Čtvrtek, 5. srpna, 2021

V České poště není už přes dva roky uzavřena kolektivní smlouva. Neshodnou se odbory. Kdo vyjedná benefity pro zaměstnance?

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Česká pošta je jedním z největších zaměstnavatelů v České republice, přesto v ní není mezi zaměstnavatelem a odboráři uzavřena takzvaná kolektivní smlouva. Na vině jsou spory mezi odborovými svazy. Kolektivní smlouvy přitom přinášejí především benefity zaměstnancům. Mezi výhody kolektivních smluv patří například zkrácení pracovní doby, aniž by se to odrazilo na snížení mzdy, prodloužení dovolené, doplňkové sociální fondy a služby, příspěvky na rekreaci apod. Na poště se nyní hraje o okleštění benefitů a odbory tahají bez kolektivní smlouvy takříkajíc za kratší konec provazu.

Tři odborové organizace České pošty v roce 2018 zablokovaly uzavření kolektivní smlouvy. Dohodnout se nepodařilo dodnes.

Kolektivní smlouvy jsou písemné dohody uzavírané mezi zaměstnavateli a odbory podle zákona o kolektivním vyjednávání. Tyto pakty upravují pracovně-právní otázky. Nároky, které z nich vyplývají, rozšiřují práva a výhody zaměstnanců nad úroveň zaručenou pracovně-právními předpisy.

Kolektivní smlouvy vedle mzdových požadavků stanoví pracovní podmínky, ale plynou z nich výhody v podobě doplňkových sociálních fondů a služeb, například pro případ pomoci zaměstnancům v mimořádných životních situacích. Nebo požitky a slevy při rekreaci, vzdělávání, péči o zdraví, příspěvky na penzijní připojištění apod.

Přestože se poštovní odboráři nedohodli, vedení pošty zakotvilo od roku 2019 benefity pro zaměstnance, standardně definované kolektivní smlouvou do interních směrnic. Šlo například o zkrácenou pracovní dobu na 37 a půl hodiny týdně, stravenky, fond kulturních a sociálních potřeb, příspěvky na dovolenou. I bez uzavřeného kolektivního paktu došlo v letech 2019 a 2020 ke zvýšení mezd zaměstnanců pošty, v roce 2019 o 10 procent, loni o 5 procent. A to u každého zaměstnance, nikoli plošně.

Vedení pošty nyní jedná s odbory znovu, protože plánuje změnu těchto benefitů. Jde zejména o prodloužení pracovní doby zpět na 40 hodin týdně. Odbory, kterým se v roce 2018 nepodařilo na smlouvě dohodnout, mají nyní velmi oslabenou pozici.

Předseda jednoho z radikálních svazů, Odborového hnutí zaměstnanců České pošty, Evžen Dvorský pohrozil dokonce na sklonku roku stávkou a ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi, do jehož gesce státní podnik spadá, stávkou.

Faksimile dopisu Odborového hnutí zaměstnanců Evžena Dvorského ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi – první část. Foto: Jan Hrbáček

Faksimile dopisu Odborového hnutí zaměstnanců Evžena Dvorského ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi – druhá část. Foto: Jan Hrbáček

Ekonomický deník proto odboráře oslovil, aby zjistil, na čem vyjednávání uvízlo. Rozdíly v názorech jsou patrné na první signální. „Odbory se tu liší. Když se po revoluci rozpadla největší odborová organizace ROH, proběhla nějaká transformace a přejmenovalo se to na OS ZPTNS (Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb) a tím pádem tu od toho roku působila jenom jediná organizace. A stalo se to, že neplnila svou roli, protože byla placená zaměstnavatelem a doposud zaměstnavatelem placená stále je,“ tvrdí Evžen Dvorský o nejsilnějším svazu na poště.

S tímto pohledem ale kategoricky nesouhlasí jeho šéfka Jindřiška Budweiserová. Svaz podle ní sdružuje odborové organizace v České poště, Cetinu, O2, T- Mobile, Vodafone, Vegacom a dalších firmách. Je členem Českomoravské konfederace odborových svazů. „Máme profesionální zázemí, specialisty na vyjednávání, pracovně právní oblast, bezpečnost práce i na sociální systémy. Členů se profesionálně zastáváme, řešíme jejich problémy třeba i před soudem. Hlavně se snažíme napravit systémové chyby u zaměstnavatelů.

