Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek poslal na konci ledna do vlády dva klíčové materiály pro rozvoj vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. ICT sektor nevěří v posun a píše proto Dienstbierovi.
Zatímco Národní plán rozvoje sítí nové generace (NPRSNG) je v podobě, která umožňuje o klíčových problémech debatu ještě do konce června, u návrhu zákona o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací (dále jen návrh zákona o snížení nákladů) je situace jiná. Mládek sice navrhl zástupcům ICT sektoru k návrhu zákona další setkání, které má proběhnout dnes, ti však podle informací Ekonomického deníku v posun příliš nevěří a proto se v pátek obrátili dopisem na předsedu Legislativní rady vlády (LRV) Jiřího Dienstbiera Dienstbierovi. V dopise, který má Ekonomický deník dispozici, sestavili deset zásadních výhrad proti návrhu zákona o snížení nákladů a žádají jejich zohlednění ze strany LRV. Ta má přitom zákon ve svých komisích začít projednávat již v úterý.
„Návrh zákona o snížení nákladů netransponuje směrnici tak, aby se jednotlivá opatření směrnice skutečně promítla do již existujících procesů nastavených stavebním zákonem, jeho prováděcími předpisy, zákonem o elektronických komunikacích a dalšími již existujícími právními předpisy. Návrh, tak jak je dnes Legislativní radě vlády předložen, nebude plnit svůj účel a v rámci našeho sektoru způsobí nové problémy, aniž by ty stávající vyřešil“, píší představitelé pěti asociací – České asociace elektronických komunikací, České asociace telekomunikací, Asociace provozovatelů kabelových a telekomunikačních sítí v České republice, Asociace provozovatelů mobilních sítí a ICT Unie – ministrovi a předsedovi LRV Jiřímu Dienstbierovi v úvodu svého dopisu.
První jejich výhradou je, že navržené znění zákona definuje i nepodnikatelský subjekt jako oprávněnou osobu s nárokem na výhody spojených s usnadněním výstavby, což je podle nich v rozporu s evropskou směrnicí, kterou má zmíněný zákon převádět do českého právního řádu. Směrnice za oprávněnou osobu totiž považuje pouze podnikatele zajišťující veřejnou komunikační sít. Dále spatřují v návrhu zákona také střet zájmů na straně Ministerstva vnitra (MV), což má být další rozpor se směrnicí. Jde o to, že MV by na straně jedné změnou definice oprávněné osoby získalo možnost požádat o přístup k fyzické infrastruktuře podnikatelských subjektů a na straně druhé je orgánem, který bude v případě sporu mezi vlastníkem a žadatelem o podmínkách sporu rozhodovat. „Dle směrnice má být vnitrostátní orgán pro řešení sporů právně samostatný a funkčně nezávislý na kterémkoliv provozovateli sítě“, namítají zástupci ICT sektoru.
I další z jejich deseti výhrad se týká role MV, které získá podle nich z návrhu zákona velký rozsah kompetencí, ačkoliv nemá zkušenosti s procesy zaměřenými na usnadnění výstavby, podporu podnikání ani s řešením sporů mezi podnikatelskými subjekty. Jde o to, že MV by mělo ze zákona funkci tzv. Jednotného informačního místa (JIM), které by poskytovalo informace žadatelům a zároveň by vedlo tzv. Registr pasivní (fyzické) infrastruktury (RPI), kde by se shromažďovaly informace poskytované ze zákona povinně jednotlivými hráči na trhu.
„Směrnice přitom nespecifikuje podobu Jednotného informačního místa (JIM) a nezavádí potřebu vzniku JIM v podobě centrálního subjektu, kde se soustřeďují informace o fyzické infrastruktuře, plánech na výstavbu a pravomoc spojená s rozhodováním sporů. Mělo by dojít k přehodnocení rozsahu těchto činností a k převedení alespoň agendy spojené s řešením sporů na jiné orgány, které mají s touto agendou více zkušeností a nehrozí u nich střet zájmů“, namítají zástupci ICT sektoru.
