Pokud dnes Nor nebo Švéd zapne elektrické svíčky na vánočním stromku, nemusí trpět pocitem viny za globální oteplování. Co se týká skleníkových plynů, výroba elektřiny je v severských zemích téměř zcela bezemisní. Naopak s nejvyššími emisemi vyrábějí elektrickou energii v Estonsku a v Polsku. Česko patří v Evropě k horšímu průměru.
Aktuální stav emisí skleníkových plynů sleduje aplikace electricityMap, která shromažďuje z veřejných zdrojů informace o původu vyrobené a spotřebované elektřiny. Například v úterý 21. prosince odpoledne spotřebovávali „nejzelenější“ elektrickou energii obyvatelé Norska. Na každou kilowatthodinu připadalo jen 28 gramů vypuštěného CO2. Druhé bylo Švédsko s 51 gramy CO2 na kWh.
Vůbec nejhůř ze srovnání evropských zemí vychází Estonsko, které je dodnes závislé na neekologickém spalování hořlavých břidlic. Emise zde vycházely na zhruba 1100 gramů CO2 na kWh. Druhé od konce bylo Polsko se 708 gramy CO2, v západní polovině Evropy nejvíc vypouštělo Nizozemsko (539 gramů). Česká republika podle tohoto srovnání patřila se 472 gramy CO2 na kWh k horšímu průměru. O něco lépe než Česko na tom s emisemi bylo Německo, Itálie či Bulharsko.
Výhodou aplikace electricityMap je, že vedle emisí vzniklých při výrobě elektřiny měří i emise připadající na energii spotřebovanou v dané zemi. Postihuje tak situace, kdy například elektřina z Česka, která zhruba z poloviny pochází z uhelných elektráren, končí u spotřebitelů v Německu, Rakousku či na Slovensku. Slovensko nicméně díky vysokému podílu jaderných a vodních elektráren vychází jako premiant střední Evropy s emisemi 246 gramů na kWh.
Aplikace electricityMap nabízí pohled i do vybraných zemí mimo Evropu. Téměř bez emisí vyrábějí elektřinu kanadské provincie Ontario a Québec či australská Tasmánie, ve skupině středně příjmových zemí vyniká Kostarika a Brazílie. Naopak k nejvyšším na světě patří emise v „uhelných“ regionech Indie a Austrálie.
dtr
