INZERCE

Elektrické lokomotivy ukrajinských železnic na nádraží v Oděse. Foto: Wikimedia Commons

Na válčící Ukrajině platí: Nejdříve tanky, pak vlaky!

Jedná se o rozkaz ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který šéf ukrajinských drah Oleksander Kamyšin citoval poté, co se Ukrajina zmocnila takřka po osmi měsících strategicky a symbolicky důležitého města Cherson. Jak uvádí server apnews.com, takřka rok po zahájení ruské agrese platí, že zničit lze všechno, kromě státních drah Ukraliznytsia.

Monopolní, státem vlastněná společnost provozující železniční dopravu na Ukrajině je s 331 000 zaměstnanci největším zaměstnavatelem v zemi a má pod kontrolou 27 000 kilometrů tratí. Od začátku války ale narukovalo 8 000 železničářů, kterým organizace po celou dobu vyplácí průměrný plat. Do konce loňského roku zahynulo 300 pracovníků, dalších 600 bylo zraněno.

Devětatřicetiletý šéf ukrajinských drah Oleksander Kamyšin hlásá zásadu, že válka není důvodem k výmluvám a „jeho“ železnice hraje od začátku zásadní roli při přepravě vojenského materiálu a evakuaci obyvatelstva. Ukrajinská železnice je páteří logistiky, vlaky přepravily na Ukrajinu i přes 200 delegací a staly se důležitou součástí „železné diplomacie,“ díky které je bránící se země zásobována zbraněmi.

Indikátor stavu mysli

Podle vojenských expertů lze podle míry intenzity útoků na železnici odhadnout stav rozpoložení mysli agresora. Obecně platí, že pokud si věří, ničí železnice v menší míře, protože doufá v jejich další následné využití.

Pokud útočí bezhlavě až nesmyslně, nenachází se ve výhodné pozici. Odborníci se však shodují na tom, že poměrně nízká efektivita ruských útoků na železnici je dána nedostatkem přesné munice. Jako větší problém se jeví likvidace rozvodných sítí elektřiny, zhruba polovina ukrajinské železniční sítě je totiž elektrifikována. V každém depu jsou proto připraveny dieselové lokomotivy.

Každopádně platí pravidlo, že po každém osvobození města je první na řadě odminování, poté následuje zprovoznění železnice. Opravy poškozené trati by neměly překročit řády několika hodin. Naštěstí Ukrajina disponuje široce rozvětvenou železniční sítí a kvalifikovaným personálem, proto improvizace v podobě přesměrování vlaků nepředstavuje větší problém.

Úspěšné sabotáže

Vzhledem k tomu, že ruská válečná logistika je založena na přepravě vojenského materiálu a lidských zdrojů po železnici se jeví jako mimořádně zajímavá sabotážní činnost ukrajinské strany. Majstrštykem se ukázal „dárek“ ke kulatinám Vladimira Putina v podobě úspěšného útoku na Kerčský most ze začátku října, který vyřadil z provozu i železniční část.

Ruské straně zůstala alternativní trasa přes Melitopol, který je ovšem v dosahu ukrajinského dělostřelectva, kromě toho v okolí operují partyzáni. Důkazem efektivity jejich práce je loni do vzduchu vyhozený železniční most, který okupanti využívali k transportu vojenské techniky.

Podle serveru kyivindependent.com oznámila ukrajinská rozvědka v první polovině ledna přerušení pohybu vojenských konvojů a civilních vlaků na Transsibiřské magistrále. Od začátku roku se má jednat o nejméně šestou sabotáž na ruských železnicích, v loňském roce došlo k přibližně 40 diverzním akcím. Jak usuzuje vedení ukrajinské rozvědky, jedná se o důkaz odporu proti Putinovi, narůstající počet sabotáží může mít přímou souvislost s možnou chystanou mobilizací.

FSB zatím nepřišla

Samostatnou kapitolou je ruská, protikremelská skupina Stop the Wagons. Záškodníci nejspíše z řad civilistů fungují efektivně od začátku agrese a specializují se na drobné sabotáže, jako ničení výhybek, zablokování kolejí.

V reakci na poškození železničního úseku u Novozbykova, poblíž ruských hranic s Ukrajinou a Běloruskem, skupina uvedla na vlastním webu, že železniční doprava je na přepravu techniky, paliva a munice nejlacinější, sabotáže proto zachraňují životy na obou stranách. Její členové se shodnou na tom, že jejich akce mají sice spíše symbolický význam, zároveň ale ukazují, že i obyčejní lidé dokážou přerušit válku.

„Vygooglili jsme si metody, které používali partyzáni během války. Sledovali jsme naše běloruské bratry. Třásli jsme se strachy a báli se toho, že si pro nás přijde FSB,“ uvádí skupina na síti Telegram. Jejich účet sice napadli hackeři, FSB ale zatím nepřišla.

Petr Bošnakov