Zastánci podpory udržení uhelných elektráren v provozu po delší dobu získali nový argument, proč by měla česká vláda a parlament přijít uhelné energetice na pomoc. Ukazuje se, že chystané projekty na stavbu náhradních zdrojů, hlavně plynových tepláren, nabraly několikaleté zpoždění. Již dnes je prakticky jisté, že v nejbližších třech letech žádný větší zdroj nebude dokončen. Moderní plynové teplárny zahájí provoz nejspíš až v letech 2028 až 2030 a paroplynové elektrárny ještě později.

Podezření, že vlna investic do moderních plynových tepláren nabírá zpoždění, zesílilo po oznámení výsledku první aukce na státní podporu pro tyto zdroje. Co se týká větších projektů, většina úspěšných žadatelů zde uvedla očekávané datum dokončení stavby až v roce 2029. Zpoždění je patné také z posunu smluv o připojení nových tepláren k plynovodní síti. Pokud uhelné bloky skončí z ekonomických důvodů dříve, tak se Česko propadne do silné závislosti na dovozu elektřiny. „Řešení vypadá jednoduše – neodstavovat zdroje, za které nemáme náhradu,“ glosoval situaci expert na energetiku, profesor pražské ČVUT František Hrdlička.

V čem je problém? Dodavatelů plynových turbín a dalších potřebných technologií je málo a po letech útlumu investic v energetice nedokážou uspokojit zvýšenou poptávku ze strany evropských energetických společností „Máme tu novou soutěž o dodavatelskou kapacitu. I z tohoto důvodu nevidíme významný potenciál v urychlení transformace přechodu od uhlí k plynu. Klíčové je, aby se připravené projekty realizovaly v plánovaných termínech a toto je hodně závislé právě na tom, aby stát nebrzdil svými zásahy transformaci teplárenství,“ odpověděl předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek.

Nejdřív zprovoznit nové, až pak odstavit staré

Bývalý český premiér a současný šéf sdružení tepláren si postěžoval také na lajdácký přístup bývalého ministra průmyslu Jozefa Síkely, který je svým nekonáním v posledních třech letech za vzniklé zpoždění spoluodpovědný. „Pokud stát opravdu nezačne řešit okamžitě situaci dozdrojování pro následujících pěti až deseti let, a bude se stále ukolébávat možností dovozu z neexistujících zdrojů z Německa, zprovozněním jaderných zdrojů pro roce 2035 a dalšími dotacemi do obnovitelných zdrojů, které v zimním období v podstatě nevyrábí, tak může být opravdu problém,“ dodává Topolánek.

Doporučení oslovených expertů lze shrnout takto: z pohledu bezpečnosti provozu soustavy je výhodnější nejprve spustit do provozu nové zdroje a až pak vypnout ty staré uhelné. „Tak si ostatně v mnohem větším měřítku počínají země jako je Čína či Indie, které vidí v bezemisních zdrojích budoucnost a výbornou byznysovou příležitost, ale zároveň s útlumem svých fosilních kapacit nikterak nespěchají. Rozhodně si přílišnými ohledy na vývoj světového klimatu nechtějí ohrozit cestu k vlastní národní ekonomické prosperitě. Méně ideologie a více pragmatismu by Česku a EU jen prospělo,“ zdůraznil energetický konzultant a jednatel firmy ENA Jiří Gavor.

Mohlo by vás zajímat

Podobně se vyjádřil také docent pražské ČVUT, národohospodář Lubomír Lízal. „Logické je využít zdroje, které máme a definitivně je odstavit až když mám vhodnou náhradu. Nebo snad lidé vyhodí sice ojetou, ale funkční a technicky vyhovující Octavii, a pak jezdí na dovolenou do Chorvatska na sdílené koloběžce, když na elektromobil nemají? Chybí zde základní ekonomická logika,“ reaguje Lubomír Lízal.

S náhradou uhelných tepláren za plynové počítá ve své analýze zdrojové přiměřenosti MAF 2023 také společnost ČEPS, zároveň však dodává, že to nebude stačit. Doporučuje posílit českou energetiku po roce 2030 o řiditelné zdroje v rozsahu 1600 až 1900 megawattů. Konkrétně by se mohlo jednat o paroplynové či plynové elektrárny s možností přechodu na spalování vodíku. Tady bude zapotřebí podpora ze strany státu. Jak zmínil místopředseda představenstva společnosti ČEPS Svatopluk Vnouček, během posledního dotazování žádná z oslovených energetických firem – s ohledem na nepříznivé tržní podmínky – nepotvrdila zájem takový zdroj postavit.

Bez garancí od státu to nepůjde

Také podle vyjádření Hospodářské komory nové elektrárny nevzniknou bez podpory státu. „Dlouhodobě upozorňujeme, že by stát měl zaručit takové prostředí, aby se v České republiky postavily nové zdroje, primárně obnovitelné a rovněž plynové, v delším horizontu zdroje jaderné. Pokud v Česku nové zdroje nevzniknou, tak hrozí, že se nůžky mezi českými a německými cenami elektřiny budou dále rozevírat a český průmysl s tím bude mít zásadní problém,“ odpověděla Lenka Janáková, ředitelka odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory ČR a tajemnice Energetické sekce komory.

„Úvahy MAF o instalaci 3300 MW do roku 2030 v řiditelných zdrojích odpovídají roční produkci 7,5 TWh. Podle respondentního scénáře bychom si však měli v roce 2030 podržet 3600 MW instalovaného výkonu v uhelných elektrárnách, byť s předpokládaným využitím jen na úrovni 2,4 TWh. V tomto ohledu tak existuje ještě solidní rezerva, a proto mi navržené řešení připadá adekvátní. Každopádně, čas na pružnou reakci stále máme,“ uvedl Jiří Plešek, expert pracující v Ústavu termomechaniky AV ČR a přednášející na ČVUT.

Analýzu MAF 2023 od společnosti ČEPS hodnotí Jiří Plešek i další oslovení většinou kladně, jeden z jejích závěrů však jistou vlnu nesouhlasu zvedl. Jedná se o předpoklad, že Česká republika bude v po roce 2026 závislá na dovozu elektřiny. V roce 2030 objem dovozu dosáhne v takzvaném progresivním scénáři 15 TWh, tedy více než 20 procent roční spotřeby elektřiny. Více o dovozní závislosti na elektřině a rizikům s tím spojeným se dočtete ve zprávě Závislost na dovozu elektřiny se Česku prodraží, varují experti. Domácí průmysl bude v nevýhodě.