Energetická krize může poměrně brzy začít odeznívat. Mimo jiné i díky „stachanovskému“ tempu, s jakým se Němci vrhli na pořízení terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). První dva z nich mají zahájit provoz před koncem letošního roku a zmírní tím nedostatek plynu na středoevropském trhu, který nastal po přiškrcení dodávek z Ruska.
Jistou výhodou je fakt, že o pořízení LNG terminálů se Německo zajímalo již v minulých letech. Avšak dokud byl ruský plyn poměrně levný a dostupný, nebyl zájem do nich investovat. Až po ruské invazi do Ukrajiny (a prvotním německém vyčkávání, zda se Ukrajina udrží) nastala změna. A to velmi rychlá a radikální.
První impuls přišel na začátku května, kdy německá vláda vyčlenila v rozpočtu částku 2,94 miliardy eur (72 miliard korun) na pořízení čtyř plovoucích terminálů. Krátce poté spolkový ministr hospodářství Robert Habeck prosadil zjednodušení povolovacích řízení včetně možnosti přeskočit posouzení dopadů na životní prostředí – kdo by to byl čekal od politika ze strany Zelených! Energetické společnosti narychlo sehnaly čtyři plovoucí terminály pro regasifikaci plynu a vývoj nabral obdivuhodné tempo.
Energetická společnost Uniper získala potřebná povolení během června a hned v pondělí 4. července odstartovaly stavební práce ve Wilhelmshavenu. Pokud vše půjde podle plánu, tak 21. prosince bude první německý LNG terminál hotový a o den později zahájí provoz. Jeho dovozní kapacita dosáhne 7,5 miliardy metrů krychlových, což je zhruba osm procent německé spotřeby plynu. Rychlost realizace je úžasná i s ohledem na fakt, že si projekt vyžádal výstavbu vysokotlakého plynovodu o délce 30 kilometrů.
Včera ministr Habeck oznámil, že ve Wilhelmshavenu přibude ještě menší projekt s kapacitou 5 miliard m3 ročně, za kterým stojí konsorcium společností E.ON, Engie a TES. V provozu má být od přelomu let 2023 a 2024.
V nejbližších dnech se začne budovat LNG terminál Elbehafen v Brunsbüttelu u Hamburku, za kterým stojí koncern RWE. Tvořit jej budou dvě lodě pro regasifikaci LNG s roční kapacitou 8 miliard m3, v provozu budou zřejmě od ledna příštího roku. Třetí plovoucí terminál má přibýt do konce roku 2023 v nedaleké lokalitě Stade, na středoevropský trh bude dodávat až 5 miliard m3 plynu ročně. Tentokrát je hlavním investorem energetická skupina EnBW.
Z českého pohledu je však nejzajímavější čtvrtý projekt, který se chystá u Lubminu na pobřeží Baltského moře. Problém s malou hloubkou moře zde Němci chtějí vyřešit kreativně – vyvlastněním německého úseku plynovodu Nord Stream 2 a regasifikací LNG ve větší vzdálenosti od pobřeží. Výhodou této lokality je vynikající napojení na plynovodní síť – včetně plynovodů OPAL a EUGAL, které vedou nejkratší cestou od Baltu do České republiky.
Jak Ekonomický deník již dříve upozornil, právě zde je ideální místo pro umístění LNG terminálu, který by zajišťoval plyn pro české zákazníky.
Pokud vše půjde podle plánu, na konci příštího roku bude mít Německo nové kapacity pro dovoz plynu v rozsahu zhruba 30 miliard m3. Jenže Němci nejsou jediní, kdo má v Evropě podobné ambice. Již 8. září má zahájit provoz LNG terminál v nizozemském Eemshavenu s kapacitou 8 miliardy m3 ročně, z nichž si část s podporou české vlády zarezervovala společnost ČEZ. Další LNG terminály se chystají v Itálii, Francii, Polsku či Lotyšsku.
Navíc v německém případě platí slova klasika: „Das ist nur die erste Phase.“ Do čtyř let chtějí tamní energetické společnosti vybudovat nejméně 40 miliard m3 kapacity ve standardních LNG terminálech – tedy ne už plovoucích na pronajatých lodích. Prozatím jsou potvrzené projekty v lokalitách Wilhelmshaven (cca 20 mld.m3), Stade (13,3 mld. m3) a Brunsbüttel (8 mld.m3).
Na závěr lze zmínit fakt, že nové terminály nebudou sloužit jen dovozu „fosilního“ zemního plynu. Postupně by totiž měly přejít k importu vodíku, syntetického metanu či jiných ekologických paliv vyrobených z přebytku zelené elektřiny. Ty se mají produkovat v zemích, které mají pro využití například sluneční energie příznivější podmínky než Německo.
David Tramba
