Správní řád zřejmě brzy dozná změn. Současná úprava totiž opomíjí bližší úpravu systémové podjatosti. Přitom její namítání má velký vliv na praxi správních orgánů a vede často k časově neúnosným obstrukcím. Úředníci často nedokáží zhodnotit, zda v určitém případě došlo či nedošlo k překročení kritické míry systémového rizika podjatosti a nevědí, v jakých případech mají námitce systémové podjatosti vyhovět.

Iniciativu ke změně správního řádu vyvinuli mimo jiné pardubičtí zastupitelé, nyní vláda předkládá svůj návrh ve více možných variantách řešení problému.
Namítání systémové podjatosti je oblíbený způsob, jak kverulovat proti rozhodnutí úřadu a proces rozhodování například o povolení stavby dočasně paralyzovat. Namítat podjatost totiž lze vůči každé osobě, která se na rozhodnutí úřadu podílela, resp. měla na rozhodnutí vliv.

Podle stávající judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) se tzv. systémovou podjatostí rozumí situace, kdy musí být z rozhodování určité věci vyloučeny všechny úřední osoby příslušného správního orgánu, včetně osoby stojící v čele úřadu, protože je překročena kritická míra systémového rizika podjatosti – tedy z důvodu, že  v důsledku jejich zaměstnaneckého poměru k subjektu veřejné správy, který má k projednávané věci vztah, existuje reálné riziko, že by jejich postoj k věci mohl být ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky.

[mn_protected]

Současná úprava ale nijak blíže nespecifikuje systémovou podjatost jako takovou, obsahuje jen dílčí  právní úpravu řešení systémové podjatosti v oblasti přestupkového práva § 63 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Podle tohoto ustanovení je z řízení vyloučen orgán územního samosprávného celku, pokud má být obviněným tento územní samosprávný celek; tzn. například obecní úřad nemůže projednávat přestupek své vlastní obce. Dalším důvodem pro vyloučení správního orgánu z projednávání přestupku je skutečnost, že obviněným z přestupku je člen zastupitelstva územního samosprávného celku, jehož orgán je příslušným správním orgánem. Nadřízený správní orgán v těchto případech usnesením pověří řízením o tomto přestupku jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu.

Mohlo by vás zajímat

Problematika systémové podjatosti byla diskutována na několika setkáních zástupců krajských úřadů a Ministerstva vnitra. Na základě proběhlé diskuse dospěly krajské úřady a Ministerstvo vnitra k závěru, že v zájmu právní jistoty by bylo vhodné přikročit k úpravě správního řádu, a zahájily spolupráci na konkrétním znění návrhu legislativního řešení systémové podjatosti.

Zprvu byla zvažována varianta, podle níž by ustanovení § 14 správního řádu bylo upraveno tak, že za stávající odstavec 1 by byl vložen nový odstavec 2 následujícího znění: „Důvodem vyloučení úřední osoby není její služební poměr nebo pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.“.

Uvedená varianta je v souladu názorem Nejvyššího správního soudu z roku 2004.[1] Soud tehdy konstatoval, že samotný pracovní či obdobný poměr úřední osoby k územnímu samosprávnému celku, který je účastníkem řízení, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti tohoto zaměstnance. Aby byly v takových případech dány pochybnosti o podjatosti konkrétního úředníka, musela by přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany zaměstnavatele v konkrétním případě.

V roce 2012 formuloval Nejvyšší správní soud nový pojem systémového rizika podjatosti.[2] Dospěl k závěru, že v případech, kdy rozhoduje úředník územního samosprávného celku ve věci, která se přímo nebo nepřímo týká tohoto celku, není a priori vyloučen z rozhodování pro svoji systémovou podjatost, avšak je u něho dáno systémové riziko podjatosti, kvůli němuž je třeba otázku jeho případné podjatosti posuzovat se zvýšenou opatrností. V návaznosti na to soud vyjádřil tři základní kritéria, která musí být naplněna, aby došlo k překročení kritické míry systémového rizika podjatosti:

  1. a) zaměstnanecký poměr úředních osob k subjektu veřejné správy (např. k územnímu samosprávnému celku),
  2. b) zájem tohoto subjektu na výsledku řízení, resp. vztah tohoto subjektu k projednávané věci a
  3. c) další skutečnosti, které mohou ovlivnit postoj úředních osob k věci jinými než zákonnými prostředky (např. jevy v politické nebo mediální sféře, zájem vlivných osob na výsledku řízení, kontroverzní povaha rozhodované věci).

Z uvedeného plyne, že výše uvedená varianta legislativního řešení je v souladu s judikaturou z roku 2004. S ohledem na judikaturu z roku 2012 by však toto legislativní řešení neznamenalo výrazný posun při řešení problematiky systémové podjatosti.

Cílem navržené právní úpravy je proto reagovat na  judikaturu Nejvyššího správního soudu z roku 2012, která § 14 odst. 1 správního řádu vykládá příliš extenzivně, což ztěžuje aplikaci tohoto ustanovení správními orgány a vede k předávání věcí jiným než původně místně příslušným orgánům v příliš velkém počtu případů. Navrhovaná právní úprava se proto snaží tento extenzivní výklad překonat, ačkoli neřeší přímo systémovou podjatost (v podrobnostech viz zvláštní část důvodové zprávy).

Důsledkem přijetí navrhované úpravy by měl být výrazný pokles počet námitek podjatosti, zejména námitek systémové podjatosti, což povede k efektivnějšímu a rychlejšímu rozhodování správních orgánů.

[1] Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 21/2004 – 67 ze dne 16. prosince 2004.

[2] Usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 89/2010 – 119 ze dne 20. listopadu 2012.

Varianty návrhu si stáhněte zde.

[/mn_protected]

(epa)