Trump a spol. obvykle přikazují Evropě, aby pro svou bezpečnost dělala více. Místy se tak již dnes děje – například v Baltském moři. Jeho země jsou natolik soběstačné, že na Američanech téměř nezáleží. To je budoucnost, která čeká USA na celém světě.
V říjnu 2023 uskutečnila čínská kontejnerová loď Newnew Polar Bear záhadnou plavbu, během níž bylo poškozeno několik podmořských zařízení v Baltském moři. Nejprve došlo ke ztrátě tlaku v plynovodu Balticconnector spojujícím Finsko a Estonsko, poté byl záhadně poškozen kabel. Úřady zjistily, že další kabel byl poškozen o několik hodin dříve.
Několik měsíců poté oznámily Společné expediční síly – regionální vojenské uskupení složené ze Spojeného království, severských zemí, pobaltských států a Nizozemska – novou iniciativu, jejímž cílem je sledovat v Baltském moři právě takové hrozby pro tamní infrastrukturu.
Evropské projekty
Minulý měsíc, po další sérii podezřele přestřižených kabelů, skupina oznámila, že aktivuje iniciativu nazvanou Nordic Warden. Jen o týden později představila Severoatlantická aliance operaci Baltic Sentry, v jejímž rámci budou námořní plavidla hlídat vody nad podmořskými kabely a plynovody. A ačkoli je Baltic Sentry operací NATO, navrhli ji vedoucí představitelé zemí Baltského moře na setkání v Helsinkách. Stejně jako Nordic Warden se jedná o zcela evropský projekt.
Tyto iniciativy jsou projevem prohlubující se námořní spolupráce pobaltských států. „V roce 2006 jsme se rozhodli spojit zdroje, abychom získali lepší přehled o hrozbách v Baltském moři,“ říká kontradmirál ve výslužbě Anders Grenstad, v té době šéf švédského námořnictva. „Od té doby se spolupráce rozrůstá. V roce 2006 šlo především o odhalování pašeráctví, ale nyní se tato spolupráce ukázala být ještě užitečnější.“
Účelná spolupráce
Poté, co se loni Newnew Polar Bear podařilo odplout do ruských vod (a uniknout tak z dosahu místních vyšetřovatelů), posílily Pobaltské země spolupráci při řešení incidentů. Posílily protokoly pro případy krizí, které nemají charakter války. Do NATO vstoupily také Finsko a Švédsko, které má druhé největší námořnictvo v regionu (po Německu), což spolupráci dále usnadnilo, píše pro list Financial Times Elizabeth Grawová, členka vedení Atlantic Council poradkyně firmy Disruptive Industries, která se zabývá zpravodajstvím o hrozbách.
Švédské námořnictvo potřebuje více lodí – stejně jako všechny země v Baltském moři. Polsko, které na armádu vynakládá asi čtyři procenta HDP, již svou flotilu rozšiřuje. I ostatní země provádějí akvizice.
Mohlo by vás zajímat
Důležité však je, že se jim podařilo dát dohromady námořní přítomnost v Baltském moři, která sice ještě není dostatečně velká, ale není závislá na Americe.
Ano, americké námořnictvo se pravidelně účastní cvičení, jako je každoroční cvičení Baltops v rámci Baltských operací. Ale při běžném provozu se tyto země starají o své vody samy. Nezavedly tu praxi s úmyslem vyhnat Ameriku z kola ven; pouze věděly, že jejich region není hlavní prioritou amerického námořnictva.
Doplněk, nikoli nutnost
Kdyby Trump zítra oznámil, že se Amerika z Baltského moře stahuje, změnilo by se jen málo. Někdo by se dokonce mohl ptát, zda by si toho někdo všiml. Tento přístup se pravděpodobně rozšíří i jinam, protože spojenci shromáždí dostatek zdrojů (a nějakou formu jaderného deštníku rozšířeného o Británii nebo Francii), aby se USA staly spíše vítaným doplňkem jejich bezečnostní archutektury a nikoli naprostou nezbytností.
Teď, když Trump a viceprezident JD Vance důrazně řekli evropským národům, aby se staraly samy o sebe, si severští spojenci ještě pospíšili. Trumpovi se výsledek nemusí zamlouvat. Americká moc pramení z toho, že protivníci se obávají její armády a spojenci ji potřebují – a proto se v zásadních otázkách Washingtonu podřizují. Až někdy bude Washington potřebovat diplomatickou podporu a jeho spojenci pokrčí rameny, lze to brát jako americký úspěch?