Ti navíc upozorňují, že evropská směrnice nezavádí institut RPI a nijak nespecifikuje jeho podobu. Podstatou výhrad zástupců ICT sektoru je totiž obava z toho, že na rozdíl od evropské směrnice český návrh zákona obsahuje duplicitní poskytování dat jednotlivými vlastníky sítí a nevede stát k tomu, aby na jednom místě shromáždil data, která už z různých agend má. Primárním zdrojem informací pro JIM by přitom měly být údaje, které zřizovatelé sítí poskytují stavebním úřadům podle současné právní úpravy stavebního zákona. „Návrh zákona o snižování nákladů však tento princip nerespektuje a novými povinnostmi předávání údajů zatěžuje privátní sektor, aniž by sjednotil své agendy“, obávají se autoři dopisu.
Dalším terčem kritiky jsou sankce, které návrh zákona stanovuje za nesplnění povinností. Zákon totiž zavádí poměrně vysoké pokuty (až 2 miliony Kč) i za pouhá administrativní pochybení a krátké lhůty pro plnění povinností, což může být v kombinaci pro menší subjekty likvidační. „Pro sektor to znamená značnou právní nejistotu, která není v souladu se základními zásadami správního trestání. Sankce by se tedy měly odstupňovat podle závažnosti jednotlivých deliktů a lhůty pro plnění povinností stanovených zákonem by měly být prodlouženy tak, aby jednotlivé úkony byly v těchto lhůtách v praxi realizovatelné“, domnívají se autoři dopisu.
Naproti tomu se návrh zákona podle nich nijak nezabývá úhradou nákladů, které vlastníkům sítí vzniknou v souvislosti se zajištěním a předáním dat státu, ale naopak zavádí poplatky za využití služeb JIM (500 až 10 000 Kč). Stát tak bude profitovat z dat poskytnutých mu vlastníky sítí, přičemž vlastníkům nebude hrazena žádná náhrada, namítají zástupci ICT sektoru. „Toto považujeme za omezení vlastnického práva v rozporu se základními ústavními principy. Zákon by tedy měl stanovit povinnou úhradu nákladů za předaná data“, požadují v dopise šéfovi LRV.
Jako krajně problematické spatřují také to, že podle návrhu zákona jsou z povinností vyňaty Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a bezpečnostní sbory České republiky, což je podle nich nepřípustné zejména u Ministerstva vnitra. „Není možné, aby byl jeden z významných investorů fyzické infrastruktury vyloučen z povinností dle zákona. Navíc takový přístup by mohl vyvolat další požadavky pro další výjimky ze strany jiných resortů. Navrhujeme tedy vyjmout z povinností podle zákona pouze konkrétní typy infrastruktury Ministerstva vnitra, u nichž je to zapotřebí s ohledem na jejich účel“, stojí v dopise, v němž dále zástupci pěti hlavních asociací ICT sektoru upozorňují na potřebu sladit návrh zákona jak s přípravami nového stavebního zákona, tak i s dalšími zákony.
Posledním bodem dopisu je kritika cenové regulace v oblasti věcných břemen při výstavbě zejména digitální infrastruktury, přestože se jedná o klíčové opatření při snižování nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. „Návrh zákona by se tedy měl dále zabývat opatřeními ke sjednocení cen věcných břemen prostřednictvím jejich regulace“, domnívají se autoři dopisu.
Na závěr signatáři dopisu Dienstbiera upozorňují, že zákon o snížení nákladů na budování sítí je pro sektor klíčovou normou a připomínky v něm obsažené jsou výsledkem široké debaty celého ICT sektoru. Proto nabízejí další spolupráci nad jeho přípravou. Podle informací Ekonomického deníku stejný dopis, shrnující základní výhrady k návrhu zákona o snížení nákladů, obdržel v pátek i ministr Mládek, který přitom dnes na ministerstvo sezval zástupce ICT sektoru k debatě nad tímto zákonem. Z kroků sektoru je tak zřejmá stoupající nervozita a nedůvěra z postupu státu při přípravě zákona, který může podle jejich názoru místo snížení nákladů na výstavbu nových vysokorychlostních sítí vést naopak k jejich nárůstu.
-red-
