Nejvyšší kontrolní úřad podal další důkaz o tom, že se vybírání DPH navzdory proklamacím nedaří zlepšit. Mezera DPH činí už 26 procent.
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) schválil na konci letošního března Kontrolní závěr ke kontrole, jejímž cílem bylo prověření postupů finančních orgánů při správě daně z přidané hodnoty v souvislosti se zavedením nových mechanismů do zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a ověření jejich dopadů na příjmy veřejných financí. Kontrolovanými subjekty byly Generální finanční ředitelství (GFŘ), Finanční úřad pro hlavní město Prahu, pro Jihočeský kraj, pro Kraj Vysočina, pro Jihomoravský kraj, pro Moravskoslezský kraj a pro Pardubický kraj. NKÚ kontrolu prováděl v době od května 2014 do února 2015 a zaměřil se na období let 2011–2013, a v případě věcných souvislostí i na období předcházející a následující.
NKÚ mimo jiné konstatoval, že finanční úřady měly ve lhůtě od 1. 1. 2013 do 1. 4. 2013 ověřit a následně zveřejnit v registru plátců daně z přidané hodnoty přibližně 518 tisíc bankovních účtů. GFŘ uvedlo, že deset z patnácti finančních úřadů bylo v této lhůtě schopno ověřit pouze 73 – 99,5 % bankovních účtů. Zákonem stanovený termín pro ověření a zveřejnění účtů tak finanční správa nesplnila. Registr plátců DPH má poměrně zásadní význam pro subjekty v obchodním styku. Kromě základních informací jako jsou daňové identifikační číslo, obchodní název, právní forma nebo sídlo, zde lze nově od roku 2013 nalézt informace týkající se ručení za nezaplacenou daň z přidané hodnoty, tedy údaj, zda se jedná o nespolehlivého plátce, a čísla účtů plátce.
Právě zavedení institutu nespolehlivého plátce přineslo po 1. lednu 2013 významnou možnost identifikace subjektů, kteří sice závažným způsobem porušují své povinnosti ve vztahu k DPH, ale u kterých nelze ze zákonných důvodů zrušit registraci k DPH. Nejvyšší kontrolní úřad finanční správě vytkl, že do 2. 1. 2015 v registru plátců DPH zveřejnila pouze 156 nespolehlivých plátců. Na tomto základě NKÚ konstatoval, že do konce roku 2014 cílů ze zavedení institutu nespolehlivého plátce nebylo dosaženo.
Institut přenesení daňové povinnosti odstranil podle NKÚ riziko negativních dopadů do příjmů státního rozpočtu, které plynulo z případů, kdy poskytovatel daň nepřiznal nebo neuhradil a příjemce by uplatnil nárok na odpočet daně. Finanční dopady na příjmy státního rozpočtu však nebylo možné vyčíslit, neboť není možné předjímat výši daně neuhrazené poskytovateli. Přesto však NKÚ zjistil, že i tak může k daňovým únikům docházet, protože v období 1. 4. 2011 až 30. 6. 2014 vykázali poskytovatelé plnění o 14 miliard korun vyšší než příjemci a i finanční správa doměřila za rok 2012 daň ve výši necelých 70 milionů korun. Zefektivnit odhalování daňových úniků má finančním úřadům pomáhat systém ADIS(Automatizovaný daňový informační systém), který spolupracuje i s jinými informačními systémy (například s katastrem nemovitostí). Ten byl však v plné funkčnosti zaveden až koncem roku 2013 a do ukončení kontroly NKÚ v lednu roku 2015 jej většina kontrolovaných finančních úřadů ke kontrole režimu přenesení daňové povinnosti nevyužívala.
Podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu využila finanční správa institutu ručení příjemce zdanitelného plněn pouze v 16 případech a uhrazená daň dosáhla výše 15 milionů korun. Finanční správa to zdůvodňuje náročností prokazování znalostního testu, tedy prokázání, že že plátce věděl, vědět měl a mohl, že poskytovatel zdanitelného plnění byl účastníkem podvodného jednání. Na druhé straně bylo ve více než dvou tisících případů využito zvláštního způsobu zajištění daně příjemci a hodnota takto uhrazené daně dosáhla více než 300 milionů korun. To prý potvrzuje preventivní účinek zavedení ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň. Daňové subjekty tím, že využily zvláštního způsobu zajištění daně, vyloučily případné dopady ručitelského závazku a riziko vzniku daňového úniku.
Nejvyšší kontrolní úřad rovněž ocenil režim zvláštního ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň formou zajišťovacího příkazu byl přenesen také nově do zákona o dani z přidané hodnoty, čím finanční správa získala efektivnější nástroj pro boj proti daňovým únikům. Úspěšnost vymáhání dlužné DPH se tak prý zvýšila o 13 %.
Účinnost nových institutů zaměřených na boj s daňovými úniky se však v roce 2013 neprojevila v takové míře, aby došlo ke snížení mezery DPH, tedy objemu daně z přidané hodnoty, která měla být, ale nebyla inkasována.
Podle NKÚ činila mezera DPH v roce 2011 92 miliard korun, v roce 2012 101 miliard a v roce 2013 dokonce 105 miliard korun. V relativním vyjádření tak mezera DPH v roce 2013 podle nejvyšších kontrolorů činila necelých 26 %. Evropská komise podle studie CASE 2013 však tato mezera v roce 2011 činila 28 %, zatímco průměr EU-26 ve stejném roce jen 18 %. Tento vývoj lze však spíše přičíst zhoršenému ekonomickému vývoji ve sledovaném období spíše než tomu, že by plátci DPH nutně více podváděli. Jinými slovy v ekonomicky těžkých časech se každý daňový subjekt snaží platbu daní častěji minimalizovat, případně odkládat a snáze se tak stane daňovým dlužníkem, než v dobách, kdy nemusí dennodenně svádět boj o holé přežití.
Petr Musil
