Trump a spol. obvykle přikazují Evropě, aby pro svou bezpečnost dělala více. Místy se tak již dnes děje –  například v Baltském moři. Jeho země jsou natolik soběstačné, že na Američanech téměř nezáleží. To je budoucnost, která čeká USA na celém světě.

V říjnu 2023 uskutečnila čínská kontejnerová loď Newnew Polar Bear záhadnou plavbu, během níž bylo poškozeno několik podmořských zařízení v Baltském moři. Nejprve došlo ke ztrátě tlaku v plynovodu Balticconnector spojujícím Finsko a Estonsko, poté byl záhadně poškozen kabel. Úřady zjistily, že další kabel byl poškozen o několik hodin dříve.

Několik měsíců poté oznámily Společné expediční síly – regionální vojenské uskupení složené ze Spojeného království, severských zemí, pobaltských států a Nizozemska – novou iniciativu, jejímž cílem je sledovat v Baltském moři právě takové hrozby pro tamní infrastrukturu.

Evropské projekty

Minulý měsíc, po další sérii podezřele přestřižených kabelů, skupina oznámila, že aktivuje iniciativu nazvanou Nordic Warden. Jen o týden později představila Severoatlantická aliance operaci Baltic Sentry, v jejímž rámci budou námořní plavidla hlídat vody nad podmořskými kabely a plynovody. A ačkoli je Baltic Sentry operací NATO, navrhli ji vedoucí představitelé zemí Baltského moře na setkání v Helsinkách. Stejně jako Nordic Warden se jedná o zcela evropský projekt.

Tyto iniciativy jsou projevem prohlubující se námořní spolupráce pobaltských států. „V roce 2006 jsme se rozhodli spojit zdroje, abychom získali lepší přehled o hrozbách v Baltském moři,“ říká kontradmirál ve výslužbě Anders Grenstad, v té době šéf švédského námořnictva. „Od té doby se spolupráce rozrůstá. V roce 2006 šlo především o odhalování pašeráctví, ale nyní se tato spolupráce ukázala být ještě užitečnější.“

Mohlo by vás zajímat

Účelná spolupráce

Poté, co se loni Newnew Polar Bear podařilo odplout do ruských vod (a uniknout tak z dosahu místních vyšetřovatelů), posílily Pobaltské země spolupráci při řešení incidentů. Posílily protokoly pro případy krizí, které nemají charakter války. Do NATO vstoupily také Finsko a Švédsko, které má druhé největší námořnictvo v regionu (po Německu), což spolupráci dále usnadnilo, píše pro list Financial Times Elizabeth Grawová, členka vedení Atlantic Council poradkyně firmy Disruptive Industries, která se zabývá zpravodajstvím o hrozbách.

Švédské námořnictvo potřebuje více lodí – stejně jako všechny země v Baltském moři. Polsko, které na armádu vynakládá asi čtyři procenta HDP, již svou flotilu rozšiřuje. I ostatní země provádějí akvizice.

Důležité však je, že se jim podařilo dát dohromady námořní přítomnost v Baltském moři, která sice ještě není dostatečně velká, ale není závislá na Americe.

Ano, americké námořnictvo se pravidelně účastní cvičení, jako je každoroční cvičení Baltops v rámci Baltských operací. Ale při běžném provozu se tyto země starají o své vody samy. Nezavedly tu praxi s úmyslem vyhnat Ameriku z kola ven; pouze věděly, že jejich region není hlavní prioritou amerického námořnictva.

Doplněk, nikoli nutnost

Kdyby Trump zítra oznámil, že se Amerika z Baltského moře stahuje, změnilo by se jen málo. Někdo by se dokonce mohl ptát, zda by si toho někdo všiml. Tento přístup se pravděpodobně rozšíří i jinam, protože spojenci shromáždí dostatek zdrojů (a nějakou formu jaderného deštníku rozšířeného o Británii nebo Francii), aby se USA staly spíše vítaným doplňkem jejich bezečnostní archutektury a nikoli naprostou nezbytností.

Teď, když Trump a viceprezident JD Vance důrazně řekli evropským národům, aby se staraly samy o sebe, si severští spojenci ještě pospíšili. Trumpovi se výsledek nemusí zamlouvat. Americká moc pramení z toho, že protivníci se obávají její armády a spojenci ji potřebují – a proto se v zásadních otázkách Washingtonu podřizují. Až někdy bude Washington potřebovat diplomatickou podporu a jeho spojenci pokrčí rameny, lze to brát jako americký úspěch?