Nová spolková ministryně hospodářství Katharina Reiche (CDU) má o své prioritě jasno. Chce rychle vypsat výběrová řízení na nejméně 20 gigawattů výkonu nových plynových elektráren. Ty budou zapotřebí pro udržení vysoké úrovně bezpečnosti a stability dodávek elektřiny v době, kdy Německo spoléhá hlavně na nejistý výkon větrných a solárních elektráren.
Nedávný blackout na Pyrenejském poloostrově podle ministryně ukázal, jak důležité je mít stabilní zdroje energie. Katharina Reiche k tomu dodala, že zapotřebí budou dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu a realistický pohled na energetickou transformaci. Na systémová rizika a vedlejší náklady masivního přechodu k obnovitelným zdrojům energie se totiž jaksi pozapomnělo.
Využít lokality starých elektráren
Nové plynové a paroplynové elektrárny mají vyrůst hlavně v areálu odstavených či dožívajících elektráren – uhelných či starých plynových, které neumějí rychle reagovat na tržní situaci. „To v kombinaci s geografickým rozložením velkých průmyslových spotřebitelů energie v zemi pravděpodobně povede k tomu, že většina nových elektráren bude postavena v západním a jižním Německu velkými energetickými společnostmi,“ uvádí ve svém komentáři právní kancelář Watson Farley & Williams.
Podle zmíněného komentáře je zřejmé, že plynové elektrárny budou potřebovat podpůrný mechanismus, aby byly komerčně životaschopné. Pravděpodobně se bude jednat o zavedení trhu s kapacitou. Provozovatelé tak budou soutěžit v nabídkovém řízení o příjmy spojené s udržováním kapacity ve stavu umožňujícím rychlé spuštění v době, kdy to bude zapotřebí. Nové elektrárny budou připraveny na budoucí přechod od „fosilního“ zemního plynu ke spalování vodíku.
Na plány německé vlády již reagují první energetické společnosti. Například Uniper, který vznikl po oddělení uhelné a plynové energetiky z koncernu E.ON, je připravený s podporou vlády postavit moderní plynové elektrárny o výkonu až 2000 megawattů.
Mohlo by vás zajímat
Jaderná energetika je minulostí
Ministryně Reiche však současně nepotěšila příznivce jaderné energetiky. Opětovné spuštění odstavených jaderných bloků, což požadovali během volební kampaně někteří zástupci pravostředových stran CDU a CSU, už prý není reálné. Návrat reaktorů by vyžadoval nejen spoustu peněz, ale také shodu napříč německou společností, a ta (na rozdíl od peněz) schází.
Závazné rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren padlo už v roce 2001, kdy byla u moci levicová koalice kancléře Gerharda Schrödera. Ta dotlačila čtyři provozovatele jaderných bloků (E.ON, RWE, EnBW a Vattenfall) k dohodě o postupném odstavení reaktorů do roku 2022. Po havárii v japonské Fukušimě v březnu 2011 zaujala stejné stanovisko také vláda kancléřky Angely Merkel (CDU), která původně zvažovala prodloužení jejich provozu až o 14 let.
Po vypuknutí energetické krize v roce 2022 se začal skeptický postoj Němců k jaderné energetice měnit. Na zásadní obrat už však bylo pozdě. Termín odstavení posledních jaderných bloků byl posunut, ale jen o necelé čtyři měsíce. Nejdéle se udržely v provozu nejmladší jaderné reaktory Isar 2, Emsland a Neckarwestheim 2, které vlastníci museli vyřadit z provozu v dubnu 2023.
