Chudé země by měly podle MMF investovat do infrastruktury. Má to ale svá úskalí, na která Fond upozorňuje a nabízí řešení.
Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že ačkoli se investice chudých zemí do infrastruktury v posledních letech zvedají, stále jde o velice zanedbanou oblast jejich národního hospodářství. „Je zapotřebí, aby vlády udělaly v tomto ohledu znatelný pokrok. Slabá infrastruktura stále podvazuje hospodářský růst,“ míní autoři studie Tao Zhang and Vladimir Klyuev.
Vlády chudých zemí by podle MMF neměly příliš otálet. Pro nastartování hospodářského růstu je zapotřebí vystavět silnice, aby došlo k propojení nejen lidí, ale i trhů, vybudovat elektrickou síť, aby se rozjel průmysl, a v neposlední řadě zmodernizovat vodovodní a kanalizační řady kvůli zamezení šíření infekčních nemocí a zajištění dostatku nezávadné vody. „Doprava, telekomunikace a utility jsou klíčové pilíře v mnoha zemích pro národní rozvojové strategie,“ píše se ve studii MMF.
Jenže každá mince má dvě strany. Zvýšit veřejné investice do infrastruktury není v těchto zemích žádná jednoduchá záležitost. Mnoho z nich totiž naráží na různé limity, které mohou být příčinou toho, že infrastrukturní investice nejsou dostatečně masivní.
Rychlý růst dluhu a diskutabilní efektivnost
Mezinárodní měnový fond varuje například před poměrně rychlým nárůstem veřejného zadlužení. Výše dluhu v chudých zemích sice zůstává obecně poměrně nízká, ale jen během roku 2015 se zvýšil z 34 na 42 procent HDP. Současně se ale zhoršují podmínky pro externí financování těchto dluhů. Půjčky na infrastrukturní projekty tak lze získat obtížněji, a navíc je taková cesta pro rozvojové země riskantnější.
Studie MMF ukazuje, že dostupnost zahraničích finančních zdrojů a omezená administrativní kapacita jsou nejvýznamnější překážky pro infrastrukturní investice v nejzranitelnějších zemích. Pro ně se tak v mnoha případech stávají rozhodující dostatečné domácí zdroje.
Jednou z cest, jak vyjít i s málem, je zvyšovat efektivnost veřejných infrastrukturních investic. Ta se mezi chudými zeměmi výrazně liší, i když je obecně nižší než v rozvinutých nebo rozvíjejících se ekonomikách. Podle MMF není problém v tom, že by místní vlády netušily, jak tuto efektivnost zvyšovat, chybí spíše účinné institucionální mechanismy, jak jí dosáhnout v praxi. Mezi největší nedostatky patří absence účinné cost-benefit analýzy nebo transparentního rozhodování o alokaci finančních prostředků.
Další možností, jak opatřit dodatečné zdroje pro financování infrastrukturních projektů, je zlepšení daňového výběru. MMF doporučuje odstranit neodůvodnění výjimky z daňových zákonů, rozšířit daňovou základnu nebo v některých případech i zvýšit daňové sazby.
Zapojení soukromého kapitálu
Vyloučeno prý není ani zapojení soukromého sektoru. Ryze soukromá infrastruktura v chudých zemích prakticky chybí. Výjimkou jsou snad jen sítě mobilních telekomunikačních operátorů. A právě ta ukazuje, že takový model je životaschopný. Další mohou být například elektrické mikrosítě napojené na obnovitelné zdroje energie.
Skloubení veřejných a soukromých zdrojů představují projekty PPP. Tento model je celkem běžný ve výrobě elektřiny. Jenže jak soukromý kapitál k investicím do infrastruktury přilákat? Podle MMF nejde o žádné převratné objevy. „Přívětivé podnikatelské prostředí, stabilní makroekonomické podmínky a předvídatelná politika i regulace stojí zcela nejvýše,“ píší autoři studie.
Ale ani to prý nemusí stačit. Mnoho takových projektů může narazit nečekané překážky. Těmi může být například nepřesné posouzení rizika a návratnosti investic do PPP projektů. S tím by si ale mohl vědět rady bankovní sektor. Jež dnes v mnoha zemích soukromé banky vyhodnocují riziko i výnosnost veřejných investic, což se ukazuje jako velmi účinný způsob, kterým lze efektivnost vynaložených prostředků znatelně zvýšit.
V neposlední řadě je připraven podat svou pomocnou ruku také Mezinárodní měnový fond. Ten svým členům umí nabídnout cenné rady, ale i finanční zdroje. K jejich využití pro infrastrukturní investice již v minulosti několikrát došlo. Například v takových zemích jako Kambodža, Honduras, Kyrgyzstán nebo Togo.
-usi-
