Státní fond dopravní infrastruktury rozdělil mezi lety 2014-16 na opravy silnic II. a III. tříd. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu však nevyhodnocoval, co konkrétně peníze přinesly.
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) se zaměřil na opravy, modernizace a rozvoj silnic II. a III. tříd v letech 2014 až 2016. Kontroloři prověřili jak státní dotace, které rozděloval Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), tak částečně i dotace evropské, které rozdělovala Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad. U sedmi příjemců podpory – vybraných krajů a příspěvkových organizací zřízených kraji – pak kontroloři prověřili 39 projektů celkem za téměř 750 milionů korun. Peníze rozdělované kraji z jejich rozpočtů NKÚ nemohl prověřit kvůli rozsahu své působnosti. Kontrola neodhalila, že by peníze byly využívány neúčelně. Jejich přínos ale SFDI nevyhodnocoval, přitom v letech 2015 a 2016 na opravy vyhradil 7,4 miliardy korun.
Podle kontrolorů nemělo vedení kontrolovaných krajů spolehlivý nástroj nebo postup, podle kterého by správně stanovovalo předpokládanou hodnotu veřejných zakázek na rekonstrukce a modernizace silnic II. a III. tříd. „Stanovení předpokládaných hodnot nechávaly v rukou externích dodavatelů, nijak už ale neověřovaly, jak byla tato hodnota určena,“ uvádí se v tiskové zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu.
Zatímco spodní hranice cenového rozpětí nabídnutých cen na 1 km je v obou případech srovnatelná, horní hranice byla u českých příjemců více než dvojnásobná oproti slovensku,“ uvádí se v kontrolní zprávě NKÚ.
Z kontrolního závěru navíc vyplývá, že kontroloři NKÚ porovnávali náklady na rekonstrukce silnic nižších tříd s náklady na Slovensku. Nejvyšší kontrolní úřad Slovenské republiky (dále také „NKÚ SR“) provedl v roce 2014 kontrolu zaměřenou na procesy spojené s údržbou, opravami a rozvojem sítí silnic II. a III. třídy, které spravují vyšší územní samosprávné celky na Slovensku (dále také „VÚC“). „Ze srovnání vyplynulo rozdílné zapojení zdrojů finančních prostředků i průměrná výše nákladů na 1 km rekonstruovaných silnic II. a III. třídy. Zatímco spodní hranice cenového rozpětí nabídnutých cen na 1 km je v obou případech srovnatelná, horní hranice byla u českých příjemců více než dvojnásobná,“ uvádí se v kontrolní zprávě NKÚ.,
Podle kontrolního závěru byly pro účely vyhodnocení nákladů na opravy a rekonstrukce 1 km silnic krajů z kontrolovaných projektů vybrány případy celoplošných oprav povrchů silnic, zahrnující mj. odstranění celého krytu vozovky, opravy podkladu, odvodňovacích prvků, položení nové podkladní a obrusné vrstvy a nové vodorovné a svislé značení. Dále byly vybrány opravy, popř.rekonstrukce mostních objektů na těchto silnicích. Stanoveny byly celkové náklady na opravu 1 km silnic a náklady na opravu čtverečního metru mostního objektu, vztaženého na plochu silnice na daném mostu.
Z dat získaných při kontrole čtyř krajů a vybraných akcí vyplývá, že oprava jednoho kilometru silnic II. a III. tříd stála v průměru od 1,5 milionu korun do 14 milionů korun. Na Slovensku to bylo od 1,8 milionu do 5,8 milionu korun za jeden kilometr.
Financování oprav silnic II. a III. tříd z rezerv SFDI, kdy stát investoval své prostředky do majetku krajů, nebylo systémovou záležitostí, ale původně jednorázovým řešením, které mělo trvat jeden rok. Tento způsob financování se později prodloužil na období 2015 až 2017.
NKÚ: Vedení krajů nevyhodnocovalo, co peníze přinesly
Přestože výše rozdělených peněz v průběhu let 2015 a 2016 dosáhla 7,4 miliardy korun, tak SFDI nestanovil, jakých konkrétních a měřitelných cílů by se pomocí těchto dotací mělo dosáhnout. Podle NKÚ SFDI určil jen účel – tedy že se za tyto peníze mají zrekonstruovat a zmodernizovat silnice II. a III. tříd. Nijak už ale nevyhodnocoval, co konkrétně peníze přinesly – například do jaké míry se díky nim zlepšil stav silnic, jak se proměnila jejich kvalita nebo jaké procento silnic II. a III. tříd se podařilo opravit. To je přitom základem pro vyhodnocení, jestli byly peníze využívány efektivně.
Kontroloři dále zjistili, že jednotlivé kraje dosahovaly pomocí dotací různých výsledků. Například Plzeňský kraj s přibližně 4 600 kilometry silnic II. a III. tříd získal v letech 2012 až 2016 z evropských a národních dotací více než 3,7 miliardy korun. Množství silnic v havarijním a nevyhovujícím stavu snížil Plzeňský kraj o 1177 kilometrů. Liberecký kraj s téměř 2 100 kilometry silnic II. a III. tříd získal ve stejném období necelé dvě miliardy korun. Snížit množství silnic v havarijním stavu se podařilo zhruba ze 780 kilometrů na 631 kilometrů. Délka silnic v nevyhovujícím stavu narostla zhruba o 50 kilometrů.
II. a III. třídy ve vlastnictví krajů a jejich čerpání v roce 2015 a 2016
SFDI podle kontrolorů neměl a ani nepožadoval informaci, kolik finančních prostředků by kraje potřebovaly na obnovu silnic II. a III. třídy a v jakém časovém horizontu. „Pro účely financování ze SFDI kraje dokládaly přehledy konkrétních akcí, které chtějí v daném roce financovat (rozpisy akcí). SFDI v metodickém pokynu, resp. v pravidlech pro financování silnic krajů z rozpočtu SFDI v roce 2015 a 2016 tak nestanovil cíl, ale stanovil účel financování, kterým bylo poskytování finančních prostředků na opravy, rekonstrukce a modernizace těchto silnic. O výši finančních prostředků pro financování silnic II. a III. třídy rozhodoval výbor SFDI na základě disponibilních částek v rezervě SFDI,“ uvádí se ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu.
Jiří Reichl
