Pátek, 21. ledna, 2022

Nejvyšší státní zástupce nepodá dovolání v kauze CASA. Parkanová a Staněk jsou tak definitivně nevinní

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž se rozhodl nepodat dovolání v kauze nákupu armádních letounů CASA. Uvedl to v tiskové zprávě. Stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové (KDU-ČSL a TOP09) i jejího podřízeného Jiřího Staňka tak definitivně končí. Soudy loni Parkanovou a Staňka pravomocně osvobodily, podat dovolání navrhovalo pražské vrchní státní zastupitelství. Trestní kauza se táhla téměř deset let.

Nejvyšší státní zastupitelství sdělilo, že pro podání dovolání v neprospěch obviněných nejsou splněny zákonné podmínky, a že by dovolání nemohlo vést ke změně závěrů soudů.

„Nejvyšší státní zástupce nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání bylo ve věci vedeno důvodně, stejně tak důvodně byla ve věci i podána obžaloba na oba obviněné, která se opírala o rozsáhlý důkazní materiál,“ napsala instituce.

„Zároveň však nezbývá než akceptovat skutkové závěry soudů, že po celkově provedeném dokazování je dána pochybnost o stanovení přiměřené ceny uvedených letounů. Z toho vyplývá, že nelze jednoznačně určit výši škody, která měla být trestným činem způsobena,“ vysvětlila.

O pořízení transportních letounů za více než 3,5 miliardy korun rozhodla v roce 2009 druhá vláda Mirka Topolánka (ODS), tehdy už v demisi. Obžaloba tvrdila, že stroje byly vinou Parkanové a ředitele ministerské sekce vyzbrojování Staňka předražené. Státní zástupce se snažil prokázat, že dvojice způsobila škodu ve výši zhruba 818 milionů korun, protože nenechala zjistit obvyklou cenu strojů. Podle pravomocného rozsudku ale státu žádná škoda nevznikla a oba obžalovaní udělali maximum pro to, aby se obchod uskutečnil v souladu se zákonem.

Obžalovaní čelili stíhání od roku 2012, vinu od počátku odmítali. Parkanová k soudu nikdy osobně nedorazila, a k věci tak veřejně nevypovídala. Staněk se naopak důsledně chodil hájit osobně. Oba mohou po státu žádat odškodné za nezákonné stíhání.

Ministryně obrany Vlasta Parkanová 30. října 2008 na slavnostním nástupu a přehlídce techniky u příležitosti 90. výročí Dne založení československého státu. Foto: Mediafax

Státní zástupce Jan Kořán podal obžalobu v roce 2015, a to pro zneužití pravomoci veřejného činitele a pro porušování povinnosti při správě cizího majetku. Pro Staňka žádal pětileté vězení a pětimilionový trest, pro Parkanovou chtěl dvouletou podmínku a dvoumilionový peněžitý trest. Pro oba se domáhal také zákazů činnosti.

K motivům údajné trestné činnosti obžaloba tvrdila, že Parkanová se chtěla zavděčit Topolánkovi, aby ji nevyhodil z vlády, a Staněk se chtěl stát šéfem sekce vyzbrojování, kterou vedl jen jako pověřený řízením. Soudy to označily za nesmysl.

Definitivně nevinní

Verzi o předraženém nákupu vojenských dopravních letadel CASA vinou někdejší ministryně obrany Vlasty Parkanové a jejího podřízeného Jiřího Staňka nelze žádným způsobem obhájit. Vyplývá to z rozsudku odvolacího soudu, jenž bývalou političku pravomocně zprostil obžaloby. Druhoinstanční soud odvolání státního zástupce zamítl. Škodu ve výši 818 milionů nezpůsobila. Parkanová a Staněk byli stíháni přes devět let.

