Pandemie Covid-19 umožnila velmi lukrativní transakce neprůhledným či dlouhou dobu spícím firmám. Říká se jim schránkové firmy. V České republice neprůhledné firmy prodávaly roušky a respirátory. Na Slovensku pak podobné společnosti získaly státní podporu. Investigativní centrum Jána Kuciaka (ICJK) odhalilo síť podezřelých fiktivních firem, kterým stát poslal miliony eur na pandemickou první pomoc. Celkem se podle zdrojů ICJK mohlo jednat až o 24 milionů eur z veřejných prostředků. V přepočtu na koruny tedy o více než 616 milionů korun.
Podezřelé společnosti nevedou účetnictví, není jasné, zda a kolik mají zaměstnanců, a několik z nich má daňové nedoplatky.
Při kontrolách (ICJK) nebylo zjištěno, že by některá z nich před tím fungovala, a majitelé jsou většinou lidé z Balkánu nebo Řecka.
„Podle zjištění našich kolegů, investigativních novinářů z těchto zemí, se nejedná o významné podnikatele. Mnohé z nich bylo dokonce obtížné najít na adresách uvedených v obchodním rejstříku. Přesto dostávaly od Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny (ÚPSVaR) částky srovnatelné s dlouhodobě fungujícími podniky s velkým počtem zaměstnanců. Ministerstvo práce, pod které úřad spadá, na dotazy ohledně vyvození odpovědnosti a podrobností o kontrolních mechanismech neodpovědělo,“ tvrdí centrum pojmenované po zastřeleném investigativním novináři.
„Nedaleko tržnice na Miletičově ulici v Bratislavě stojí bytový dům, ve kterém sídlí společnost SANTORY s.r.o. Její název jsme však na zvoncích u vchodu nenašli. Ve společných prostorách budovy jsou poštovní schránky, ale ani na nich není společnost uvedena,“ popisuje ICJK jeden z případů.
Na několika poštovních schránkách jsou jména mnoha společností. Takzvané virtuální sídlo poskytuje společnost Davis & Morgan. Jejich zástupce nám potvrdil, že společnost SANTORY byla v minulosti jejich klientem.
„V současné době již této společnosti neposkytujeme virtuální sídlo ani služby spojené s poskytováním virtuálního sídla, protože platnost sídla skončila 12.4.2018,“ odepsala novinářům společnost.
V účetních výkazech nejsou uvedeny ani kontaktní údaje společnosti, která naposledy předložila účetní závěrku v roce 2012. Tehdy ještě pod názvem EKOSLUŽ s.r.o. a s jiným majitelem. Od roku 2017 je vlastníkem společnosti řecký občan Fotios Tzourunis.
„Našim kolegům v Řecku se ho nepodařilo vypátrat. Podle údajů Finstatu navíc společnost SANTORY dluží na daních více než 77 tisíc eur,“ pokračuje ICJK.
Přesto společnost SANTORY získala od státu nejméně 700 tisíc eur ze státního programu podpory zaměstnanců, podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných, aby snížila negativní dopady protipandemických opatření a zachovala pracovní místa.
„V oficiálním sídle společnosti SANTORY uvedeném v obchodním rejstříku se tak nedozvíme, na základě čeho společnost požádala o státní pandemickou finanční podporu, jak prokázala nárok na podporu, kolik má zaměstnanců a kolik pracovních míst se jí díky podpoře podařilo udržet. Navíc si klademe otázku, zda lze společnost označit za poštovní schránku, protože již nemá ani poštovní schránku,“ popisuje ICJK.
Fiktivní společnosti
Není ani jisté, zda má společnost SANTORY zaměstnance. I přes neochotu úřadů se ICJK podařilo ověřit, že společnost tímto způsobem obdržela nejméně 717 506 eur. Podle informací ICJK to však mohlo být až více než 1,1 milionu eur.
„Naše zjištění jsou však závažnější. SANTORY je pouze jednou z 28 společností, které spojuje několik skutečností,“ popisuje dále ICJK.
Jedná se o fiktivní společnosti, které si pronajaly virtuální sídlo, ale ve skutečnosti v něm nepodnikají. V některých případech již nemají ani poštovní schránku.
Účetní závěrku vůbec nevedou nebo ji vedli naposledy před několika lety. Jedná se o zákonnou povinnost každé společnosti. Pouze jedna z 28 dotazovaných firem podala v rejstříku účetní závěrku za rok 2020.
Ve starších účtech se počet zaměstnanců vůbec neuvádí, a pokud se někdy uvádí, tak buď 0, nebo 1.
Všechny podniky jsou ve vlastnictví cizích státních příslušníků, většinou z Řecka (9) a Chorvatska (11). Po dvou vlastní Ital a Maďar, jeden Slovinec, jeden Čech, jeden Portugalec a jeden francouzský občan s balkánsky znějícím jménem.
Všichni mají s Úřadem práce v Pezinku podepsané smlouvy o poskytování státní první pomoci.
Nakonec všem společnostem úřad vyplatil pandemickou podporu během uplynulého léta, a to zpětně za měsíce od října 2020 do května 2021.
Díky registru pandemické pomoci Transparency International Slovensko se Investigativnímu centru Jána Kuciaka podařilo ověřit, že Úřad práce a sociálních věcí tímto způsobem poslal 16 firmám ze seznamu nejméně 6 791 503,19 eur.
„Podle našich informací však úřad vyplatil peníze všem 28 podezřelým společnostem. Celkem mělo být během června, července a srpna 2021 vyplaceno více než 24 milionů eur. Podezření již vyšetřuje policie ve spolupráci se zvláštním státním zastupitelstvím,“ tvrdí Kuciakovo centrum.
Úřad i ministerstvo zatajují informace
Investigativní centrum Jána Kuciaka si vyžádalo informace o podezřeních od úřadu práce již 13. září 2021. Úřad mu však místo odpovědí na konkrétní otázky zaslal pouze tiskovou zprávu o kontrolách kovidové pomoci.
„Proto jsme o tyto informace znovu požádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Po 16 pracovních dnech, v poslední den zákonné lhůty, nám Úřad pro sociální věci a rozvoj venkova odepsal, že nám požadované informace neposkytne. Důvodem je, že případ vyšetřují orgány činné v trestním řízení,“ popisuje ICJK.
„Z předmětných otázek bylo zřejmé, že oprávněná osoba požadovala přístup k informacím, které jsou předmětem konkrétní činnosti orgánů činných v trestním řízení, a v konkrétním případě převažuje zájem na nestranném a nezávislém posouzení věci orgány činnými v trestním řízení. Cílem této výjimky z poskytování informací je proto ochrana nezávislosti a nestrannosti dotčených osob,“ napsal Úřad práce, sociálních věcí a rodiny v odůvodnění svého rozhodnutí.
Mluvčí slovenské generální prokuratury Dalibor Skladan potvrdil, že případ je na státním zastupiteství.
„Můžeme potvrdit, že ve výše uvedené věci probíhá trestní řízení. Úřad speciální prokuratury však vzhledem ke svému stádiu nemůže v tuto chvíli poskytnout další informace, aby nedošlo ke zmaření účelu trestního řízení.“
Další dotazy centrum opět zaslalo jak Úřadu práce, tak Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky. Ve společném tiskovém prohlášení potvrdily, že v námi popisovaném případě podaly trestní oznámení.
„Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR (MPSVaR) a Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny (ÚPSVaR) si jsou vědomy možného zneužívání pomoci, jsou nastaveny systémové a vnitřní kontrolní mechanismy, na jejichž základě lze identifikovat možné zneužívání krizového systému pomoci lidem. Také ve výše uvedeném případě ministerstvo společně s ústředím prověřovalo možné zneužití systému veřejné podpory a na základě toho přijalo okamžitá opatření, bylo podáno trestní oznámení a případ byl předán orgánům činným v trestním řízení,“ odpověděly instituce.
To je však pouze jedna z otázek, na které ministerstvo a ředitelství práce odpovídá. Vyhnuly se odpovědím na ostatní otázky, včetně toho, zda v tomto případě byla vůči pracovníkům a jejich nadřízeným uplatněna osobní odpovědnost.
Otázky, které nebyly zodpovězeny Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo Úřadem práce:
Jak Úřad práce a sociálních věcí kontroluje žádosti o podporu v rámci tzv. režimu první pomoci?
Proč je „první pomoc“ vyplácena společnostem, které mají pouze „virtuální kanceláře“ nebo nejsou již měsíce či roky k zastižení a nevedou účetnictví?
Jak odpovědné orgány ověřují, zda podniky žádající o podporu na zachování zaměstnanosti mají zaměstnance? Ověřujete si to například na základě údajů z úřadu sociálního zabezpečení?
Byly v souvislosti s uvedeným případem zavedeny nové kontrolní mechanismy? Odkdy jsou zavedeny takové kontrolní mechanismy?
Může ministerstvo vyloučit, že takových případů je ve skutečnosti mnohem více?
Byli v souvislosti s tímto případem suspendováni zaměstnanci ministerstva nebo úřadu sociálního zabezpečení? Pokud ano, kolik, kdy a z jakých úřadů?
Podpora jako pro renomované firmy
Rozhodnutí ústředí práce neposkytnout informace o podezřelých firmách a o tom, kolik peněz bylo v uplynulém období vyplaceno z veřejných prostředků, je v rozporu s tím, že podobný typ informací dlouhodobě poskytuje nevládní organizaci Transparency International Slovensko.
Ten data zpracovává a vytváří z nich rozsáhlý registr koronadotací, v němž si každý může vyhledat, koho stát v pandemii podporuje. Registr obsahuje informace ze šesti různých programů, prostřednictvím kterých stát již rozdělil nejméně 2,2 miliardy eur.
Transparency International Slovensko Kuciakovu centru poskytla podrobné údaje, v nichž jeho zaměstnanci vyhledávali platby státu podezřelým společnostem s řediteli v zahraničí.
„Podařilo se nám potvrdit, že 16 společností z našeho seznamu obdrželo od státu celkem téměř 6,8 milionu eur. Úřady mají také seznam 28 podezřelých společností, kterým podle našich informací mohlo být vyplaceno více než 24 milionů eur,“ tvrdí investigativní centrum.
Pro srovnání, největší zaměstnavatel na Slovensku, automobilka Volkswagen, získala ze stejného programu 25 milionů, KIA 6,5 milionu a Jaguar 5,5 milionu eur. Srovnatelnou částku státní podpory jako podezřelé společnosti (1,34 milionu EUR) obdržela společnost Samsung Electronics Slovakia, která má podle Finstatu 500 až 999 zaměstnanců a její tržby přesahují 1 miliardu eur.
Virtuální sídla a paneláky
Reportéři Investigativního centra Jána Kuciaka proto hledali všechny firmy na bratislavských adresách. Většinou se jednalo o stejný příběh jako u firmy SANTORY z úvodu článku. Společnosti jsou registrovány na adresách různých virtuálních sídel.
Společnost, která virtuální sídlo spravuje, přebírá po registraci poštu firem.
„Několik z nich s námi odmítlo komunikovat a někteří z nich nechtěli předat dotazy společností, přestože mají e-mailový kontakt na své klienty,“ uvedli dále slovenští novináři.
Společnosti Vigos AFLA a RT Consult mají například adresu na Karpatském náměstí v Rači, kde MojeSidlo.sk poskytuje služby virtuálního sídla. Na papírech před vchodem jsou uvedeny stovky firem, RT Consult je mezi nimi, Vigos ALFA nikoli.
„Zaměstnanec společnosti MojeSidlo.sk nám řekl, že jedním z důvodů může být to, že jim společnost přestala platit, takže už neposkytují služby, i když adresa zůstala v obchodním rejstříku. O bližší informace jsme požádali e-mailem, ale Kitty Jánošová z MojeSidlo.sk se otázce, zda jsou obě společnosti stále jejich klienty, vyhnula. Odmítla jim předat naše dotazy e-mailem.
V další části Bratislavy s rodinnými domy na Sabinovské ulici se nachází menší kancelářská budova. Na dveřích je papír formátu A4 s názvy několika společností, mezi nimiž je i REPRE GROUP, další z těch, o které se zajímáme,“ popisuje článek ICJK.
„Na recepci nám však řekli, že společnost v budově nikdy neměla žádnou kancelář, pouze přebírala poštu a tu a tam si ji někdo přišel vyzvednout. Od ledna 2021 se podle recepčních nikdo ze společnosti neozývá a pošta pro REPRE GROUP se tam vyhazuje. Asi týden před naším příjezdem se prý na firmu dotazoval i finanční úřad a mají od ní několik nevyzvednutých zásilek.
Většinu firem, které nás zajímaly, jsme našli na adresách virtuálních kanceláří. V několika případech jsme se dozvěděli, že firma již není ani klientem virtuální kanceláře. Pouze v jednom případě byli správci ochotni předat naše dotazy klientovi poštou,“ pokračuje popis investigativních reportérů.
„Společnost T-R-T-T, spol. s.r.o., jejíž virtuální sídlo poskytuje Virtual Point, nám neodepsala. Je to jedna ze společností, kterou, jak nám potvrdil mluvčí prokuratury, vyšetřuje Úřad speciálního prokurátora. Podařilo se nám ověřit, že za první pomoc bylo ÚPSVaR vyplaceno minimálně 377 tisíc eur, podle informací ÚZSVM to mohlo být až 917 tisíc eur,“ uvádí dále ICJK.
Zahraniční vlastníci
Všechny podezřelé společnosti vlastní občané jiných zemí EU. Některé z nich existují již léta, ale teprve v poslední době je vlastní výhradně osoba z Chorvatska nebo Řecka.
Například společnost Vigos ALFA, kterou investigativní novináři neúspěšně hledali na Karpatském náměstí, změnila v únoru 2020 majitele. Stal se jím Chorvat Ivan Mamić.
Další společnosti vznikly teprve nedávno. Koncem února 2020 byly například založeny společnosti Velea ZETA a Velea DELTA, které dohromady získaly dotace na první pomoc ve výši více než milion eur. Tedy po vypuknutí pandemie a asi měsíc předtím, než vláda schválila program pomoci. Jejich majitelem je Řek Ioannis Karpontinis.
Společnost KARIS Trans Division 32 byla založena v červnu 2020 a od srpna ji vlastní řecký občan Nikolaos Ndagas. Na období od října 2020 do května 2021 obdržel od státu nejméně 766 000 EUR.
Podobně byly v roce 2019 založeny společnosti T-R-T-T a RT Consult, které jen několik měsíců po svém založení změnily majitele a názvy. První z nich vlastní Chorvat Ante Krejič a druhý jeho krajan Robert Teslak.
Investigativní novináři z Řecka a Chorvatska pátrali po majitelích společností, ale žádného z nich nenašli, takže se nám je nepodařilo kontaktovat.
Robert Teslak, který kromě společnosti RT Consult vlastní další dvě podezřelé společnosti, má ve slovenském obchodním rejstříku zapsanou adresu v chorvatském hlavním městě Záhřebu, v ulici Crvenog Križa 027. Na této adrese se nachází bytový dům, ale Teslakovo jméno není uvedeno na žádné poštovní schránce ani na zvonku. Jeden ze zvonků je označen písmenem „T“, ale po zazvonění se ozve muž, který tvrdí, že se nejmenuje Teslak a že žádného Roberta Teslaka nezná.
Chorvatští novináři neuspěli ani na dalších adresách, které jsou ve slovenském obchodním rejstříku uvedeny jako adresa bydliště majitelů firem. Buď jsou tam domy, které podle katastru patří jiným lidem, nebo tyto adresy vůbec neexistují.
Například majitelem společnosti REBIC trade s.r.o., která je jednou z firem vyšetřovaných policií, je podle mluvčího Generální a speciální prokuratury Dalibora Skladana Chorvat Ivan Rebić.
Podle zápisu ve slovenském obchodním rejstříku bydlí na adrese Put Dukića 36 v Zadaru. V chorvatském katastru však žádná taková adresa není. Mezi domy č. 34 a 38 stojí budova č. 26, která patří jinému chorvatskému občanovi.
„V Řecku jsme nenašli ani žádného z majitelů firem, které obdržely pandemickou první pomoc při zaměstnávání na Slovensku,“ dodává ve svém článku Investigativní centrum Jána Kuciaka.
Jan Hrbáček
