsko tyto peníze rozumně ukrývá ve státním investičním fondu, mohl by při těchto cenách každý Nor dostat roční šek v hodnotě asi 40 000 dolarů – což je zhruba HDP Evropské unie na hlavu.
Podle výpočtu britského týdeníku se 5,5 milionu norských občanů musí spokojit s majetkem v hodnotě 1,2 bilionu dolarů, a to navzdory nedávnému poklesu hodnoty investic.
Evropané, hlavní zákazníci Norska, neměli vůči energetické obchodní politice Norska donedávna žádné výhrady.
„Jakýkoli jiný než ruský zdroj energie byl vítán a alternativy se nacházely především na Blízkém východě a v severní Africe. Pro západní politiky je žebrání o uhlovodíky u norského ministra méně problematické než u autoritářského petropotentátu,“ píše dále Economist.
Norsko kvůli nárůstu nárůstu zájmu o energetické dodávky požadovalo, aby Evropská unie zmírnila svou rétoriku ohledně nutnosti rychlejšího odklonu od fosilních paliv, připomíná Economist. Severská země zvýšila těžbu plynu, jak jen to bylo možné, a dokonce potlačila stávky odborů, aby udržela přísun energie. Norsko poslalo také peníze na podporu Ukrajiny a připojilo se k sankcím Evropské unie vůči Rusku, ačkoli není členem společenství.
The Economist poukazuje na to, že nálada se zhoršila s tím, jak se prohloubila energetická krize.
„Tváří v tvář nutnosti zachraňovat energetické podniky a spotřebitele již Evropa není ochotna dále obohacovat Norsko. Polsko bylo první, kdo na tuto otázku upozornil: v květnu jeho premiér odsoudil nemocné ceny norského plynu. Ostatní země protestují diskrétněji a naznačují, že rozumný dodavatel by mohl cenu suroviny snížit alespoň během války. Norsko zastává názor, že ceny jsou regulovány trhem, který nyní potřebuje velké zisky k financování ekologické transformace,“ napsal dále respektovaný týdeník.
Podle týdeníku musí politici v Oslu čelit sami vlastním energetickým problémům. Norsko získává velké množství energie z vodních elektráren. Sucho však způsobilo vyschnutí mnoha vodních nádrží, což v některých částech země zvýšilo ceny elektřiny. Některá průmyslová odvětví, jako je výroba hnojiv a tavení kovů, existují jen díky levné energii.
Většina Norů vytápí své domy elektřinou a kupuje si elektromobily.
Mnozí Norové viní z nárůstu vývoz elektřiny do Evropy. Vláda na to reagovala štědrými dotacemi a návrhy, že by mohla omezit vývoz elektřiny, údajně proto, aby ochránila své vyčerpané zdroje. To rozzlobilo sousedy Evropské unie, kteří chtějí, aby trhy s energií zůstaly otevřené.
„Čím déle budou ceny plynu na závratné úrovni, tím větší bude tlak na Norsko, aby vrátilo část svých obrovských příjmů,“ uzavírá Economist.
„Solidarita s Evropou je v zájmu Norska, stejně jako dobré vztahy s jeho sousedy,“ tvrdí Georg Riekeles z think tanku European Policy Centre.
Poskytování slevy na plyn norské politiky dráždí. Premiér Jonas Gahr Store však tento týden navrhl, že by norské energetické společnosti mohly přistoupit na dlouhodobé smlouvy, které by snížily současné ceny plynu výměnou za pozdější stabilní zisky.
Norsko by mělo rovněž nabídnout účast na programech pomoci realizovaných EU, např. pomoc při zmírňování dopadů Covid-19.
„Ukrajina zjistila, že Evropa je ochotna pomoci v dobách neštěstí. A země, které náhodou obdrží nečekanou odměnu, by měly část z ní vhodit do společného hrnce,“ míní týdeník Economist.
(nik)