Případ léta vyšetřoval nynější šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek. Soudkyně Markéta Binderová přitom v první reakci na obžalobu v září 2016 rozhodla, že kauza není způsobilá k projednání před soudem. Případ označila za „domněnky kriminalistů“ a vrátila jim ho k došetření. Po stížnosti žalobce Jana Kořána jí však Městský soud v Praze nařídil, aby v kauze nařídila hlavní líčení.

Vady měl i posudek obžaloby. Ten byl už podle prvoinstančního soudu nepřesvědčivý, postrádající erudici a při jeho zadání navíc pochybil i státní zástupce.

„Postup znaleckého ústavu, který v podstatě třikrát vypočetl jiný výsledek, a přitom konstantně tvrdí, že měl vždy dostatek vstupních informací, byť před prvním doplňkem posudku očividně neměl, budí u soudu vážné pochybnosti,“ konstatuje se v rozhodnutí senátu Obvodního soudu pro Prahu 6, který v říjnu minulého roku zprostil obžaloby exministryni Vlastu Parkanovou a úředníka Jiřího Staňka.

Senát v čele se soudkyní Markétou Binderovou v rozsudku, který má Ekonomický deník k dispozici, zkritizoval nejen práci znaleckého ústavu American Appraisal (posléze Grant Thornton Valuations), ale také státního zástupce Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze Jana Kořána.

Ten podal v roce 2015 (vyšetřování probíhalo od roku 2012) obžalobu na Vlastu Parkanovou a bývalého zaměstnance ministerstva obrany Jiřího Staňka pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku (podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona ve znění účinném do 1. 1. 2010) a zneužívání pravomoci veřejného činitele (podle § 158 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona). Zákonným znakem těchto trestných činů je způsobení škody, která měla podle Kořána vzniknout státu nákupem „předražených“ letounů CASA.

K jejímu prokázání si přizval Kořán již zmíněný znalecký ústav, naopak obhajoba předložila oponentní posudky. Zatímco však posudek obžaloby konstatoval konkrétně vyčíslitelnou škodu, určenou rozdílem údajně obvyklé ceny letadel CASA a ceny skutečně zaplacené státem za jejich nákup, znalci obhajoby došli k závěru, že obvyklou ani tržní cenu letadel není možné takovým způsobem určit. V situaci, kdy podle soudu předložily diametrálně odlišné posudky dva znalecké ústavy, „nad nimiž v legální hierarchii znalců nestojí žádná autorita, které by mohl soud případně svěřit vypracování revizního posudku“, postupoval soud podle § 2 odst. 6 tr. ř. a předložené posudky zhodnotil sám.

První spornou otázkou podle soudu bylo stanovení ceny obvyklé. Právě takové zadání od orgánů činných, tedy určit obvyklou cenu letounů CASA, dostal znalecký ústav American Appraisal /Grant Thornton. Ten ji stanovil v souladu se zákonem o oceňování majetku, podle něhož je cena obvyklá ta, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.

Nebylo možné srovnávat

Podle soudu však takový postup nebyl v případě letounů CASA možný. Jednoduše proto, že nebylo možné s čím srovnávat. „Soud považuje výklad znaleckého ústavu American Appraisal (posléze potvrzený jeho nástupcem Grant Thornton Valuations), že znak obchodního styku v tuzemsku je naplněn tím, že jedna z porovnávaných transakcí proběhla v ČR a ostatní zahraniční byly přepočteny na českou měnu platnými směnnými kurzy za naprosto absurdní a nepatřičně rozšiřující definici obvyklé ceny v zákoně o oceňování majetku. Přepočet na českou měnu nemůže v žádném případě zastřít zásadní rozdíly, které se v podmínkách jednotlivých trhů (daňových, celních apod.) vyskytují a překlenout tak výklad znaku ‚tuzemsko‘,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.

