Na počátku letošního února zemřel ve věku 98 let letitý komunistický premiér a ministr vnitra Československa Lubomír Štrougal. Ten by se svými kolegy z partaje obviněn kvůli střelbě a úmrtím na československých hranicích před rokem 1989. Stíhání bylo ale loni v září ze strany žalobců zastaveno. Proti tomu si podali poškození ústavní stížnost. O ní už ale za Štrougalova života rozhodnuto nebude. Respektive, Ústavní soud o ní rozhodovat nebude vůbec, jak informoval právní zástupce poškozených Lubomír Müller. Hlavní líčení s exministrem vnitra Vratislavem Vajnarem začne 25. dubna ve 12, 30 u Obvodního soudu pro Prahu 1.
V roce 2008 podal spisovatel Luděk Navara s několika dalšími oznamovateli trestní oznámení proti osobám, které spoluzodpovídaly za násilná usmrcení na československých hranicích.
Prvního července 2016 (tedy po 8 letech) Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Navarovi odpověděl, že neexistuje žádný důvod k zahájení trestního stíhání proti nějaké žijící osobě.
Tím ale příběh neskončil. Jednadvacátého září 2017 – na základě důkladného výzkumu – podala Platforma evropské paměti a svědomí kvůli úmrtím a zraněním na československých hranicích nové trestní oznámení proti cca 250 osobám, které určitě nebo pravděpodobně stále žily.
Pětadvacátého listopadu 2019 zahájil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) trestní stíhání proti: Milouši Jakešovi (1922), bývalému generálnímu tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), Lubomíru Štrougalovi (1924), bývalému předsedovi československé vlády a členu předsednictva ÚV KSČ, a Vratislavu Vajnarovi (1930), federálnímu ministru vnitra z let 1983-1988.
V půlce května roku 2021 Městské státní zastupitelství v Praze (MSZ) trestní stíhání zastavilo, protože Jakeš 9. 7. 2020 zemřel a zbývající dva obvinění trpí demencí.
Proti tomu podalo šest poškozených ústavní stížnost ve vztahu k žijícím obviněným. Poškození namítali podjatost znalců i nekvalitní vyhotovení posudků. Podkladem pro to byl mimo jiné text Ekonomického deníku, který možnou podjatost popisoval ZDE.
Třetího prosince 2021 vyhlásil Ústavní soud nález, jímž stížnosti vyhověl ZDE.
V půlce prosince téhož roku vydalo MSZ opatření, jímž pověřilo znalecký ústav Psychiatrická nemocnice Bohnice vypracováním nových znaleckých posudků.
Jejich vypracování se značně táhlo a termín dodání posudků byl několikrát odložen.
V půlce loňského srpna MSZ znovu kvůli demenci zastavilo trestní stíhání Štrougala. Pokud jde o Vajnara, znalci dospěli k závěru, že je schopen se soudního jednání účastnit a chápat jeho smysl.
Na sklonku srpna podali titíž poškození ústavní stížnost proti zastavení trestního stíhání Štrougala; opět vznesli námitky proti znaleckému posudku a také proti rozporuplnosti samotného usnesení MSZ.
Na konci letošního března Ústavní soud oznámil, že řízení zastavuje; k obsahu stížnosti se věcně nevyjádřil.
„V odůvodnění pouze uvedl, že obviněný dne 6. 2. 2023 zemřel a že i kdyby napadené rozhodnutí Ústavní soud zrušil, ´nebylo by možné v trestním stíhání JUDr. Lubomíra Štrougala pokračovat ex lege a muselo by být zastaveno´, neboť zemřelého stíhat nelze. Pro orgány činné v trestním řízení tedy kauza Štrougal definitivně skončila,“ uvedl právní zástupce poškozených Lubomír Müller.
Z tohoto příběhu podle Lubomíra Müllera vyplývá několik otázek:
Čím se vlastně tehdejší funkcionáři provinili?
Systém ochrany státních hranic Československé socialistické republiky nastavili v rozporu s článkem 12, odstavce 2, Mezinárodního protokolu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.), kde se praví: „Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.“ (Stejné ustanovení obsahuje v článku 13, odstavce 2, i Všeobecná deklarace lidských práv z 10. 12. 1948.)
Byli později obviněni i někteří další žijící představitelé tehdejšího režimu?
Ano, bývalý hlavní ideolog ÚV KSČ Jan Fojtík (1928), a federální ministr vnitra z let 1988 až 1989 František Kincl (1941).
Jak jejich trestní stíhání dopadla?
V případě Fojtíka bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno kvůli demenci, což potvrdil i Ústavní soud. V případě Kincla je stíhání zastaveno nepravomocně kvůli bludům (paranoia).
Kdo jsou poškození, kteří si stěžovali?
Jsou to pozůstalá maminka a sestra po Hartmutu Tautzovi (1968-1986), pozůstalá dcera po Gerhardu Schmidtovi (1939-1977) a zranění Thomas Bartsch (1966), Siegfried Fröbel (1955) a Jürgen Seifert (1951).
Nemohli by poškození požádat ministerstvo spravedlnosti o přiměřené finanční zadostiučinění za průtahy a nepřiměřenou délku řízení?
Oni tak už učinili. Ministerstvo spravedlnosti jim letos 26. ledna obsáhlým šestistránkovým dopisem odpovědělo, že v daném trestním řízení nebyli stíháni žadatelé (tedy poškození), nýbrž jiné osoby, a tak „to, oč v posuzovaném trestním řízení ve vztahu k žadatelům šlo, nebylo zásadní“. Proto „význam celého posuzovaného trestního řízení pro žadatele byl natolik snížen, že i v případě existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky by odškodnění formou peněžité satisfakce nebylo namístě.“
Jak to vypadá s trestním stíháním Vratislava Vajnara, který je schopen chápat smysl trestního řízení?
Hlavní líčení je nařízeno na 25. dubna ve 12, 30 u Obvodního soudu pro Prahu 1. Předsedkyní senátu je Kateřina Rybáková.
Jan Hrbáček
