Stavět elektrárny v Turecku není jednoduchá záležitost. Sami se o tom mohli přesvědčit čeští stavitelé v případě uhelné elektrárny Adularya. Aktuálně mají Turci problém s výstavbou jaderné elektrárny v Akkuyu. Rosatom tam staví čtyři reaktory. O problému informoval portál World Nuclear News.
Turecké ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů uvedlo, že přijalo „nezbytné iniciativy k vyřešení konfliktu mezi stranami“ poté, co dceřiná společnost Rosatomu Akkuyu Nuclear údajně vypověděla smlouvu s tureckou firmou IC Içtaş.
„Všechny práce podle stávajících subdodavatelských smluv budou převedeny na TSM… …Mezi TSM a subdodavateli budou podepsány podobné nové smlouvy,“ oznámila agentuře Reuters společnost Akkuyu Nuclear.
Zprávy neobsahovaly podrobnosti o tom, proč byla smlouva vypovězena, a uváděly, že ruská společnost TSM Enerji bude zodpovědná za zajištění včasného dokončení projektu.
Rosatom staví v Akkuyu čtyři reaktory VVER-1200 podle takzvaného modelu BOO (build-own-operate). Výstavba bloků 1 až 3 bloku byla zahájena v dubnu 2018, respektive dubnu 2020 a březnu 2021. U čtvrtého bloku byl 21. července letošního roku vylit první beton související s bezpečností.
První blok by měl být uveden do provozu v roce 2023, kdy uplyne sto let od založení Turecké republiky.
Podle agentury Bloomberg reagovala společnost IC İçtaş prohlášením, že vypovězení smlouvy je v rozporu se zákonem, a oznámila, že se s tímto rozhodnutím obrátí na londýnský arbitrážní soud.
Ve středu vydalo turecké ministerstvo energetiky prohlášení, v němž uvedlo, že „bylo zveřejněno, že mezi Jadernou elektrárnou Akkuyu a dodavatelem, konsorciem Titan 2-IC İçtaş, došlo ke konfliktům“.
Resort pak dodal: „V tomto procesu naše ministerstvo přijalo nezbytné iniciativy k vyřešení konfliktu mezi stranami. Naší prioritou je zabránit jakémukoli nespravedlivému zacházení vůči všem dodavatelům a zaměstnancům, kteří na staveništi slouží od počátku projektu, a uvést projekt do provozu včas.“
Ministerstvo ve svém prohlášení zdůraznilo rozsah investice do jaderné elektrárny Akkuyu, která bude schopna zajistit přibližně 10 procent potřeby elektrické energie v zemi.
Resort dále sdělil, že první reaktor „bude uveden do provozu ke stému výročí naší republiky. Tisíce zaměstnanců v oboru vynakládají velké úsilí, aby největší turecký projekt postupoval v souladu s cíli. Naším hlavním cílem je postavit první reaktor v souladu s harmonogramem projektu, s odkazem na mezinárodní standardy, s kontrolou a schválením Úřadu pro jaderný dozor.“
V prohlášení ministerstva se dále uvádí, že „Akkuyu zajišťuje nejen transfer jaderných technologií do naší země, ale také poskytuje důležitou akumulaci pro formování domácího a národního jaderného energetického průmyslu. V této souvislosti bylo do Ruska dosud vysláno 317 studentů na školení v oblasti jaderné energetiky, aby připravili naše inženýry, kteří mají znalosti a zkušenosti pro výstavbu a provoz budoucích tureckých jaderných elektráren. Školení dokončilo 263 našich inženýrů, kteří nastoupili do práce v Akkuyu. V současné době 54 našich studentů pokračuje ve vzdělávání v Rusku“.
Ministerstvo informovalo, že náklady na výstavbu a provoz jaderné elektrárny činí přibližně 6 miliard USD.
Projekt Akkuyu v jižní provincii Mersin – první turecká jaderná elektrárna – je založen na mezivládní dohodě, kterou Rusko a Turecko podepsaly v roce 2010.
Ekonomický deník se věnuje i jinému problematickému tureckému projektu – kauze uhelné elektrárny Adularya (známé též jako Yunus Emre). Loni v dubnu jsme informovali o dvou protikladných příbězích, které zkoušejí objasnit, proč turecká elektrárna nefunguje.
Podle první postavil ostravský holding Vítkovice špatně fungující elektrárnu, pořídil do ní vadné kotle od rakouského výrobce a vinu hází na tureckou stranu. Podle druhé se naopak Vítkovice staly obětí neseriózních tureckých partnerů, kteří za odvedenou práci neplatili a znehodnotili kotle dodávkou nekvalitního uhlí.
Podle technických expertů, kteří se na stavbě uhelné elektrárny Adularya podíleli a se kterými měl autor článku v minulých letech možnost hovořit, je problém hlavně v kotlích, které dodal rakouský výrobce Andritz. Důkazem může být fakt, že jiné uhelné elektrárny podobného stáří a výkonu v okolí turecké Ankary spolehlivě fungují. Rozdíl byl pouze v tom, že měly jiného generálního dodavatele a kotel od jiného výrobce.
(nik)