Soud si v této souvislosti neodpustil kritiku na adresu erudice znaleckého ústavu přibraného obžalobou. „Je poněkud zarážející, že znalecký ústav American Appraisal vykládal cenu obvyklou dle zákona o oceňování majetku takto až laickým způsobem, přičemž soud musí dát za pravdu závěrům přesvědčivě nastíněným hlavně v posudku ústavu Equita Consulting, že obvyklá cena dle citovaného zákona nemohla být v dané věci určována, neboť se jedná o kategorii ryze související s tuzemským obchodním stykem, přičemž soud se přiklání k tomu, že ani další definiční znaky nebyly naplněny, ale to není až tak podstatné. Skutečnost, že znalecký ústav American Appraisal si neudělal dostatečnou analýzu, jakou kategorií hodnoty by bylo nejvhodnější letouny CASA ocenit a následně své závěry nepřiléhavě vydával za cenu obvyklou dle definice obsažené v zákoně o oceňování majetku (která však nebyla vůbec na místě, jak je uvedeno výše), zatěžují předmětný znalecký posudek (včetně doplňku) terminologickou nejasností, zmatečností a nekonzistentností, která značně snižuje odbornou úroveň a věrohodnost tohoto posudku,“ kritizuje soud.

Podle něj je pochybení ovšem i na straně státního zástupce Kořána, který měl o postupech stanovení výše škody pro účely trestního řízení znalecký ústav poučit a znalecký úkol lépe specifikovat, „aby zbytečně nedocházelo ke shora uvedeným nejasnostem a zbytečným nákladům (na vypracování závěrů, které mohou mít jen malou trestněprávní relevanci)“. Podle soudu by totiž pro určení škody pro účely trestního řízení byl postup podle jeho § 89, odst. 12, kdy se primárně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem trestného činu, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

V případě letadel CASA, které představují unikátní výrobek, upravený a vyvíjený dle požadavků Armády ČR, ovšem nelze podle soudu postupovat ani dle primárního hlediska určování škody pro potřeby trestního řízení. Nelze totiž zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem údajného trestného činu, v době a v místě činu obvykle prodává, protože se v ČR do té doby nikdy neprodávala. Na místě tedy podle soudu bylo postupovat dle sekundárního hlediska určování výše škody, a to účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci.

Posudek zaměnil kurzy

Další ranou pro věrohodnost posudku obžaloby byla chybná aplikace směnných kurzů dolarů a eur. Posudek totiž kurzy zaměnil, což vedlo ke zvýšení údajné škody o více než 50 milionů korun v neprospěch obžalovaných.

„Přepočet měn na základě směnných kurzů je relativně jednoduchou matematickou operací, a proto tato chyba vzbuzuje další otázky stran odborné úrovně posudku a jeho důkazní váhy,“ popisuje své úvahy soud.

Soud dále vytkl, že posudek obžaloby nevzal v potaz faktor množstevní slevy. „Skutečnost, že s počtem zakoupených kusů cena jednoho letadla skutečně klesá, soud považuje za naprosto logickou, neboť u vojenské techniky se zároveň kupuje systém zabezpečení, způsob údržby, výcviku či doškolení pilotů, náhradní díly, přičemž tyto systémy je možno uplatnit u většího množství letounů (tedy u dalších nákupů se tyto fixní náklady „rozprostřou“ na větší množství kusů, které pak ve výsledku mají podstatně menší jednotkovou cenu), zatímco kdyby se měly zakoupit například jen pro jeden letoun, byla by jeho cena nepřiměřeně velká,“ konstatuje se v rozhodnutí.

Jako zásadní pochybení posudku obžaloby pak soud zhodnotil jeho přístup ke stanovení ceny pěti letadel L-159, které byly součástí transakce. Ústav je ohodnotil nákladovou metodou, každý po 120 mil Kč za kus, kterou ovšem soud označil v rozhodnutí za zcela nevhodnou. „Znalecký ústav AA vycházel čistě ze směnné hodnoty těchto letadel uváděných v kupní smlouvě na letadla CASA a pominul skutečný ekonomický význam směny těchto letounů tak, jak byly zahrnuty v kupní smlouvě. Jak vyplynulo z dokazování, směna letounů L-159 byla do kontraktu se společností EADS zahrnuta na základě požadavků české strany. Tyto letouny byly pro Armádu ČR zcela nepotřebné, naopak vznikaly značné náklady s jejich konzervováním a uváděním do provozu. Část letounů předaných společnosti EADS navíc byla v neletuschopném stavu, kdy jejich pouhé zprovoznění vyžadovalo náklad 80 milionů Kč. Tím, že se podařilo prodat tyto letouny do zahraničí, vznikl v podstatě prostor pro vytvoření zahraniční poptávku po předmětných letounech, která byla do té doby vlastně nulová,“ uvedl k tomu soud v rozsudku.

