Musíme se připravovat na všechny typy válek, které známe: od brutálních střetů ze starověku, přes masové a opotřebovávací války v zákopech až po přesné zásahy chytrou municí, naváděnou na cíle zaznamenané z vesmíru. „V obraně budoucnosti budou naprosto klíčové tři oblasti: jak bude vypadat bojiště budoucnosti a jak budou vypadat společnosti, které války povedou. Za druhé, schopnost mentální adaptace na technologické možnosti a ochota je zavádět. A za třetí: fyzická schopnost inovace a nové technologie zavádět z hlediska znalosti, kontroly nad nimi, finanční náročnosti,“ řekl na Sympoziu Ekonomického deníku Technologie a obranná strategie České republiky první náměstek ministryně obrany František Šulc.
František Šulc v úvodu svého vystoupení připomněl, že izraelský stratég Martin van Creveld v Transformaci války napsal: „Chceš-li rozumět budoucnosti, studuj historii… …I když nikdo neumí předpovědět historii, je minimálně možné vidět několik směrů, ve kterých se s vysokou pravděpodobností odehraje změna.“
Historie a sledování historie je, co se týče válčení, velmi důležité, podotkl Šulc.
Van Creveld svou Transformací války zaprovokoval před více jak třiceti lety, v době první války v Perském zálivu, podle Šulce provedl na tomto poli menší revoluci.
Mohlo by vás zajímat
„Protože tehdy šel proti tehdejší představě o válkách budoucnosti a tvrdil, že asymetrická válka, vyžadující jiný set sil bude dominovat, a to především kvůli úpadku státu jako základní jednotky v mezinárodních vztazích. Což se tak úplně nenaplnilo,“ připomněl dále Šulc.
Van Creveld podle Šulce neříkal, že rozsáhlý konvenční konflikt vymizí, ale konstatoval, že proměna bude zásadní.
„Pro diskusi o technologiích a inovacích v obraně budoucnosti jsou naprosto klíčové tři oblasti: jak bude vypadat bojiště budoucnosti a jak budou vypadat společnosti, které války povedou, proto jsem začínal Van Creveldem. Za druhé, schopnost mentální adaptace na technologické možnosti a ochota je zavádět. To je často jedna z velkých brzd. A někdy se pro dobro věci nakonec ukáže, a někdy nikoli. A za třetí: fyzická schopnost inovace a nové technologie zavádět z hlediska znalosti, kontroly nad nimi, finanční náročnosti a podobně, o tom již částečně mluvil náčelník Generálního štábu,“ konstatoval první náměstek ministryně obrany.
Bojiště budoucnosti
František Šulc poté plénu položil otázku: Jak asi bude vypadat bojiště budoucnosti.
„Generál Řehka už říkal, že na tom se teď pracuje na Generálním štábu. Začnu Johnem Boydem a čtyřmi generacemi válčení. John Boyd ještě před van Creveldem, v osmdesátých letech, přišel s tím, že asymetrická válka bude dominovat budoucnosti. To bylo něco těžko představitelného v době bipolární, v době proxy válek, v době, kdy se čekala velká konvenční válka. Po první válce v Perském zálivu se zdálo, že to je poměrně revoluční myšlenka, a že se tak nestane. Devadesátá léta však byla úplně opačná a přesvědčila, zejména po útoku na Spojené státy v roce 2001, že asymetrický konflikt bude dominovat. Tak jsme předělávali ozbrojené síly na tento typ konfliktu a mentálně se na něj připravovali do budoucna,“ pokračoval František Šulc.
Tyto vize, a s nimi související přípravy, se podle Šulce nakonec potvrdily pouze z části.
„Já jenom připomenu, první generace válek byla charakteristická masovou a revoluční napoleonskou válkou, druhá byla charakteristická dominující palebnou silou a třetí byla charakteristická manévrem. Dějiny ale nejsou lineární, lepším vyjádřením je možná Hegeliánská spirála (vývojová spirála dle filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela – hovoří o tom, že vývoj či poznání probíhá po spirále, případně v soustředných kruzích – pozn. red.), ale ani ta zcela nepomůže. A to je ta, ne zcela radostná zprávou pro nás pro všechny, respektive pro stratégy, kteří vymýšlejí, jak nastavit set sil pro budoucí válčiště, aby byl aktuální. Neradostná zpráva je, že se musíme připravovat na všechny typy válek, které známe: od brutálních střetů hoplítů ve falangách (starořecký pěší bojovník, bojující ve formaci zvané falanga – pozn. red.), přes masové a opotřebovávací války v zákopech až po přesné zásahy chytrou municí, naváděnou na cíle zaznamenané z vesmíru. Nemějme pocit, že už nikdy nebude žádný Afghánistán, že už bude jen Ukrajina, to se může velice rychle změnit. Musíme být připraveni na obě varianty a to je pro nás do budoucna velký problém,“ upozornil první náměstek ministryně obrany.
Data, data, data
Pro bojiště budoucnosti budou podle Františka Šulce naprosto klíčová data.
„Nejenom jejich sběr, ale především jejich bezpečné ukládaní, zpracování, fúzování, analyzování a diseminace (poskytování a šíření informací – pozn. red.) těm, kteří je aktuálně potřebují na bojišti,“ vypíchl Šulc.
Ale představa frontových vojáků, ověšených displeji, a analyzujících každou vteřinu myriádu dat, které dostávají do okuláru nebo na displej, je podle Šulce nesmyslná.
„Protože lidský mozek má a bude mít určitou kapacitu, pokud do něj nezasáhne genetika a člověk nebude upraven. A přeci jen od vojáka chcete, aby válčil. Je nutné si uvědomit, že dominance dat, jejich sběr, zpracování, distribuce, nenahradí na bojišti to železo: tank, dělo. Ale nenahradí ani války vedené mačetami. Ty nás budou provázet pořád,“ odtušil dále náměstek ministryně obrany.
Mentální a fyzická adaptace
František Šulc míní, že do budoucna bude třeba přenastavit zakořeněné vnímání historických konfliktů.
„Pro člověka je typické lpění na známém, zkrátka změny nemáme moc rádi. Rádi o nich hovoříme, říkáme si, jak ten svět by mohl vypadat, ale už hůře jsme ochotni změny přijímat a vystoupit ze zažitého, komfortního, světa. Ale ten, kdo zavčasu rozpozná příležitost a dokáže ji využít má navrch. A tato ´drobnost´ rozhoduje často o vítězství a prohře,“ apeluje Šulc.
Příkladů z historie je podle něj mnoho: od rytířského lpění na férovém boji tváří v tvář a pohrdání zabíjením na dálku, přes zákaz palných zbraní v Japonsku, po zákaz oceánských plaveb v Číně. Až po lpění na koňské síle v našich končinách dlouho po první světové válce, kdy Hans Guderian psal o využití tankového vojska v rychlých a manévrových válkách.
„Hovoříme-li o dramatické změně bojiště kolem roku 2040, tak nyní je nejzazší čas se na ni připravovat a investovat do vývoje a do kontroly především nad softwarem, který bude naprosto klíčový. Bez něj se nebudou roboti hýbat a data proudit a člověk bez nich přijde o výhodu a bude odsouzen k válce nelišící se od té, které vedly falangy, nebo od zákopové pasti,“ podotkl Šulc.
František Šulc při této příležitosti zmínil obnovu letectva.
„Ostatně debata o letounu 5. generace, který zde byl zmiňován, je především o této mentální změně a přípravě na něco, co nás nemine. A pokud nebudeme schopni – především mentálně se v tuto chvíli – na to, co přijde adaptovat, skončíme jako samurajové s meči proti kulometům a dělům v éře Meidži (éra osvícené vlády v Japonsku 1868 – 1912, kdy byl v poslední bitvě u Širojamy zmasakrován zbytek armády samurajů střelnými zbraněmi a sám vůdce povstání a dřívější spolutvůrce revoluce Meidži Takamori Saigó spáchal seppuku – pozn. red.) a zemřeme hrdinskou smrtí,“ odkázal na krvavou historickou zkušenost první náměstek ministryně obrany.
Šulc dále zmínil další potřebu, vyjma té mentální, také fyzické adaptace.
„Mám rád jednu grafiku, která ukazuje nárůst cen letounů a letových hodin. Bombardér B-2 je zajisté mocná zbraň, ale 135 tisíc dolarů za letovou hodinu je poměrně obrovská částka. Jiný příklad z historie: Velká Británie v roce 1850 vydala na vojáka necelých 2 700 liber v cenách roku 1998, v roce 1900 to bylo 12 900 liber, v roce 1950 22 000 liber a v roce 1998 už 105 500 liber. A dnes, díky technologiím, které má voják k dispozici, to bude mnohem více. Podobně můžeme porovnávat ceny dělostřeleckého granátu, toho v uvozovkách hloupého za tisíce dolarů, až po ten s koncovým naváděním, který stojí vyšší desítky tisíc dolarů. Na jednu stranu si můžeme říct, že je to nezbytná daň za nadvládu na bojišti, na stranu druhou vidíme omezení, která to v sobě nese, podívejme se například na oblast letectví a zeptejme se proč je zatím na světě jediný plnohodnotný letoun páté generace, a ještě to tak chvíli zůstane?“ položil řečnickou otázku Šulc.
Připomněl, že vývoj nových technologií sebou vždy nese obrovský tlak na investice, a ne každý má nejenom na jejich pořízení, ale ani na vývoj a inovace.
„To je replika na častý pláč, jak je možné, že jsme u nás před sto lety byli schopni vyrábět stovky letadel, ať už stíhacích či dokonce bombardovacích a dnes jsme schopni plnohodnotně vyrábět jediný cvičný letoun. Na vině jsou technologie a skutečnost, že letadla už nejsou ze dřeva a plátna,“ podotkl.
Distribuce nadvlády na bojišti, daná technologiemi bude proto podle Šulce celosvětově velice nerovnoměrná.
„Už i proto musíme být připraveni na všechny typy konfliktů. Bude záležet na jediném – na ochotě vydávat nemalé částky na zbraňové systémy. Jistě, robotizace a automatizace, mohou náklady snižovat, například v oblasti logistiky nebo při bojové činnosti, ale stejně vyžadují infrastrukturu, lidský potenciál a znalost a finanční prostředky, které si budou moci dovolit vydávat jenom někteří. Co nás tedy bude, a mělo by nás, zajímat? Za prvé efektivita použití zbraňových prostředků v různých scénářích: Je zničení toyoty za pár desítek tisíc dolarů, za tisíce dolarů, pokud je hodně ojetá, chytrou pumou za desetitisíce dolarů shozené z letadla jeho letová hodnota je v řádu vyšších desítek tisíc dolarů, adekvátní? Nad tím musíme přemýšlet, protože nebudeme mít na všechno. Za druhé by nás měla zajímat ochrana bojových systémů. A to primárně před kybernetickými útoky, protože nepoužitelné systémy za miliardy a miliardy korun, vyřazené šikovným hackerem, s nadsázkou jsou noční můrou válečníků. S tím souvisí i kontrola nad klíčovým softwarem, kterou armáda musí mít. A za třetí? Kontinuální ochota vydávat poměrně vysoké částky na modernizaci, protože na rozdíl od železa, a to ho nechci shazovat, je životní cyklus elektroniky je mnohem kratší a vyžaduje častější výměnu. Stejně jako neustále upgrady a zlepšování. Vzkaz je jednoduchý, armáda si nebude moci pořídit vše a bude muset přemýšlet holisticky. To, co zapadá smysl do celku, co dává pro daný celek smysl,“ uzavřel svůj příspěvek první náměstek ministryně obrany František Šulc.
Moderátor, vydavatel Ekonomického deníku, Ivo Hartmann náměstkovi ještě položil otázku, jak může středně velký stát, jako je Česká republika podpořit výzkum a vývoj obranných technologií a vlastní obranný průmysl.
„Stát už dnes podporuje vývoj a inovace, můžeme už dnes sledovat, kolik peněz natéká do vývoje a inovačních projektů. A není to málo. Postavím tu otázku trošku jinak: Jestli to, co za investované peníze dostáváme, odpovídá tomu, co chceme, co potřebujeme? Nechci nikoho kritizovat, otázku kladu pouze obecně. Vyvinula se tady spousta dobrých věcí, často se nám dávají za vzor příklady z Izraele, kterak inovace ženou ekonomiku, například projekt Talpiot (speciální program Talpiot, který si kladl za cíl vybrat z rekrutů ty nejschopnější, zajistit jim vysokoškolské studium matematiky, počítačových věd aj. a následně je na dalších šest let zapojit do projektů, díky Talpiotu Izrael zmodernizoval vojenské systémy, zakomponoval do nich i pokročilé kybertechnologie a dostal se na technologickou špičku – pozn. red.). Ale takových projektů je víc. Schopnost Izraelců převádět vývoj a inovace do sériové výroby je naprosto obdivuhodná. My s tím máme problém, ani ne tak v tom, že by se do vývoje dávalo málo peněz. Problém je v tom, že často zůstáváme u prototypů, které nejsou dále rozvíjeny. Na to bychom se měli soustředit. A ještě obecnou poznámku: My máme účetní přístup, někdo přijde s nápadem a my ho přinutíme, aby napsal byznys plán, ale cucání čísel není v pořádku. Máme mentální problém si přiznat, že velká část vývojových projektů skončí ve slepé uličce nebo něčím jiným, než se původně předpokládalo. Spousta peněz z vývoje prostě zmizí, nejsou rozkradeny. Kvůli tomu účetnímu přístupu. Kdybychom k tomu od začátku přistupovali s tím, že zkoušíme něco neznámého, nové cesty, a připustit si, že se každý projekt ze zcela objektivních důvodů nemusí vždy povést, a soustředili se na přenos toho, co se vyvinout podaří, do sériové výroby, zjistíme, že to je celé efektivnější,“ dodal na Sympoziu Ekonomického deníku Technologie a obranná strategie České republiky první náměstek ministryně obrany František Šulc.
Jan Hrbáček
