Úřadu na ochranu hospodářské soutěže je mnohdy, zejména laickou veřejností vytýkáno, že jím udělované pokuty za pochybení v zadávání veřejných zakázek nejsou dostatečně razantní a chybující zadavatele příliš nebolí. To ovšem není případ pokuty udělené Dopravnímu podniku hlavního města Prahy. Pokutu ve výši 8 a půl milionu korun skutečně antimonopolní úřad neuděluje každý den. Pražský městský přepravce se proti ní vehemeně bránil před Nejvyšším správním soudem. Ale neúspěšně. Soud svým judikátem 5 As 169/2018 – 39 rozhodl o tom, že původně udělená pokuta platí.
Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) udělil takto vysokou pokutu pražskému Dopravnímu podniku v roce 2015. Důvodem byly chyby v nastavení dílčího hodnotícího kritéria „plán organizace výstavby ve veřejné zakázce „Výstavba metra V.A (Dejvická – Motol) stavební část“. Problémem bylo, že veřejný zadavatel neuvedl dostatečné upřesňující údaje, jež by umožňovaly znát dopředu způsob hodnocení podle tohoto kritéria.
Pražský Dopravní podnik (DPP) uplatnil veškeré opravné kroky a ve své následné žalobě argumentoval odbornými vyjádřeními, podle nichž je pojem „Plán organizace výstavby“ dostatečným vodítkem pro odborníky z oblasti přípravy staveb. Podle DPP by ovšem ani podrobnější popis způsobu hodnocení nemohl přinést ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, protože okruh dodavatelů, kteří by byli schopni veřejnou zakázku realizovat je vzhledem k její výjimečnosti v České republice omezený. Navíc případní zahraniční dodavatelé byli v době realizace veřejné zakázky plně vytíženi prací na jiných významných evropských projektech. DPP nebyl pochopitelně spokojen ani s výší udělené pokuty, kterou považoval za zcela nepřiměřenou a jednu z nejvyšších, kterou kdy ÚOHS udělil, přičemž případné pochybení označil pouze za „potenciální“.
Krajský soud po vyhodnocení žaloby nezpochybnil srozumitelnost pojmu „plán organizace výstavby“ případným uchazečům o veřejnou zakázku. Problematické bylo podle něj nedostatečné vymezení klíče k hodnocení podle tohoto kritéria „Tedy algoritmus, pomocí něhož bude hodnocena míra výhodnosti nabídky v tomto dílčím hodnotícím kritériu, jinak řečeno, z jakých pohledů bude hodnoceno, jak jsou jednotlivé nabídky v tomto dílčím hodnotícím kritériu výhodné v porovnání s jinými“, upřesnil krajský soud své stanovisko.
Zadavatelem (DPP) vytvořené hodnocení pak dle soudu neumožňovalo zpětnou kontrolu provedeného hodnocení ve vztahu k nastaveným kritériím. Omezení okruhu dodavatelů je podle krajského soudu deliktní již svou potencialitou. K naplnění definice správního deliktu tak postačí, že způsob nastavení hodnotícího kritéria mohl odradit uchazeče nejen od podání nabídky, ale již od samotného vyzvednutí zadávací dokumentace. K výši udělené pokuty pak Krajský soud podotkl, že za uvedený správní delikt mohl ÚOHS udělit v souladu se zákonem pokutu ve výši 5 procent ceny díla, která činila více než 13 a půl miliardy korun. Pokuta tak mohla dosáhnout závratné výše, tedy více než 680 milionů korun. Z tohoto hlediska není možné považovat pokutu ve výši 8 a půl milionu korun považovat za nepřiměřenou a není tedy důvod uvažovat o jejím snížení.
Nejvyšší správní soud se pak s obsáhlou kasační stížností DPP vypořádal relativně stručně v rozsudku číslo 5 As 169/2018 – 39. Konstatoval, že DPP pouze zopakoval své argumenty předložené v rámci žaloby, přičemž kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem.
Nejvyšší správní soud zcela souhlasí s argumenty ÚOHS i odvolacího Krajského soudu, že podstatou problému není definice pojmu „plán organizace výstavby“, ale absence algoritmu, na jehož základě měla být hodnocena míra výhodnosti nabídky v tomto dílčím kritériu, které bylo navíc v rámci hodnocení významné svou vahou plných 40 procent. „Způsob hodnocení nabídek (musí být) popsán v zadávací dokumentaci natolik přesně a srozumitelně, aby si případní zájemci o veřejnou zakázku mohli vytvořit jasnou představu o metodě, která bude při hodnocení jednotlivých hodnotících kritérií použita“, zkonstatoval Nejvyšší správní soud. Z hlediska potenciality porušení zákona postačí pouhá spekulace o tom, že netransparentní nastavení hodnotícího kritéria mohlo odradit od podání nabídky uchazeče, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci. Rovněž udělená pokuta odpovídá podle správního soudu míře potenciality deliktního jednání a není důvod uvažovat o jejím snížení.
Rozsudek je tak definitivní tečkou za příběhem zdánlivě astronomické pokuty, která je však při bližším zkoumání pro pražský Dopravní podnik ještě hodně milosrdná.
-nik-
