Turistický ruch je kromobyčejným zdrojem příjmů. Do měst ale vedle peněz přináší také chaos, diskomfort místním obyvatelům a někdy i nenápadnou zkázu místních pamětihodností. Řešení ale existuje.
Centrum Prahy, Český Krumlov nebo Adršpašské skály. To jsou asi nejznámější česká místa, která se každý rok potýkají s nájezdy turistů. Do pokladen města i místních podnikatelů sice přinesou nezanedbatelné peníze, ale také zhoršení kvality života lidí, kteří exponované lokality trvale obývají.
Zdaleka nejde jen o český fenomén. S přívalem návštěvníků bojují prakticky všechna atraktivní evropská města. Často se hovoří o italských Benátkách, „na své“ si ale přijde také třeba Amsterdam nebo Barcelona. Situaci prý ještě zhoršuje rozmach krátkodobých pronájmů soukromých bytů, především přes aplikaci společnosti Airbnb.
V Evropě se začíná hovořit o takzvaném „zodpovědném turismu“, tedy o konceptu takového turistického ruchu, který by byl dlouhodobě udržitelný, aniž by jedněm prospíval a ruku v ruce způsoboval negativní externality druhým. Britský list The Guardian zmiňuje několik tipů, jak si s problémem měst přeplněných turisty poradit.
Rozprostřete je
Turisté zpravidla do konkrétní země jezdi kvůli těm nejznámějším památkám či jiným navštíveníhodným místům. Dochází pak k tomu, že se koncentrují na velmi malém prostoru, z čehož pak plynou výše zmíněné problémy. Guardian v této souvislosti odkazuje na studii Alexe Dichtera z poradenské spolenčosti McKinsey, kde předkládá návod, jak se s tímto fenoménem vypořádat.
„Města zpravidla propagují příliš malý počet turistických atrakcí. Přitom by mohla nabízet i jiné, případně pracovat na vzniku nových,“ říká Dichter. Konkrétně v České republice se naprostá většina příjezdového cestovního ruchu koncentruje právě v Praze, poslední dobou získává na popularitě také zmíněný Český Krumlov. V jejich stínu však zůstává mnoho míst, kam by cizinci také možná rádi zavítali, jen o nich nevědí.
Řekněte turistům, aby přijeli jindy
Jde vlastně také určitý typ rozptýlení, tentokrát v čase. Podle Alexe Dichtera by se radnice měly snažit turisty lákat na návštěvu také v mimosezónních termínech. Pokud nepomůže marketing, na řadu má přijít cenová politika, která bude působit jako přirozená motivace k tomu, aby se návštěvníci vraceli celoročně, a nejen v době letních prázdnin.
Helsinky se snaží s turisty pěstovat dlouhodobý vztah. Sázejí na to, že se lidé, kteří už je jednou navštívili, vrátí. Ale přijedou jindy a zavítají tam, kam to při minulé návštěvě nestihli. Laura Aaltoová, šéfka městské společnosti Helsinki Marketing, hovoří o takzvaném lokálním partnerství. „Nikdo nechce být turistou, ale každý chce být tak trochu součástí místních obyvatel,“ vysvětluje. Její strategie spočívá v soustředění se na návštěvníky, kteří chtějí blíže poznávat místní obyčeje a nejen rychle vyfotit selfíčka u známých historických míst.
Buďte maratonci, ne sprintery
Růst je prý příliš často používaný ukazatel úspěšnosti turistického ruchu. Alespoň to tvrdí Xavier Font, profesor udržitelného marketingu na Univerzitě v Surrey na jihovýchodě Anglie. „Když nerosteme, bereme to jako známku toho, že něco děláme špatně. Jenže neustálý růst způsobuje velké problémy,“ říká Font.
Podle něho by se měl marketing zaměřovat na propagaci delších pobytů a nikoli pouze lákat turisty na ty krátkodobé intenzivní, například víkendy. S tím souvisí již zmíněné rozptýlení turistů v čase a prostoru. Jde o to jim nabídnout program na více dní, aby měli dostatek času navštívit i méně známé lokality. Jako špatný příklad uvádí Font Barcelonu, která stále staví na Sagradě di Família, případně na svém puncu města, které v roce 1992 pořádalo letní olympiádu. „Jistě, historické dědictví se příliš nemění, ale způsob, jakým dnes různá místa navštěvujeme, se změnil hodně,“ tvrdí Xavier Font.
Regulujte ubytovací kapacity
Mnoho měst do boje s přeplněnými ulicemi turisty vytáhlo s regulací ubytovacích kapacit. Někde se omezuje výstavba nových hotelů (jako například v Barceloně či Amsterdamu), jinde se zavádí regulace Airbnb.
Londýn, New York, Amsterdam, Paříž, ale i Reykjavík zavedly limity maximálního počtu nocí, po které může majitel ve svém bytě někoho krátkodobě ubytovat. Cílem je především omezení růstu cen nájemního bydlení, druhotným efektem je pak zpomalení proudu turistů. „Města se jen snaží najít nějaký rovnovážný stav tam, kde se trh není schopen samoregulovat,“ vysvětluje Alex Dichter.
Získejte přehled
Když je řeč o přeplněných městech, nikdo vlastně přesně neví, kolik turistů do toho či onoho místa vlastně zavítá. Souvisí to s rozvojem právě platforem typu Airbnb, které na rozdíl od hoteliérů dosud neměli povinnost návštěvníky přesně evidovat.
Nejde však jen o zápisy do knihy hostů. Alex Dichter hovoří o schopnosti měst získávat, a hlavně zpracovávat jiná data, ze kterých se dá objem turistického ruchu odhadnout. Je to například spotřeba elektřiny, vody, tržby v restauracích a podobně. „K přijímání různých opatření v oblasti turistického ruchu nepotřebujeme znát přesné počty lidí, kteří někam přijedou. Stačí, když budeme umět spolehlivě odhadnout trend,“ dává Dichterovi za pravdu také Xavier Font.
Na každý pád se Guardianem oslovení experti shodnou na tom, že města by měla nad zájem příjmů z turistického ruchu klást vždy zájem svých obyvatel. Radnice by měly přijímat taková opatření, která budou v jejich prospěch. Ostatně je to také v zájmu politiků, kteří ty radnice aktuálně spravují. Voliči jim prostřednictvím hlasování vždy nakonec vystaví účet.
-zm-