Ze všech těchto důvodů vyhodnotil soud posudek obžaloby za metodicky i věcně nesprávný, nepřesvědčivý a postrádající erudici, která se od ústavního posudku očekává. „Otázka hodnoty předmětných vojenských letadel představuje mimořádně složitý problém vyžadující velice vysokou odbornost a obrovské množství dat, ze kterých je třeba při stanovování obvyklé ceny vycházet. Těmto mimořádně rigorózním požadavkům ovšem znalecký ústav American Appraisal ve svém posudku, byť dvakrát doplňovaném a opravovaném v řádů desítek milionů korun, nevyhověl, pročež se soud shoduje se závěry znaleckého ústavu Equita Consulting a dalších znalců vyslechnutých k otázce škody, že cena, kterou určil znalecký ústav GT Appraisal services, není skutečnou obvyklou cenou letadel CASA, pročež i škoda, která měla dle tvrzení obžaloby vzniknout ČR, nebyla prokázána. Dnes, po více než 10 letech od toho, kdy proběhly koupě předmětných letadel CASA, je dle závěrů znalců na straně obhajoby, se kterými se soud ztotožňuje, možnost určit účelně vynaložené náklady na obstarání předmětných letadel CASA a v návaznosti na to konstatovat, zda skutečně České republice nějaká škoda vznikla, takřka vyloučena,“ uzavírá soud.

Skutek se nestal

Soud tak došel k závěru, že skutek, popsaný v obžalobě se nestal. Odmítl i závěrečný návrh státního zástupce na rekvalifikaci jednání Parkanové a Staňka jako maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti a způsobení škody velkého rozsahu z vědomé nedbalosti, neboť ani pro to neshledal důvody.

Naopak v závěru rozsudku podrobil opětovné kritice státního zástupce Kořána. Ten totiž do popisu skutku v obžalobě uvedl, že Vlasta Parkanová jednala v úmyslu zlepšit své postavení ve vládě, tedy v podstatě se zalíbit tehdejšímu premiérovi Mirkovi Topolánkovi, neboť ten měl záměr jí údajně z vlády odvolat. „Motivace obžalovaných, jak je dovozována ve skutkové věty obžaloby, je z pohledu soudu naprosto spekulativní a nevyplynula z žádného z provedených důkazů, zejména pak ze svědeckých výpovědí, ačkoliv svědci vypovídali z převážné části shodně jako v přípravném řízení. Vzhledem k tomu, že motiv není obligatorním znakem předmětných trestných činů, státní zástupce se měl zdržet jeho dovozování a uvádění ve skutkové větě, neboť důkazní situace dovození takovéhoto motivu nikterak neumožňovala. Je zjevné, že trestní stíhání muselo představovat (i s ohledem na jeho délku vynucenou složitostí a rozsáhlostí věci) pro oba obžalované značné příkoří, jehož umocňování nepodloženým dovozováním motivů (které lze shrnout tak, že obžalovaná Parkanová chtěla dál dělat ministryni a obžalovaný Staněk se, ostatně jako takřka každý zaměstnanec, snažil o karierní postup) soud hodnotí jako zásadní pochybení, ke kterému zřejmě státní zástupce přikročil, aby podpořil své tvrzení o úmyslném zavinění obžalovaných,“ stojí v samém závěru rozhodnutí soudu.

(hrb, pd, čtk)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter