Evropa stojí před historickou volbou. Buď zůstane vojensky závislá na Spojených státech, nebo vybuduje vlastní vojenskou sílu schopnou odstrašit Rusko. Eurokomisař pro obranu Andrius Kubilius kritizuje současný stav evropských národních armád. Představil ambiciózní plán na vytvoření stálé evropské síly čítající 100 tisíc vojáků, které mohou nahradit americké jednotky umístěné na evropském kontinentu.
Evropští plánovači mají v úmyslu zřídit společné velitelství koncem roku 2028. Už nyní je ale snaha o vytvoření smysluplné evropské vojenské síly dále než kdykoli předtím. V polovině ledna evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius vysvětloval evropským ministrům obrany koncept toho, jak by měla Evropa bránit svou suverenitu bez americké pomoci. Evropské ozbrojené sbory podrobil ostré kritice s tím, že se jedná o roztříštěné armády často o velikosti japonské bonsaje.
Poučila se Evropa?
O dva dny dříve ve Švédsku představil plán evropské bezpečnostní rady, která by mohla rychle aktivovat společné vojenské jednotky. Vytvoření evropské armády podporují i nezávislé bezpečnostní think-tanky.
Britský Royal United Services Institute (RUSI) napsal: „Základní strategická volba je jasná: zdvojnásobit úsilí. Rok 2026 ukáže, zda se Evropa poučila, nebo zda se Putinovi podaří zlomit to, co se jeho vojenské invazi nepodařilo.“
Unie není zatím schopna nahradit záruky USA
Analytici Ústavu Evropské unie pro studium bezpečnosti (EUISS) se vyjadřují přímočařeji: „NATO podporované USA má stále odstrašující sílu. Ale EU není ani zdaleka schopna v krátkodobém horizontu nahradit záruky USA.“
Úředníci Rady EU vzpomínají, jak francouzští a němečtí generálové na konci 90. let poprvé načrtli společný sbor, který však nakonec skončil jako pouhá jednotka pro vojenskou přehlídku. Následovaly bojové skupiny EU, které od roku 2007 nečinně čekají.
Zlomek amerických sil
Nejnovější jednotka rychlého nasazení (Rapid Deployment Capacity) se může pochlubit velikostí pěti tisíc vojáků, což je ale pouhým zlomkem oproti 100 tisícům amerických vojáků, kteří jsou rozmístěni po celém evropském kontinentu.
Myšlenka vybudování silné evropské armády, jak ji navrhuje Kubilius, zatím nemá jednomyslnou podporu. Sice ji podporuje jeho kolegyně z Komise, Kaja Kallasová jako šéfka unijní diplomacie, generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte to ale nepovažuje za realistické řešení. „Pokud si někdo myslí, že EU nebo Evropa se mohou bránit bez USA, tak ať sní dál. To nejde,“ prohlásil v lednu v Evropském parlamentu. V krátkodobém horizontu má naprostou pravdu.
Mohlo by vás zajímat
Návrh Kubiliuse z Litvy, která je tradičně velmi ostražitá vůči Rusku, vychází ze dvou plánů. Jedním z nich je EUFOR CROC, vlajkový projekt unijní strukturované spolupráce (ta je specifická tím, že je dobrovolná, zapojí se do ní jen ty státy, které chtějí), jehož cílem je spojit 60 tisíc vojáků do „komplexní silové jednotky“. Druhý, odvážnější, je jeho vlastní. „Evropané by měli být schopni nahradit přítomnost USA v Evropě přibližně 100 000 vojáky,“ řekl švédskému publiku.
Levné peníze na společné zbrojení
Aby se Brusel mohl přesunout od rétoriky k činům, potřebuje peníze a podporu evropského zbrojního sektoru. Po evropských zbrojařích požaduje, aby do konce roku 2027 pocházelo 40 procent obranných zakázek v Unii jako společné projekty více zemí.
S realizací má pomoci úvěrový program SAFE (Security Action for Europe) ve výši 150 miliard eur (3,6 bilionu korun), který je připraven nasměrovat levné peníze například do dělostřelectva, protivzdušné obrany a transportních letadel. Česko chce využít dvě miliardy eur (49 miliard korun) na nákup německých tanků tanky Leopard 2A8, vozidla Tatra T-815 a část výstavby dálnice D11. Evropští poslanci zase podporují vydání společných obranných dluhopisů.
Obranné think-tanky evropské snahy o vybudování vlastní silné armády většinou podporují. Americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia uvedlo, že je nutné vytvořit stálou vojenskou sílu Unie, nikoliv rotující jednotky národních sil.
Severská inspirace
Jak by případné evropské síly mohly vypadat, ukazuje spolupráce zemí na severu Evropy. Obranná iniciativa NORDEFCO spojuje země jako Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko. Jejich Vize 2030 počítá s tím, že členské země sladí plánování s požadavky NATO a zároveň vytvoří společný vojenský štáb. Brusel tento model sleduje s velkým zájmem.
Modelování americké výzkumné skupiny RAND ukazuje, že dvě těžké brigády, jedna obojživelná brigáda, 96 stíhacích letadel a malá flotila fregat by mohly po dobu třiceti dnů zmařit omezený ruský útok v Pobaltí. To odpovídá zhruba 50 tisícům vojáků, tedy polovičního počtu, než požaduje eurokomisař Kubilius.
V jeho konceptu Evropské bezpečnostní rady by v ní měly stálé místo Francie, Německo, Polsko a Itálie. Ostatní unijní země by se střídaly. Rozhodnutí by se přijímala kvalifikovanou většinou. Jednomyslnost by byla nutná pouze pro vyslání vojek do přímých bojů. V představách o silné Evropě hraje zásadní roli také evropský vesmírný program, který má do roku 2029 vybudovat obdobu amerického Starlinku. Cílem je, aby nebyl evropský kontinent v oblasti satelitní komunikace závislý na amerických technologiích.
Obavy národních států
Některá hlavní města unijních zemí ale s konceptem evropské armády stále váhají. Varšava se obává, že velitelská struktura Unie by mohla oslabit záruky v rámci Severoatlantické aliance. Berlín zase odmítá vydávání společných dluhopisů na obranu.
NATO s vůdčí rolí Spojených států se zatím nedá nahradit. Amerika může nasadit v případě konfliktu moderní stíhačky, bombardéry i letadlové lodě. Úředníci v unijních institucích připouštějí, že evropský blok tyto prostředky nedokáže v dohledné době nahradit. Nová evropská armáda by spíše měla doplňovat vojenské kapacity Aliance. To nakonec nevylučuje ani komisař Kubilius. „Nezávislost neznamená osamocení. Nezávislost znamená být spolu,“ vysvětlil.
