Rehabilitace rodiny Syrových pokračuje. Po generálu Janovi, bývalém ministrovi obrany a předsedovi československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938, přišel na řadu i jeho bratr – architekt Ladislav Syrový. Jeho úspěšnou stavební firmu ministerstvo techniky znárodnilo v červenci 1948. Lidový soud trestní v Praze 21. 12. 1953 po emigraci Ladislava a Ivany Syrových vyslovil, že jejich veškerý majetek „připadá státu“. Po desetiletích se potomci rodiny Syrových dočkali nápravy.
Když byl 14. 5. 1945 zatčen bývalý ministerský předseda a ministr obrany, armádní generál Jan Syrový (1888-1970), byl to jen počátek rodinných těžkostí.
O necelé dva roky později, 21. 4. 1947, byl Jan Syrový odsouzen k dvacetiletému trestu těžkého žaláře, ke ztrátě vojenské hodnosti a propadnutí jmění.
Poté dopadla perzekuce i na další členy rodiny.
Generálův nejmladší bratr Ladislav (1902-1980) byl uznávaným architektem a stavitelem.
Krátce po Únoru 1948 mu však komunisté znárodnili jeho stavební firmu i soukromé zahradnictví.
Ladislav nechtěl skončit jako jeho bratr Jan v některé z československých věznic, a tak spolu s manželkou Ivanou odešel do USA.
Lidový soud trestní v Praze na to 21. 12. 1953 na to zareagoval tak, že to, co ještě Ladislavovi a Ivaně zbylo, prohlásil za propadlé státu.
Změny, které nastaly po listopadu 1989, na kauzách rodiny Syrových nic nezměnily. Obrat nastal až letos.
Nejprve 12. 4. 2022 zrušil Vrchní soud v Praze rozsudek nad Janem Syrovým a také nad jeho spoluodsouzeným Rudolfem Beranem, rovněž bývalým ministerským předsedou.
A 21. 6. 2022 senát Městského soudu v Praze pod vedením Lenky Cihlářové rehabilitoval Ladislava a Ivanu Syrových, protože výrok lidového trestního soudu o propadnutí jejich jmění nebyl ničím jiným než nezákonnou perzekucí.
Státní zástupce Stanislav Potužník s rozhodnutím souhlasil, vzdal se práva stížnosti, a tak rehabilitační rozhodnutí nabylo ihned právní moci.
Případ rodiny Syrových ukazuje, že i v současné době lze v některých případech dosáhnout nápravy křivd, které byly způsobeny před mnoha desetiletími. Bez letitého úsilí a vytrvalosti by se to ovšem nepovedlo.
Nejdřív Jan, pak Ladislav
To, že komunisté znárodnili také majetek bratrovi generála Jana Syrového – Ladislavovi zůstával léta stranou pozornosti.
Letos 12. dubna byl po 75 letech zrušen rozsudek Národního soudu, jímž byl k trestu dvacetiletého těžkého žaláře odsouzen generál Jan Syrový, bývalý ministerský předseda a ministr obrany. Spolu s Janem Syrovým byl v roce 1947 ke stejnému trestu odsouzen i předseda vlády let 1938-1939 Rudolf Beran. I v jeho případě došlo k zrušení rozsudku; viz text Ekonomického deníku ZDE (včetně zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze).
Jan Syrový byl nejstarším ze 6 sourozenců, kteří se v letech 1888-1902 narodili v Třebíči manželům Janu a Anně Syrovým.
Zatímco Jan se věnoval vojenské kariéře, nejmladší Ladislav se stal uznávaným architektem a stavitelem.
Kolem některých jeho staveb dnes Pražané chodí (případně v nich i bydlí), aniž si to uvědomují. Domy v Praze-Střešovicích, Patočkova č.p. 676-680; dům č. p. 676 si Ladislav Syrový postavil pro vlastní potřebu.
Nepřehlédnutelná je také například vila hudebního skladatele a nakladatele Františka „Ferryho“ Kovaříka v Praze na Barrandově, Barrandovská 268/22. Nebo dům publicisty a překladatele Karla Teigeho v Praze na Cihlářce, U Šalomounky 2369/5.
Syrového stavební firma vystavěla také dům v pražských Vinohradech, v Londýnské 334/83.
Ladislav Syrový se v druhé polovině 30. let minulého století podílel také na budování opevnění, které mělo chránit Prahu před útokem nacistických vojsk.
Syrového úspěšnou stavební firmu ale v červenci 1948 ministerstvo techniky znárodnilo. A to vyhláškou ze dne 29. 7. 1948 č. 1669/1948 Ú. l., v položce č. 33.
Dokument podepsal ministr Emanuel Šlechta, český a československý politik Československé strany socialistické, hlavní představitel poúnorového prokomunistického kurzu ČSS, poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Šlechtovi se náklonnost ke komunistickému zřízení nakonec nevyplatila. Byl sám pronásledován a nakonec se svou manželkou spáchali v roce 1960 sebevraždu.
Ale zpět. Do firmy Ladislava Syrového také zahradnictví v Praze-Troji, které „bylo dotováno ze zisku podniku stavebního“. Také to bylo v prosinci následujícího roku (1949 – pozn. red.) znárodněno.
Není divu, že se Ladislav rozhodl opustit Československo. Do země se už nevrátil; zemřel v roce 1980 v USA ve státě Illinois (Viz ZDE; položka č. 15)
Spolu s ním odešla i jeho manželka Ivana Syrová, rozená Kohoutová, narozená v roce 1916 ve Vídni.
Nato Lidový soud trestní v Praze 21. 12. 1953 vyslovil, že veškerý majetek Ladislava a Ivany Syrových „připadá státu“. Pod usnesením se spisovou značkou 8/a Nt 1553 je podepsán Stanislav Sokol.
Tyto postupy ze strany státu jsou dnes pokládány za nepřijatelné, viz například článek 11 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, kde se zaručuje ochrana osobního vlastnictví.
„Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje,“ stojí v Listině.
Manželé Syroví zemřeli bezdětní. Nejbližšími žijícími příbuznými jsou potomci Ladislavova bratra Bohumila (1892-1979).
Návrhy na soudní očištění perzekuovaných členů rodiny inicioval Bohumilův pravnuk Jan Syrový (narozen 1990) z Třebíče.
Zmiňované soudní rozhodnutí z roku 1953 bylo až do posledních dní nicméně stále pravomocné.
Jan Hrbáček
