Ministerstvo životního prostředí požaduje, aby provozovatelem kolektivního systému, který spravuje povinné příspěvky na budoucí recyklaci solárních panelů, mohl být jen majitel velké fotovoltaické elektrárny. Těch je v ČR jen několik.
Podle představ ministerstva, které jsou součástí navrhovaných změn platné legislativy upravující budoucí recyklaci solárních panelů, by mezi zakladateli každého kolektivního systému pro správu ze zákona vybíraných poplatků musel být minimálně jeden provozovatel fotovolatické elektrárny o minimálním výkonu 10 MW. „Podobně velkou výši instalovaného výkonu může mít nanejvýš deset elektráren,“ tvrdí Karel Krejsa, ředitel společnosti Asekol, která jeden ze systémů provozuje.
Ve hře je 1,5 miliardy
Každý provozovatel fotovoltaiky je ze zákona povinen odvést do některého z kolektivních systémů poplatek na budoucí recyklaci svých panelů. Systém potom tyto finance spravuje, a pokud majitel elektrárny po ukončení její životnosti nezlikviduje ekologicky panely sám, budou vybrané prostředky využity právě na jejich recyklaci. Ta se však u stávajících zařízení očekává nejdříve za dvacet let. Do té doby budou kolektivní systémy spravovat vybrané příspěvky v celkové částce okolo 1,5 miliardy korun.
Kolektivním systémům se nelíbí, že ke změnám pravidel dochází krátce po té, co byla vůbec stanovena. „Stát připravuje změny legislativy po necelých třech letech fungování, i když byl celý systém nastavený na dvacet let dopředu,“ upozorňuje například Veronika Hamáčková, ředitelka systému REsolar, který je jedničkou na trhu.
Návrh MŽP předpokládá, že všechny kolektivní systémy, již vybírající a spravující recyklační poplatky, si zažádají o novou licenci. Pokud nebudou mít ve svých řadách FVE nad 10 MW, tak ji nezískají a již vybrané prostředky budou muset převést konkurenci, nebo Státnímu fondu pro životní prostředí. „Požadovaný výkon předpokládá, že provozovatel má dostatek finančních prostředků k zajištění provozu kolektivního systému,“ zdůvodňuje požadavek mluvčí MŽP Petra Roubíčková. Ovšem provoz systému by podle zákona měl být zajištěn z vybíraných prostředků, tedy nějaká vnější investice by neměla být potřebná. Naopak, po uskutečněné recyklaci a odečtení skutečných nákladů, by měli povinně platící provozovatelé FVE dostat nevyužité peníze zpět.
Je poplatek nutný?
Problematická je i sama výše poplatku. Ten je stanoven vyhláškou MŽP na 8,50 Kč za jeden kilogram instalovaných panelů. Údajně by tato částka měla garantovat, že na recyklaci bude dost peněz. Provozovatelé fotovoltaiky namítají, že částka je neúměrně vysoká. Do jisté míry jim dává za pravdu i nedávná studie ČVUT, podle níž cena surovin, které lze recyklací panelů získat bude vyšší než náklady na recyklaci samotnou. Jinými slovy recyklaci by zaplatilo například získané stříbro a hliník, proto lze předpokládat, že ekologická likvidace panelů by byla zajištěna na komerční bázi i bez vybírání poplatku.
Miloš Cihelka
O solárním byznysu jsme také psali v textech:
