Evropská unie se probouzí do nové reality, kde rychlost a akceschopnost dostávají přednost před absolutní shodou. Německý kancléř Friedrich Merz vyslal do unijních metropolí jasný vzkaz: Evropa už nemůže být rukojmím svých nejpomalejších členů. Jeho přístup se nelíbí hlavně Orbánovu Maďarsku.
Evropská unie už nemůže čekat na své nejpomalejší členy. Když tohle řekne německý kancléř, víte, že se jedná na evropském kontinentu o seismický posun. Efektivita je na prvním místě. Jednomyslnost, pro mnohé základ právní čistoty i demokracie, ustupuje do pozadí.
Evropští lídři stále častěji hovoří o nutnosti vytvoření evropské armády. Mělo by jít o vojenské jednotky, které je možné v řádu několika dní nasadit do bojové akce. Německý kancléř Fridrich Merz prohlásil, že Unie musí dokázat nasadit 100 až 300 tisíc vojáků. A to brzy.
Jen pět tisíc vojáků
Tento plán je velmi ambiciózní. Dnes může Unie mobilizovat pouze 5 tisíc vojáků v rámci kapacit pro rychlé nasazení. Politická situace se však mění. Hlavní unijní města, která se dlouho schovávala za Severoatlantickou alianci, nyní čelí riziku, že se Spojené státy se svými jednotkami úplně stáhnou z evropského kontinentu. Proto v poslední době uvažují o opuštění zásady jednomyslnosti.
Článek 42 Smlouvy o Evropské unii, jenž je základním kamenem Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), umožňuje, aby byly národní síly k dispozici pro společné mise. Ale každé dosavadní velké bojové nasazení – Francie v Sahelu, Polsko na východním křídle NATO – se koordinovalo na národní úrovni nebo prostřednictvím Aliance, nikoli Bruselem.
Brzdou je politická shoda
Merz si nyní myslí, že největší brzdou budování společné evropské armády je politická shoda, nikoliv palebná síla. „Nemůže to být vždycky ten poslední, kdo udává tempo,“ postěžoval si na princip jednomyslnosti při jednání Rady EU.
Právě otázky zahraniční a bezpečnostní politiky se musí schvalovat jednomyslně, a to narozdíl od rozhodnutí týkajících se třeba jednotného trhu. V praxi to znamená vysílání vojenských jednotek na zahraniční mise nebo uvalování ekonomických sankcí. „Umím si představit, že se všichni shodnou. Ale pokud to není možné, musí se rozhodnutí přijmout kvalifikovanou většinou,“ řekl Merz před německými zákonodárci. Je to také případ schválení bezúročné půjčky Kyjevu ve výši 90 miliard eur ze strany členských států Unie, kdy Česko, Maďarsko a Slovensko za půjčku neručí.
Mohlo by vás zajímat
Necháme pomalé vozy za sebou
Spouštěče této netrpělivosti leží mimo Brusel. Brexit dokázal, že členství v Unii není trvalé, ruská invaze na Ukrajinu rozbila iluze o trvalém míru, hrozby amerického prezidenta Donalda Trumpa „zabrat“ Grónsko připomněly Evropanům, že článek 5 Severoatlantické smlouvy je nemusí vždy ochránit.
Viktor Orbán v Maďarsku a Robert Fico na Slovensku mezitím zneužívají pravidlo jednomyslnosti k zastavení sankcí nebo migrační reformy. Proto vznikají v rámci EU nové skupiny spojenců.
Skupiny E3, E5, E7
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul svolává skupinu E5 (Německo, Francie, Británie, Polsko, Itálie) a „Weimar plus“ (Francie, Německo, Polsko, Itálie a vysoká představitelka Komise pro zahraniční vztahy Kaja Kallasová).
Merz, Macron a britský premiér Keir Starmer se scházejí ve formátu E3 a argumentují, že vzhledem k absenci USA musí alespoň tři vojensky a ekonomicky nejsilnější evropské země přijmout společný postoj. Německý ministr financí Lars Klingbeil zahájil akci E6 – přidal Španělsko a Nizozemsko – s cílem posílit konkurenceschopnost evropské ekonomiky.
Zatímco tak maďarský premiér Orbán označuje přechod na hlasování kvalifikovanou většinou za existenční hrozbu pro suverenitu jeho země, v Bruselu se čím dál častěji skloňuje myšlenka „vícerychlostní Evropy“. Tedy dobrovolných koalic pouze těch států, které se na daném řešení dokážou dohodnout. Tomu se přitom Unie roky bránila kvůli obavám z rozbití celého konceptu EU.
Celý text v angličtině si na EU Perspectives můžete přečíst ZDE.
