Francouzské vládě se zastesklo do dobách, kdy tamní průmyslníci a energetici stavěli jaderné elektrárny ve velkém. Prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek přislíbil výstavbu až 14 nových reaktorů do roku 2050, první má být hotový v roce 2035. Je to důkaz o návratu jaderné energetiky na výsluní, nebo jen pohádka určená pro voliče před prezidentskými volbami?
Odpověď na tuto otázku zatím neznáme, ale pojďme si probrat argumenty hovořící pro a proti jaderné renesanci ve Francii. Začněme u těch prvních, protože jich je méně. Pro jádro hovoří rostoucí tlak na dekarbonizaci energetiky a odklon od spalování fosilních paliv. Nejde pouze o energetiku (uhelné elektrárny mají už dnes ve Francii okrajový význam), ale také o náhradu fosilních paliv ve vytápění, průmyslu a dopravě. Logickým řešením je přechod na elektřinu.
Elektrárenský (a dodnes státem kontrolovaný) koncern EDF se na stavbu nových bloků připravuje. Ve čtvrtek se objevila zpráva, že koupí závody GE Steam Power zaměřené na sektor jaderné energetiky. Získá tak například výrobu velkých parních turbin značky Arabelle. Tato výroba, která historicky patřila francouzskému strojírenskému koncernu Alstom, se tak po necelých sedmi letech vrací zpět pod kontrolu francouzského kapitálu.
Koncern EDF se již v roce 2017 podílel na záchraně padlé jaderně inženýrské společnosti Areva. Přizval si k tomu silného partnera – japonský koncern Mitsubishi Heavy Industries. Na troskách Arevy vznikla staronová společnost Framatome, která chce světu nabídnout nové, levnější a spolehlivější reaktory EPR2. Uvidíme, zda s ním bude mít více štěstí než s reaktorem EPR, jehož výstavbu ve francouzském Flamanville a finském Olkiluoto doprovázelo dramatické překračování rozpočtu a také zpoždění v řádu mnoha let.
Kde na to vzít
Plynule se dostáváme k potížím, které mohou Macronovy jaderné plány zhatit. Nejen ekologičtí aktivisté a příznivci zelené energetiky upozorňují na vysoké náklady. Francie má ohromný potenciál využití větrné a sluneční energie, ale také energie moře či geotermální energie. Nabízí se otázka, proč stavět drahé jaderné bloky, když bezemisní energii lze získat (zřejmě) levněji.
Na druhou stranu lze dodat, že Macronovy plány počítají s masivním rozvojem zelené energetiky také. Web Argusmedia zmiňuje záměr postavit offshore větrné parky o výkonu 40 tisíc megawattů do roku 2050, instalovaný výkon ve fotovoltaice se má zvýšit ze současných 12 400 na 100 0000 megawattů (k roku 2050). Podíl elektřiny z jádra, který v minulých letech ve Francii dosahoval až 78 procent, má do roku 2035 klesnout na 50 procent.
Pád ceny akcií EDF
Velkou výzvou jsou také problémy na starších reaktorech z 80. a 90. let minulého století. Na některých se objevily nepříjemné problémy s korozí, což si vyžádalo jejich odstavení z provozu a kontrolu. Právě teď, na vrcholu zimy a v prostředí extrémně vysokých cen elektřiny, fungují francouzské jaderné bloky v souhrnu jen na 75 procent maximálního výkonu. Francie, která bývala tradičně exportérem elektřiny, dnes musí část domácí spotřeby pokrývat dovozem ze Španělska, Belgie a Velké Británie.
Další otázka je, kolik toho zvládne koncern EDF ufinancovat. Dříve postavených 56 jaderných bloků stárne a blíží se čas, kdy bude zapotřebí investovat desítky miliard eur do prodloužení jejich životnosti, nebo jejich odstavení z provozu. Do toho Macron firmě zaškodil návrhem na populistické omezení růstu cen elektřiny pro domácnosti a drobné podnikatele. EDF tímto návrhem – jak Ekonomický deník uvedl v polovině ledna – přichází až o 7,7 miliardy eur (190 miliard korun) na úrovni provozního zisku EBITDA.
Nekonečný příběh Flamanville 3
Francie začala stavět jaderné elektrárny později než jiné průmyslové velmoci, ale zato ve velkém stylu. Svou roli zde sehrály dvě ropné krize, které zvýšily zájem o energetickou soběstačnost a bezpečnost. Dnes fungujících 56 jaderných bloků tak vzniklo v poměrně krátkém období let 1972 až 1999. Poté již země narazila na problém s faktem, že jaderné energie měla k dispozici až příliš mnoho.
Po nějaké době padlo v květnu roku 2006 rozhodnutí o stavbě nového 1650megawattového reaktoru třetí generace v elektrárně Flamanville v Normandii. Vystřízlivění z tohoto jaderného nadšení bylo poměrně kruté. Ani po 14 letech od zahájení výstavby stále není blok Flamanville 3 hotový. Podle původních plánů měl nový zdroj stát 3,3 miliardy eur, poslední známý odhad hovoří o cifře 12,7 miliardy eur (310 miliard korun) a spuštění do provozu na jaře 2023. Celé to platí investor, tedy nikdo jiný než koncern EDF.
David Tramba