„V České poště působí více než 60 základních odborových organizací, některé mají i 1000 členů. Základní odborové organizace zastupuje podnikový koordinační odborový výbor, který na základě našich stanov uzavírá kolektivní smlouvu a za odborové organizace jedná. V současné době máme cca 7 000 členů,“ vysvětluje Budweiserová. A se zdviženým prstem reaguje na informace Evžena Dvorského. „Nejsme placené odbory zaměstnavatelem. V rámci našich struktur je cca 560 členů výborů základních organizací, z toho je 8 předsedů uvolněno pro výkon odborové funkce. Naše činnost je primárně hrazena z členských příspěvků,“ vyvrací argument kolegy Dvorského Budweiserová a podotýká: „Zmiňovat ROH více než 30 let od sametové revoluce je nesmyslné, navíc tehdejší odbory významně přispěly ke změně režimu – generální stávkou.“

Evžen Dvorský si trvá na svém. Jeho organizace prý byla založena z toho důvodu, že se na poště neplnila ani kolektivní smlouva, ani ustanovení zákoníku práce. „V roce 2006, když jsme tu založili odbory jako řidiči, to byl první takový impulz. Ti kluci, co tu jezdili, měli neustále přesčasové hodiny, které nikdo neproplácel. A ty přesčasové hodiny se v tehdejší době podle ustanovení převáděly. A byla tam nějaká lhůta, nebo limit, do tří měsíců, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo, protože za prvé, těch lidí bylo málo, a za druhé to ani nikoho z personálního oddělení moc nezajímalo. Takže jsme se do toho nějak pustili a docela to zabralo a pak řidiči dostávali mzdu třeba i 90 až 100 000 měsíčně, protože jim to doplatili úplně. Na těch přesčasech to bylo třeba 100 nebo 200 hodin a pod, a tehdy to byly velké peníze,“ jmenuje za sebe příklad Evžen Dvorský.

Přesčasová práce byla podle Jindřišky Budweiserové vždy velkým tématem. Podle zákoníku práce se prioritně za práci přesčas poskytuje mzda s příplatkem nebo náhradní volno. Pokud není vyčerpáno do 3 měsíců, pak musí být práce přesčas zaplacena včetně příplatku. Tvrdí, že Evžen Dvorský podává zavádějící informace. „100 hodin přesčasové práce řidiče v roce 2006 – mzda cca 24 000 korun, hodinová mzda 160 korun, při práci přesčas 200 korun. Tudíž 100 hodin práce přesčas rovná se 20 000 korun. Uvedený údaj 90 až 100 000 korun je nesmyslný, to by bylo 500 hodin práce přesčas, když zákonný roční limit je 416 hodin! Takto relevantní a reálné informace pan Dvorský (Odborové hnutí zaměstnanců) a i další odborové subjekty používají často!“ oponuje Budweiserová.

Neblokovali jsme, měli jsme odlišné požadavky

Evžen Dvorský na otázku, jak nyní odbory bojují a jaké benefity se snaží zprostředkovat pro zaměstnancem odpověděl: „Na České poště bohužel není 2,5 roku uzavřená žádná kolektivní smlouva. To je velice problematická věc, kdy tu je 10 odborových subjektů, z čehož ryze poštovní jsou asi 4 a lidé z nich jsou opravdu v provozu, rozumí té problematice a nějak se snaží se zaměstnanci komunikovat a řešit jejich problémy. Ten zbytek jsou takové útvary, kde oznámili, že své členy mají, ale jejich hlavní činnost není na poště. Máme tu železničáře, tramvajáka, lidi, kteří vůbec nesouvisí, nebo se nikdy nezaobírali poštovní tématikou a ani ti předsedové tomu nerozumí. Oni v té praxi nejsou a je to velice složité. Mně víceméně připadá, že tu jsou jenom kvůli FKSP, kdy dostanou nějaké peníze na svou činnost, nějaké peníze od zaměstnavatele pro své členy, ty dokáží utratit a tím odborová činnost asi skončila. Pak je tu samozřejmě ta největší odborová organizace, která je placená zaměstnavatelem, takže je to tam tak podle přísloví, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Takhle to je a bude,“ útočí Evžen Dvorský na svaz vedený Jindřiškou Budweiserovou.

Kolektivní smlouva by podle Evžena Dvorského vždy měla být jakousi nástavbou zákoníku práce. „Co není v zákoníku práce, by mělo být v kolektivní smlouvě. Ať už jsou to sociální výhody pro zaměstnance, mzda, příplatky, různé další benefity,“ míní Dvorský.

