Debata o povinném očkování a snaha o rozvolnění stávajícího systému, kdykoliv se otevře zákon o ochraně veřejného zdraví, nejsou v Česku nic nového. Nejinak tomu je i s novelou reagující na dvě evropská nařízení, kterou se včera zabýval sněmovní zdravotnický výbor. Zatím k ní byly předloženy dva pozměňovací návrhy, oba směřované na zrušení nutnosti doložit povinná očkování při účasti dětí na táborech, školách v přírodě a dalších pobytových akcích. Oba návrhy však výbor zamítl. Že se odpůrci očkování nedočkají úlev, ba spíše naopak, dal najevo i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ten totiž chce, aby zdravotní pojišťovny začaly vymáhat úhradu léčby chorob prokazatelně vzniklých v důsledku odmítání očkování.
Novela zákona o ochraně veřejného zdraví zakotvuje některé nové oznamovací povinnosti pro osoby dovážející nebo vyrábějící předměty a materiály určené pro styk s potravinami a nové kompetence pro ministerstvo zdravotnictví. Vedle toho byla nad rámec implementace nařízení identifikována ustanovení týkající se státního zdravotního dozoru v oblasti veřejného zdraví, která jsou v praxi problematická. Byla také precizována stávající povinnost u zotavovacích akcí, kdy je nově potřeba poskytnout kontakty, pokud je například v případě záplav nutná evakuace. V oblasti ochrany zdraví při práci pak má dojít ke snížení administrativní a ekonomické zátěže podnikatelských subjektů, mění se také podmínky ochrany zdraví při práci s chemickými látkami.
„Návrh byl předložen z důvodu potřeby adaptace dvou unijních nařízení, která se týkají jednak úředních kontrol, jednak o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Nařízení o úředních kontrolách nabylo účinnosti 14. prosince 2019 a potřebujeme tak daný návrh přijmout co nejdříve,“ vysvětluje důvod předložení novely zákona o ochraně veřejného zdraví ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
„Předpokládám, že velká debata, jako vždy při předložení novely tohoto zákona, bude především o tématu očkování. My v zákoně děláme některé změny, které se týkají zejména odstranění diskriminace tak, aby pravidla pro přijetí dětí do zařízení v rámci předškolní přípravy byla stejná, tedy aby se netýkala jen veřejných mateřských škol, ale i soukromých či dětských skupin. Je to na místě i v souvislosti s tématem proočkovanosti, která bohužel v České republice klesá,“ dodává Vojtěch.
Tento postoj se ale nezdá Pirátům. „U státních a nestátních zařízení je přesně ta hranice svobody, kterou bychom měli ctít. Že zajišťujeme nějakou úroveň ochrany ve veřejných státních zařízeních, je obecně společensky přijímané. Proč ale neumožnit do nestátních, státem nedotovaných školek pravidla stanovovat dohodou? Je to otázka výsostně politická,“ domnívá se Olga Richterová (Piráti).
S tím ale mnozí poslanci zásadně nesouhlasí. „Nesměšujme zdraví a úmrtí dětí s politikou. Jedná se tu o jasná zdravotnická fakta. Pro mě je strašné zjištění, že Česká republika byla Světovou zdravotnickou organizací pro spalničky vyňata z bezpečných zemí. Myslíte si, že Světová zdravotnická organizace dává pozor na to, jestli se Adámková a Richterová shodují? To jsou jasná čísla. U spalniček je přitom infekčnost velmi vysoká, a stačí pokles proočkovanosti o tři, čtyři procenta, a bohužel už nejsme bezpečnou zemí. Komplikací spalniček je spalničková encefalitida či spalničková bronchopneumonie, kde je úmrtnost 98 procent,“ varuje předsedkyně zdravotnického výboru profesorka Věra Adámková (ANO).
„Kdo bude nést náklady za to, když lidé onemocní? Jestliže mám svobodu neočkovat děti, pak jsem ale pro to, aby ve chvíli, kdy způsobím epidemii, šly všechny náklady za mnou. Pak je to fér,“ domnívá se David Kasal (Ano).
Právě tento přístup chce nyní prosazovat také ministerstvo zdravotnictví. „Došli jsme k závěrům, že to současná legislativa umožňuje, a budeme tedy po zdravotních pojišťovnách chtít, aby to vymáhaly. Pokud někdo nesplní zákonnou povinnost se očkovat, povede to k onemocnění a bude prokázána příčinná souvislost, budeme podle současné právní úpravy po zdravotních pojišťovnách chtít, aby náklady vymáhaly – což se dosud nedělo,“ říká ministr Vojtěch.
Žádné výjimky, říkají na požadavek zrušit povinné doložení očkování na školy v přírodě poslanci
S očkováním souvisejí oba doposud předložené pozměňovací návrhy (předpokládá se ovšem, že na plénu při druhém čtení jich bude předloženo více). První z nich je dílem skupiny poslanců Petra Třešňáka, Olgy Richterové, Vlastimila Válka, Karly Maříkové, Petra Pávka, Hany Aulické Jírovcové a Víta Kaňkovského a navrhuje u podmínek účasti dětí na škole v přírodě na dobu delší než pět dnů a na zotavovacích akcích vyškrtnout podmínku, že mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které se podrobilo povinnému očkování nebo má doklad, že je proti nákaze imunní, případně se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.
„Ministerstvo zdravotnictví je ochotno tolerovat školy v přírodě, kde to má svou logiku. Na školy v přírodě vyrážejí poměrně uzavřené kolektivy, které spolu jsou celý rok – pokud spolu děti chodí do stejné třídy, jsou exponovány stejnému prostředí a riziko, že se něco stane, je velmi malé. Jiné stanovisko je ke zotavovacím pobytům, kde se setkávají jiní jedinci a zkušenost ze světa i od nás je poměrně jasná. Týkalo se to třeba rekrutů na vojně – když tam přišel jedinec, který vylučoval meningokoka, docházelo k epidemiím. Dnes je největší problém u pertuse, protože máme vakcíny, které nekryjí nosičství, a když tam přijde jedinec, který bude nosičem, nakazí kolektiv, který se s tím nesetkal. Pertusová vakcína má účinnost 4,5 roku a potom imunita mizí,“ doplňuje k tomu náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
I když by ale ministerstvo bylo ochotno na část pozměňovacího návrhu kývnout, někteří poslanci i v tomto případě nabádají k opatrnosti. „Mně to připadá jako trójský kůň do systému očkování. Pokud povolíme určitou úlevu od toho, že očkování nemusí být, dáváme veřejnosti signál, že nebude tak nutné. Jde tu o princip,“ poukazuje Rostislav Vyzula (ANO). „Pro venek to bude jediný argument: není to potřeba pro školy v přírodě, takže to očkování až tak potřeba není. Výsledek může být, že jen tímto rozhodnutím poklesne proočkovanost o jedno, dvě procenta – a dostaneme se na hranu toho, že se nemoci začnou šířit. Takovým rozhodnutím bychom dali náboj straně, která je zásadně proti očkování – a ona toho využije,“ přidává se Jiří Mašek (ANO).
Druhý pozměňovací návrh podaný Janem Farským (STAN) přichází s obdobným návrhem. „Návrh předkládaný skupinou poslanců je širší, ruší diskvalifikaci k účasti na zotavovacích akcích a školách v přírodě pro neočkované či částečně neočkované děti a ruší i uvádění informace do posudku. V mém návrhu údaj zůstává v posudku o zdravotní způsobilosti, takže organizátor akce ví o tom, jestli dítě je či není očkované a případně proti kterým nemocem. Zůstává ale na jeho rozhodnutí, jestli připustí účast takového dítěte na škole v přírodě nebo zotavovací akci,“ vysvětluje Jan Farský.
„Ve chvíli, kdy bude zdravotník na místě a dítě bude nemocné, potřebuje informace. Aby tedy vůbec nebyla informace o tom, jak jsou děti očkované, pro mě vůbec neexistuje. Pokud chcete, aby děti měly adekvátní péči, musí mít zdravotník informaci,“ říká k tomu David Kasal.
Zrušení požadavku na doklad o provedení povinného očkování však nakonec neprošel ani v jedné podobě – proti oběma se postavilo 12 z 18 přítomných poslanců.
Michaela Koubová
Text je převzat ze Zdravotnického deníku, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
