Větší a menší Evropa. Tak ve zkratce zní návrh německého ministra financí. Šestka nejsilnější ekonomik by se podle Berlína měla více integrovat s cílem zvýšit bezpečnost a konkurenceschopnost unijního bloku. Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) jde o pouhou deklaraci, fragmentace Unie podle něj nikomu nepomůže. Odborníci to ale vidí trochu jinak a varují, že už nyní není integrace napříč Evropou stejná.
„Nastal čas pro Evropu dvou rychlostí,“ prohlásil německý ministr financí Lars Klingbeil na konci ledna s tím, že je nutné řešit naléhavé úkoly evropského bloku. Myslel tím výdaje na obranu a posílení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.
Zasedání, které se uskutečnilo 28. ledna, se zúčastnili zástupci Německa, Francie, Polska, Španělska, Itálie a Nizozemska. „Pokračovat jako dosud není možné,“ napsal německý ministr svým kolegům z dalších pěti zemí.
Nesplnitelná mise?
Odborníci na evropskou politiku to považují za důkaz toho, že 27 členských států Unie není schopno se dohodnout na klíčových rozhodnutích. „Představa, že můžeme dosáhnout pokroku se všemi zeměmi v Unii, je stále méně pravděpodobná,“ přiznal ředitel a hlavní ekonom Evropského politického centra Fabian Zuleeg.
Německá iniciativa vyvolává obavy především východoevropských států, které přistoupily do Unie po roce 2004. Zároveň ale patří mezi zastánce zvyšování výdajů na obranu a také podporují Ukrajinu ve válce proti Rusku.
Havlíček: Nepomůže to nikomu
Například český ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nevnímá Klingbailovou iniciativu příliš vážně. „Myslím si, že to nebude nějaká nová cesta dvourychlostní Evropy. Beru to spíš jako jakousi politickou deklaraci,“ řekl Havlíček minulý týden po jednání s německými ministry hospodářství a energetiky Katherinou Reicheovou a digitalizace Karstenem Wildbergerem.
Havlíček zdůraznil, že česká vláda podporuje evropskou spolupráci všech sedmadvaceti zemí a nechce dopustit, aby se blok postupně fragmentoval. „To ve finále nepomůže vůbec nikomu,“ uvedl.
Mohlo by vás zajímat
Ačkoli německý návrh vyvolal debatu, navrhované mechanismy nejsou revoluční. Od balíčků vojenské pomoci po energetickou politiku blok v posledních letech uzavírá neformální koalice pro podporu svých návrhů.
Iluze jednomyslnosti
Fabian Zuleeg připomenul například takzvanou koalici ochotných, která vznikla na podporu Ukrajiny. Také tři země – Česko, Slovensko a Maďarsko – se rozhodly neúčastnit se úvěrového balíčku Unie pro Kyjev ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu korun) na období 2026 až 2027, zatímco ostatní země souhlasily. Stejný vzorec se objevil rovněž v oblasti nákupu energií a prosazování protiruských sankcí.
Zuleeg ale varoval před zavedením skutečné „dvourychlostní Evropy“. „Považuji za nereálné, že budeme mít dvoustupňovou Evropu. To by znamenalo, že některé země postupují ve skupině, zatímco jiné ne. Složení skupin se mění podle jednotlivých otázek. Nejedná se o dvoustupňovou, ale o vícestupňovou úroveň,“ vysvětlil.
„Německý návrh je velmi podobný euru,“ řekl k nápadu dvourychlostní Evropy Oscar Guinea, ředitel Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii. Polsko je například součástí širší struktury Evropské centrální banky, ale není členem rozhodovacích orgánů, které stanovují úrokové sazby a spravují měnu pro eurozónu.
Nedokonalá cesta vpřed
Eurozóna vytvořila precedens pro formální institucionální diferenciaci v rámci EU, kde některé členské státy vykonávají rozhodovací pravomoc, kterou jiné nemají. Guinea tvrdí, že stejná logika nákladů a přínosů, která vedla Bulharsko k přijetí eura v tomto roce, se může vztahovat i na spolupráci v oblasti obrany nebo integraci kapitálových trhů: „Je to nedokonalý přístup, ale je to cesta vpřed. Jak se to říká, dokonalost je nepřítelem dobra?“
Například v oblasti obrany může evropský blok zaujmout větší flexibilitu tím, že do společných projektů zahrne také Spojené království. „Slovensko nebo Maďarsko by možná chtěly vystoupit, ale Spojené království by chtělo vstoupit,“ vysvětlil Guinea.
Tato perspektiva naznačuje možnost bezpečnostních ujednání, která by mohla přivést Londýn zpět do evropských obranných struktur a zároveň vyhovět členům, kterým hlubší vojenská integrace nevyhovuje.
Evropské smlouvy s tím počítají
Europoslanec Lukas Sieper (nezařazený/Německo) poskytl institucionální odpověď na to, proč by Evropa více rychlostí neměla být kontroverzní. Takový přístup podle něj umožňují smlouvy o EU. Mechanismy posílené spolupráce dovolují členským státům, „které chtějí pokročit v evropském projektu, ale vědí, že nemohou získat podporu většiny, aby tak učinily s menší skupinou, pokud to není v rozporu s obecným směřováním Unie,“ uvedl Sieper.
Europoslanec Brando Benifei (S&D/Itálie) ale není tak nadšený. „O unii kapitálových trhů se mluví už 20 let. Proč s touto dvoustupňovou Evropou něco neuděláme, když vidíme, jak moc jsme pozadu?“ ptá se. Evropský parlament již roky schvaluje postoje podporující diferencovanou integraci, ale jejich implementace vyžaduje akci členských států.
Skutečná zkouška
Německo tlačí na pilu v době, kdy Berlín letos na resort obrany vydává 82,7 miliardy eur (2 biliony korun) a dalších 25,5 miliardy eur (617 miliard korun) ze zvláštního obranného fondu. To dodává váhu Klingbeilovu tvrzení, že ve zvyšování výdajů na obranu kontinentu musí Unie přidat.
Německý návrh ale s sebou nese rizika. Menší unijní země, kteří již nyní sledují francouzsko-německou dominanci s obavami, mohou v skupině E6 vidět důkaz svého druhořadého postavení. „Pokud se jedná o pokus vytvořit tvrdé jádro EU, které bude postupovat vpřed, zatímco zbytek bude více zdrženlivý, myslím si, že to selže. Protože rozdíly jsou příliš velké,“ varoval Zuleeg.
Úspěch takzvané skupiny E6 bude záviset na tom, zda přinese skutečná rozhodnutí, nejen další schůzky. Lars Klingbeil naplánoval pokračování na příštím zasedání euroskupiny. Pokud se ale ministři financí budou opakovaně scházet, aniž by vyčlenili na své cíle konkrétní prostředky, připojí se tento formát k dlouhému seznamu evropských iniciativ, které tiše zanikly.
