Nejvýznamnější evropská ekonomika chce vytvořit vlastní energetickou „miniunii,“ jiný plán hovoří o zdanění emisí uhlíku z nejstarších elektráren.
Německo chce dokázat, že jednotný energetický trh je uskutečnitelnou praxí, nikoliv administrativním mýtem. Výsledekm těchto úvah je pokus o vytvoření jakési energetické „miniunie“ se sousedísími státy. Německý státní tajemník pro energetiku už ohlásil, že bude vyjednávat například se Švédskem či Norskem, které jsou stejně jako Německo příznivci čisté energie. Prvním krokem k vytvoření energetické mini unie bude definice jednoznačných pravidel.
Jednotný energetický trh takovýchto rozměrů by měl zlepšit současnou situaci elektráren pracujících v pohotovostním režimu. Německo si dalo vypracovat samostatnou studii současného stavu trhu s elektřinou, který podpořil myšlenku, že v současné době není nutno vytvářet rozsáhlé kapacitní trhy, alespoň do roku 2025 pro Německo.
V současné době se většina z 28 členských států EU nechce vzdát kontroly nad svojí energetikou ve prospěch Bruselu. Hlavním argumentem je lokace většiny zdrojů energie. Ty jsou rozděleny nerovnoměrně, co se týká do velikosti, tak do druhu zdroje. Evropská komise v tomto ohledu zdůrazňuje výhodu lepší distribuce energie z obnovitelných zdrojů, nicméně požadavky na jednotlivé státy jsou pro mnohé z nich příliš vysoké.
Sigmar s vyhrnutými rukávy
Německý ministr hospodářství Sigmar Gabriel také přišel s návrhem nové legislativy, která si klade za cíl omezit množství vypouštěných emisí do skokově namísto stávajících 22 milionů na 16 milionů tun CO2. Hlavní body této legislativy jsou následující:
- Množství, o které musí do roku 2020 elektrárny celkově snížit své emise, je 16 milionů tun CO2. Snížení zbylých 6 tun bude dosaženo náhradním způsobem.
- Daň se vztahuje pouze na elektrárny, které jsou starší než 20 let. Elektrárny, které jsou “mladší” jsou kompletně vyjmuty z efektu této daně.
- Od uplynutí 20. roku provozu elektrárny je aplikována daň ve výši 18-20 euro za každou tunu vypuštěných emisí CO2 nad stanovený limit.
- Limit je stanoven v závislosti na celkovém stáří elektrárny. Elektrárna, která je v provozu 21 let, má limit 7 milionů tun ročně na GW instalovaného výkonu a limit postupně každý rok provozu klesá. Po 41. roce provozu je již limit konstantní a pohybuje se kolem 3 mil. tun ročně za GW. Z dostupných dat vyplývá, že pro elektrárnu starou 37 let je limit stanoven na 3,8 milionu tun/GW.
- Výše daně za vypuštěné emise nad limit má být vázána na cenu elektřiny. V případě jejího poklesu klesá zároveň výše daně.
- Daň bude dále svázána s cenou emisní povolenky v systému EU ETS (které provozovatel elektrárny nakupuje v nezměněné podobě). Podle německé vlády se tak napraví situace vzniklá nízkými cenami povolenek EU ETS a systém bude opět funkční, protože stávající systém dostatečně nemotivuje k investicím do čistých a ekologických provozů.
- Podle ustanovení návrhu by daň neměla vést k uzavírání elektráren.
Gabrielův plán si vysloužil nejen kritiku ze strany konzervativních stran CDU a CSU, ale vyvolal také značné pochybnosti mezi právní veřejností.
Návrh jako celek je nejspíš v rozporu s unijním právem a ústavním právem Německa. Hlavním zásahem je vstup uhelné daně do nákladové křivky výrobních zdrojů tím, že znevýhodní jeden typ zdrojů a jednostranně tak naruší “přirozenou” konkurenci mezi provozovateli jednotlivých zdrojů energie. Navíc hnědouhelné elektrárny jsou ze své podstaty zatížené mnohem víc, než například černouhelné elektrárny.
Při zavedení uhelné daně se po vyčerpání povoleného limitu elektrárně zvýší výrobní náklady, kvůli kterým se bude hůř uplatňovat na trhu. V extrémním případě může dojít až k uzavření provozu, protože již nyní provozovatelé musí nakupovat emisní povolenky v systému EU ETS, takže provozovatelé by platili dvojí poplatky za vypouštění emisí:
- Ve formě povolenek EU ETS
- Ve formě uhelné daně
Kromě narušení hospodářské soutěže, které by mohlo být problémem ve vztahu k právu EU, se objevují i faktické rozpory. Podle ředitele německého úřadu pro kartelové právo povede návrh jednoznačně ke snížení konkurence a narušení hospodářské soutěže v energetickém sektoru.
Dá se ale předpokládat, že německá kancléřka Angela Merkelová společně s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem udělají všechno proto, aby plán prosadili. V takovém případě by Evropu čekalo energetické zemětřesení, které by svými otřesy jako přímého souseda zasáhlo i českou ekonomiku, která je s tou Německou spojená pupeční šňůrou, již je prakticky nemožné přetnout.
-of-
