Místo aby drážní odboráři hledali cesty k zefektivnění provozu ČD, snaží se napojit na státní penězovody, aby si zajistili dostatek prostředků na nerušené plýtvání.
Železniční odborový boss Jaroslav Pejša vymyslel novou strategii, jak přihrát státním Českým drahám více peněz. Vyzval železničáře, aby v příštích krajských volbách kandidovali do zastupitelstev, aby tak mohli ovlivnit nejen výši dotací, které provozovatel regionálních tratí od krajů získává, ale aby vůbec zajistili, že si České dráhy podrží výsadní postavení právě na trhu regionální železniční přepravy.
Pejša varuje, že je třeba ochránit České dráhy před soukromou konkurencí a zabránit tak odlivu zisků soukromých přepravců do zahraničí. Není jasné, o jakém odlivu zisku do zahraničí vrchní železniční odborář mluví. Největší konkurent Českých drah, společnost Student Agency, provozující vlaky Regiojet, je totiž zcela v českých rukou podnikatele Radima Jančury.
Pejšovo doporučení je však zcela v souladu s odborářským viděním světa. Namísto toho, aby předkládal návrhy, jak zefektivnit fungování Českých drah, což by mohlo v konečném důsledku znamenat také zvýšení mezd jejich zaměstnanců (včetně těch organizovaných v odborech), radí, jak se spolehlivě napojit na penězovody z veřejných rozpočtů a zajistit si tak nerušené plýtvání na dalších několik let.
O Českých drahách si můžete víc přečíst ZDE.
Podíváme-li se na vývoj hospodaření Českých drah za posledních 5 let, zjistíme, že zisk byl vytvořen jen dvakrát, a to v roce 2014 (160 milionů korun) a v roce 2011 (500 milionů korun). V zbývajících letech sledovaného období se průměrná ztráta pohybovala na úrovni přibližně 1,8 miliardy korun. Tato ztráta je pochopitelně dorovnávána ze státního rozpočtu. Kromě toho jen v loňském roce obdržely České dráhy finanční injekci z veřejných rozpočtů (zejména krajských) ve výši 13 miliard korun jako dotaci na provoz osobní dopravy. Přesto samotná osobní doprava byla v témže roce ztrátová, a to ve výši přibližně 870 milionů korun.
Často se můžeme setkat s obecným přesvědčením, že ztrátová je pouze osobní doprava, zatímco nákladní Českým drahám vydělává. Při pohledu do výročních zpráv však zjistíme, že to zdaleka není pravidlem. V roce 2013 a 2014 sice nákladní doprava vydělala přibližně 850 milionů korun v každém roce, ovšem roky 2009 až 2012 byly ztrátové. Průměrná roční ztráta zde dosáhla necelých 700 milionů korun.
Přitom z hlediska tržeb se České dráhy dají považovat za celkem stabilní. U osobní dopravy se mezi lety 2009 a 2014 pohybovaly na úrovni 19 – 20 miliard korun, u dopravy nákladní pak mezi 13 a 15 miliardami. Je tedy evidentní, že ziskovost se dá zvýšit skrze zvýšení efektivity. Daly by se například ušetřit osobní náklady. V roce 2009 zaměstnávaly České dráhy přibližně 41 tisíc lidí, přičemž osobní náklady celé skupiny Českých drah činily necelých 20 miliard korun při celkových tržbách na úrovni 37 miliard. V roce 2014 byl počet zaměstnanců nižší zhruba o 42 % (24,2 tisíc), avšak osobní náklady se snížily o méně než 40 %.
Na nízkou efektivitu v osobní dopravě také ukazuje průměrná obsazenost nabízených kapacit. Ta se dlouhodobě pohybuje pod 30 %, ačkoli v období 2009 až 2014 se mírně zvyšuje. V roce 2009 dosáhla obsazenost nabízených kapacit 22 %, o pět let později už 26 %. Přesto to znamená, že tři čtvrtiny přepravní kapacity jezdí zbytečně. Přesto však není tajemstvím, že průměrná mzda zaměstnanců Českých drah se pohybuje nad průměrem národního hospodářství. V loňském roce dosáhla výše 28 tisíc korun, zatímco celorepubliková průměrná mzda jen zhruba 25,5 tisíce korun.
Petr Musil
