Ještě nedávno to vypadalo, že uhelné elektrárny skončí v roce 2038. Jenže část politické scény pod tlakem ekologických aktivistů i širší veřejnosti najednou změnila názor a hovoří o dřívějším datu. Tentokrát nebude řeč o České republice, ale o Německu, kde se situace vyvíjí prakticky stejně jako u nás.
Dlouho vyjednávaný kompromisní návrh se zrodil v lednu 2019 za účasti spolkové vlády, regionálních vlád, akademiků, zástupců energetického sektoru, odborů a ekologických organizací. Podle tohoto návrhu má spalování uhlí v Německu skončit v roce 2038. Příslušný zákon prošel schvalovacím procesem a od loňského srpna je v platnosti.
Nyní to vypadá, že uhlí v Německu skončí dříve než za 17 let. Z tématu odklonu od fosilních paliv se stalo jedno z hlavních témat před volbami do Spolkového sněmu, které se konají již 26. září. Přehled postojů jednotlivých stran shrnul ve svém článku zpravodajský web Euractiv. V průzkumech vedoucí sociální demokraté nedávno změnili názor a místo o roku 2038 začali hovořit o roku 2034.
Zelení logicky chtějí ještě dřívější termín konce uhelné energetiky, a sice rok 2030. Ke stejnému datu se hlásí také krajně levicová strana Die Linke. Probyznysoví liberálové z FDP nechtějí vyhlašovat konkrétní datum, spíše by nechali uhelné elektrárny „uhynout“ působením drahých emisních povolenek. Posledním obhájcem roku 2038 je tak koalice CDU/CSU, jejíž preference v průzkumech dlouhodobě klesají.
Právě na německém trhu – a pod vlivem tamní politiky – se rozhoduje o ceně emisních povolenek a elektřiny, což má dopad na Česko i další německé sousedy. „Z pohledu energetiky jsou pro Česko důležitější volby německé než ty české. Je to paradox, ale v zásadě to ukazuje nemohoucnost české politiky v této oblasti cokoli racionálně řešit. Jen dál a dál zaostáváme a změny jsou vynucovány německým trhem,“ tvrdí energetický analytik a investor Michal Šnobr, který dlouhodobě upozorňuje na zásadní vliv Německa na směřování evropské energetiky.
Německo má s Českem hodně společného. Shodné je zpochybněné datum konce uhelné energetiky v roce 2038, ale také podzimní volby do parlamentu, od kterých se mnohé očekává. Současně je tu jeden zásadní rozdíl. Zatímco Češi odmítají předčasné odstavení jaderných elektráren a přemýšlejí o stavbě nových bloků, Němci s jadernou energetikou brzy skoncují. Poslední reaktory zde ukončí výrobu elektřiny v prosinci 2022.
Co bude dál? Předpovědi expertů se různí a sahají od elegantního zvládnutí problému s pomocí obnovitelných zdrojů a vodíku až po scénáře, jež počítají s častými blackouty a vysokými cenami elektřiny v celé střední Evropě. Škrtnutí a nahrazení 8100 megawattů výkonu jaderných elektráren, 22 600 MW černouhelných a 20 900 MW výkonu hnědouhelných elektráren, jež v součtu zajišťují 37 procent výroby elektřiny v zemi, bude každopádně pro německou energetiku a ekonomiku velká výzva.
Jedno je jisté – Německo se na mnoho let změní z exportéra v importéra elektřiny. „Německo po dekádě vysoce přebytkové bilance přesune do nedostatku. To samozřejmě ovlivní a už ovlivňuje i trhy kolem včetně Česka. Nyní budeme ve stavu vysoké ceny povolenky (Němci mění bezemisní jádro zpět za emisní plyn a uhlí) a nedostatečné výroby. Rekordním cenám elektřiny ještě napomáhá růst ceny komodit – uhlí a plynu,“ dodává Michal Šnobr.
David Tramba