Evžen Dvorský tvrdí, že jeho svaz vyjednávání o kolektivní smlouvě neblokoval, měl jen odlišné požadavky. „Je tam nárok na vyšší mzdu, protože v té době jsme jednoznačně řekli, kolik procent chceme a jestliže vám pak na jednání zbývající odbory řeknou, že by se to mělo odvíjet podle ekonomické situace podniku, no tak to ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně ekonomická situace podniku vůbec nemusí zajímat. Jestliže tu jsou nějací manažeři, ti ten podnik řídí, potažmo zřizovatel je stát, ministerstvo vnitra, a my jsme státní podnik, tak by se měl zřizovatel i zaměstnavatel chovat tak, jak se chová ve státní správě,“ domnívá se Dvorský.

„Radikál z pošty“. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně ekonomická situace podniku vůbec nemusí zajímat, říká odborář Evžen Dvorský. Foto: Jan Hrbáček

V návrzích Dvorského svazu jsou některé body, které by prý měly být transparentní. „Tam jsme chtěli začlenit FKSP, kde požadujeme a by byla jasně průkazná evidence toho, kdo ty peníze čerpá, jakým způsobem. Ale tomu se zaměstnavatel samozřejmě brání a brání se tomu i další odborové organizace. Nevím z jakého důvodu. Protože by se asi přišlo na to, jakým způsobem se čerpá. A ono by to asi pro ně nebylo milé zjištění, pro ně. Já bych rád viděl, v rámci toho fakturování, kdo co čerpá, jakým způsobem a na koho. Protože jsou dané roční limity na zaměstnance. A jestliže si zaměstnanec svoje vyčerpá, tak není možné, aby duplicitně čerpal pak třeba na X dalších akcí. Pak byl rozdíl v nějakých příplatcích, a co se týče dělených směn,“ vypočítává Dvorský.

Když mají argumentovat mlčí, teď křičí

Jindřiška Budweiserová opět označila informace kolegy za zavádějící. „Čerpání FKSP má jasně stanovená pravidla daná vyhláškou. FKSP je fondem zaměstnavatele, který je jako jediný odpovědný za správnost jeho čerpání. Limity pro jednotlivé zaměstnance jsou dány na konkrétní příspěvky – stravování, rekreace, dětský tábor,“ tvrdí Budweiserová.

K blokování kolektivní smlouvy pak Jindřiška Budweiserová uvádí: „Naše odbory vyjednávaly kolektivní smlouvu po celou dobu existence České pošty (od roku 1993). Vyjednali jsme oproti zákoníku práce zkrácenou týdenní pracovní dobu, týden dovolené navíc, zvýšené odstupné, příspěvky na penzijní pojištění, vyšší příplatky, očistu po práci zahrnutou do pracovní doby a mnoho dalších věcí. Každoročně jsme jednali o mzdách a zároveň jsme se v době hospodářské krize snažili ochránit pracovní místa.“

Šéfka největších odborů na poště Jindřiška Budweisserová. Foto: Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb

Mzdový systém na poště má motivační složku, kterou se největšímu svazu dle slov jeho předsedkyně k tarifní mzdě podařilo výrazně snížit a nastavit tak výhodnější podmínky pro zaměstnance. „Většina pošťáků má výkonovou prémii ve výši 10 procent tarifní mzdy, obchodní místa – přepážky 15 procent a vedoucí v tarifní mzdě ve výši 20 procent. Dříve bylo dokonce 30 procent, bojovali jsme o snížení podílu výkonové prémie, aby měli pošťáci jistou výplatu větší sumy, pan Dvorský se do toho moc nezapojoval, tak si asi nevšiml. Pro výplatu výkonové prémie jsou předem stanoveny ukazatele s různou váhou a ty jsou zpravidla měsíčně vyhodnocovány. Naším dlouhodobým tlakem se podmínky v této oblasti zlepšují. Pod tlakem jsou nejvíce prodejní specialisté, u nich je to 15 procent ze mzdy,“ argumentuje Budweiserová. A vypichuje, že v únoru dostaly všechny odborové subjekty k připomínkování stanovení ukazatelů výkonové mzdy v pobočkové síti od 1. března. „Připomínky jsme poslali jako jediné odbory! S některými připomínkami jsme na základě naší argumentace uspěli, podmínky budou tak příznivější pro zaměstnance. To je soustavná práce odborů a sociální dialog v praxi,“ tvrdí Budweiserová a znovu se trefuje do svazu kolegy Dvorského.

