Rehabilitace rodiny Syrových pokračuje. Po generálu Janovi, bývalém ministrovi obrany a předsedovi československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938, přišel na řadu i jeho bratr – architekt Ladislav Syrový. Jeho úspěšnou stavební firmu ministerstvo techniky znárodnilo v červenci 1948. Lidový soud trestní v Praze 21. 12. 1953 po emigraci Ladislava a Ivany Syrových vyslovil, že jejich veškerý majetek „připadá státu“. Po desetiletích se potomci rodiny Syrových dočkali nápravy.
Když byl 14. 5. 1945 zatčen bývalý ministerský předseda a ministr obrany, armádní generál Jan Syrový (1888-1970), byl to jen počátek rodinných těžkostí.
O necelé dva roky později, 21. 4. 1947, byl Jan Syrový odsouzen k dvacetiletému trestu těžkého žaláře, ke ztrátě vojenské hodnosti a propadnutí jmění.
Poté dopadla perzekuce i na další členy rodiny.
Generálův nejmladší bratr Ladislav (1902-1980) byl uznávaným architektem a stavitelem.
Krátce po Únoru 1948 mu však komunisté znárodnili jeho stavební firmu i soukromé zahradnictví.
Ladislav nechtěl skončit jako jeho bratr Jan v některé z československých věznic, a tak spolu s manželkou Ivanou odešel do USA.
Lidový soud trestní v Praze na to 21. 12. 1953 na to zareagoval tak, že to, co ještě Ladislavovi a Ivaně zbylo, prohlásil za propadlé státu.
Mohlo by vás zajímat
Změny, které nastaly po listopadu 1989, na kauzách rodiny Syrových nic nezměnily. Obrat nastal až letos.
Nejprve 12. 4. 2022 zrušil Vrchní soud v Praze rozsudek nad Janem Syrovým a také nad jeho spoluodsouzeným Rudolfem Beranem, rovněž bývalým ministerským předsedou.
A 21. 6. 2022 senát Městského soudu v Praze pod vedením Lenky Cihlářové rehabilitoval Ladislava a Ivanu Syrových, protože výrok lidového trestního soudu o propadnutí jejich jmění nebyl ničím jiným než nezákonnou perzekucí.
Státní zástupce Stanislav Potužník s rozhodnutím souhlasil, vzdal se práva stížnosti, a tak rehabilitační rozhodnutí nabylo ihned právní moci.
Případ rodiny Syrových ukazuje, že i v současné době lze v některých případech dosáhnout nápravy křivd, které byly způsobeny před mnoha desetiletími. Bez letitého úsilí a vytrvalosti by se to ovšem nepovedlo.
Nejdřív Jan, pak Ladislav
To, že komunisté znárodnili také majetek bratrovi generála Jana Syrového – Ladislavovi zůstával léta stranou pozornosti.
Letos 12. dubna byl po 75 letech zrušen rozsudek Národního soudu, jímž byl k trestu dvacetiletého těžkého žaláře odsouzen generál Jan Syrový, bývalý ministerský předseda a ministr obrany. Spolu s Janem Syrovým byl v roce 1947 ke stejnému trestu odsouzen i předseda vlády let 1938-1939 Rudolf Beran. I v jeho případě došlo k zrušení rozsudku; viz text Ekonomického deníku ZDE (včetně zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze).
Jan Syrový byl nejstarším ze 6 sourozenců, kteří se v letech 1888-1902 narodili v Třebíči manželům Janu a Anně Syrovým.
Zatímco Jan se věnoval vojenské kariéře, nejmladší Ladislav se stal uznávaným architektem a stavitelem.
Kolem některých jeho staveb dnes Pražané chodí (případně v nich i bydlí), aniž si to uvědomují. Domy v Praze-Střešovicích, Patočkova č.p. 676-680; dům č. p. 676 si Ladislav Syrový postavil pro vlastní potřebu.
Nepřehlédnutelná je také například vila hudebního skladatele a nakladatele Františka „Ferryho“ Kovaříka v Praze na Barrandově, Barrandovská 268/22. Nebo dům publicisty a překladatele Karla Teigeho v Praze na Cihlářce, U Šalomounky 2369/5.
Syrového stavební firma vystavěla také dům v pražských Vinohradech, v Londýnské 334/83.
Ladislav Syrový se v druhé polovině 30. let minulého století podílel také na budování opevnění, které mělo chránit Prahu před útokem nacistických vojsk.
Syrového úspěšnou stavební firmu ale v červenci 1948 ministerstvo techniky znárodnilo. A to vyhláškou ze dne 29. 7. 1948 č. 1669/1948 Ú. l., v položce č. 33.
Dokument podepsal ministr Emanuel Šlechta, český a československý politik Československé strany socialistické, hlavní představitel poúnorového prokomunistického kurzu ČSS, poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa. Šlechtovi se náklonnost ke komunistickému zřízení nakonec nevyplatila. Byl sám pronásledován a nakonec se svou manželkou spáchali v roce 1960 sebevraždu.
Ale zpět. Do firmy Ladislava Syrového také zahradnictví v Praze-Troji, které „bylo dotováno ze zisku podniku stavebního“. Také to bylo v prosinci následujícího roku (1949 – pozn. red.) znárodněno.
Není divu, že se Ladislav rozhodl opustit Československo. Do země se už nevrátil; zemřel v roce 1980 v USA ve státě Illinois (Viz ZDE; položka č. 15)
Spolu s ním odešla i jeho manželka Ivana Syrová, rozená Kohoutová, narozená v roce 1916 ve Vídni.
Nato Lidový soud trestní v Praze 21. 12. 1953 vyslovil, že veškerý majetek Ladislava a Ivany Syrových „připadá státu“. Pod usnesením se spisovou značkou 8/a Nt 1553 je podepsán Stanislav Sokol.
Tyto postupy ze strany státu jsou dnes pokládány za nepřijatelné, viz například článek 11 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod, kde se zaručuje ochrana osobního vlastnictví.
„Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje,“ stojí v Listině.
Manželé Syroví zemřeli bezdětní. Nejbližšími žijícími příbuznými jsou potomci Ladislavova bratra Bohumila (1892-1979).
Návrhy na soudní očištění perzekuovaných členů rodiny inicioval Bohumilův pravnuk Jan Syrový (narozen 1990) z Třebíče.
Zmiňované soudní rozhodnutí z roku 1953 bylo až do posledních dní nicméně stále pravomocné.
Jan Hrbáček
