Česko by se už v roce 2030 mohlo stát tranzitní zemí pro přepravu vodíku. V první fázi by se nejspíš jednalo o přepravu vodíku ze severu Německa přes upravené plynovodní potrubí na našem území do Bavorska. Společnost NET4GAS by se tak opět mohla stát významným hráčem v mezinárodní přepravě plynu.

Takový vývoj odhaduje předseda představenstva Pražské plynárenské Distribuce a předseda Rady Českého plynárenského svazu Martin Slabý, který o přechodu od zemního plynu k vodíku hovořil ve čtvrtek na diskusním fóru o budoucnosti plynárenství; organizátorem akce byl Institut pro veřejnou diskusi (IVD). Existují také plány na dovoz vodíku do Německa z Ukrajiny a Severní Afriky. V obou případech by měl vodík proudit přes české území, termín realizace těchto záměrů je podle Martina Slabého zatím poněkud mlhavý.

Prvním producentem zeleného vodíku, který doputuje do Česka, zřejmě budou velké větrné parky v Baltském moři. Dále by se mohlo jednat jednat o takzvaný modrý vodík z Norska. Rozdíl je v tom, že zelený vodík se vyrábí elektrolýzou vody s využitím přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů. Modrý vodík vzniká rozkladem zemního plynu se zachytáváním emisí oxidu uhličitého. Navazující projekt Northern Lights totiž počítá s ukládáním CO2 do bývalých ložisek ropy a plynu v Severním moři.

Rozporuplný modrý vodík

Tato skutečnost se nelíbí některým ekologickým organizacím. Například organizace Global Witness upozornila, že norský záměr počítá s využitím 13,7 miliardy metrů krychlových plynu ročně. To je víc než součet roční spotřeby Česka a Slovenska. Takový projekt podle tiskové zprávy na webu Global Witness pouze prodlouží závislost Evropské unie na fosilních palivech. Aktivisté nesouhlasí ani s tím, že by tento projekt měl získat dotaci z evropských fondů. Dále varují, že přes 80 procent projektů na zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) ve světě selhalo.

Navzdory všem pochybnostem jej zúčastněné společnosti tlačí dál směrem k realizaci. Prvním výrobcem modrého vodíku se má stát norský Equinor, o něco později se přidá koncern Shell. Výrobní kapacita v roce 2030 dosáhne 2000 MW, v roce 2038 to má být už 10 tisíc MW. Podle dohody podepsané letos v lednu se má stát hlavním odběratelem německý koncern RWE, který norský vodík využije k „ozelenění“ zemního plynu a ke spalování v moderních paroplynových elektrárnách.

Mohlo by vás zajímat

Na přípravách ambiciózního projektu se pilně pracuje. V říjnu zahájilo provoz testovací zařízení v CCB Energy Parku u obce Kollsnes nedaleko Bergenu. První zkušební jednotka, kterou dodala firma ZEG Power, bude vyrábět jednu tunu vodíku denně. Po vyzkoušení technologií má následovat stavba většího zařízení s kapacitou výroby 25 tun vodíku za den (pro představu: osobní auto na vodík ujede na jeden kilogram paliva 100 až 125 kilometrů).

Plynovody se změní ve vodíkovody

Plány na budoucí přepravu vodíku popsal NET4GAS v Desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy v ČR, o kterém Ekonomický deník informoval v červenci. Plánované vodíkovody chce NET4GAS spolu s provozovateli páteřní sítě z okolních zemí dostat na unijní seznam Projektů společného zájmu (PCI), což by otevřelo cestu k dotační podpoře.

David Tramba