„Pokud by byla uzavřená kolektivní smlouva, bylo by pro zaměstnavatele velmi obtížné měnit dojednané benefity. Během kolektivního vyjednávání byl zaměstnavatel ochoten prodloužit kolektivní smlouvu, ale odborové organizace OHZ Evžena Dvorského, SOS 21 Petra Pohla a NOS Filipa Janovského to zásadně odmítly, přestože to znamenalo riziko ztráty všech benefitů pro třicet tisíc pošťáků. Přesto jsme udrželi benefity další dva roky, 2019 a 2020. Letos jsou též zachovány, ale bohužel bez zkrácené pracovní doby, kterou jsme sjednali více než před 20 lety – byl to benefit, který kompenzoval nízké mzdy pošťáků,“ popisuje dále postupy odborářských kolegů Jindřiška Budweiserová.

Nerálné požadavky a propaganda

Poslední kolektivní smlouva na České poště byla platná do konce roku 2018. Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb v období června až září 2018 svolal několik jednání všech odborových subjektů pro přípravu kolektivního vyjednávání. „Celou dobu jsme vynaložili extrémní snahu a úsilí, abychom připravili společný návrh odborů. Kompletní zajištění, včetně tvorby samotného návrhu kolektivní smlouvy,“ tvrdí Jindřiška Budweiserová.

„Nové“ odborové organizace podle ní nemají zkušenost s vyjednáváním, ani dostatečné odborné zázemí. „Jejich návrhy do nové kolektivní smlouvy by znamenaly v úhrnné výši náklad pět miliard korun. To by bylo naprosto nereálné i u firmy, která má miliardový zisk, natož u České pošty, která je dlouhodobě v ekonomickém tlaku v souvislosti s univerzálními službami. Tvrzení pana Dvorského, že o nic nejde, je nesmysl. Sociální dialog i kolektivní vyjednávání musí probíhat na seriózním základu. A přemrštěné požadavky v řádu miliard korun přinášejí víc komplikací než užitku. To ví každý profesionální vyjednavač. Vykřikovat: já jsem chtěl přidat každému pět tisíc korun a ostatní mi to zkazili, to je jen propaganda. U vyjednávání je důležitý výsledek a zachování přijatelných vztahů všech dotčených stran pro futurum. Naše odbory vždy navrhovaly růst mezd, zvýšení příplatků, zvyšování hodnoty dalších benefitů. Každý rok se podařilo vyjednat zlepšení podmínek pro pošťáky, jen teď je to bohužel mimo kolektivní smlouvu,“ tvrdí dále Budweiserová.

Počet členů neznámý

Ekonomický deník se odboráře Evžena Dvorského zeptal, kolik členů čítá jeho organizace. „My ten počet nesdělujeme. Máme určitě dost, tak, jako ti ostatní, ale počty sdělovat nebudeme,“ odpověděl. Na otázku, proč nechce počet členů sdělit, doplnil: „Ze zákona to není povinnost a není to pro nás důležité. Jsme dost velká organizace. Máme osm krajských organizací a jsme dost velcí na to, abychom věděli, jakým způsobem se máme řídit a co budeme dělat. Ale že bychom zaměstnavateli poskytovali informace o tom, kolik nás je, tak to určitě ne.“

„Kolektivní vyjednávání probíhalo marně od roku 2018, překážkou je současná legislativní úprava kolektivního vyjednávání, zákoník práce, kdy ústavní soud zrušil jeho část a politici ji dosud nenahradili. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odborové organizace musí být ve stoprocentní shodě, bez ohledu na velikost jednotlivých organizací. Nejsou tak uplatňovány demokratické principy, kdy se jedná v zájmu většiny. Z deseti odborových subjektů mají absolutně odlišné požadavky tři organizace, jejich zastoupení zaměstnanců vzhledem k počtu členů nebudu ani komentovat,“ zpochybňuje informace o počtů členů svazu Evžena Dvorského Jindřiška Budweiserová.

Jak vidno z naprosté rozdílnosti argumentů, ke sjednání kolektivní dohody na České poště jen tak nedojde. Rukojmími takovýchto půtek jsou bohužel její zaměstnanci, kteří by rádi měli sociální jistoty a dodatečné výhody. Bez koncenzu odborářských šéfů se jich ovšem nedočkají.

Jan Hrbáček

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter