Podle navrženého ustanovení § 55 odst. 7 exekutor i bez návrhu a souhlasu
oprávněného rozhodne o zastavení exekuce, nedošlo-li po dobu posledních
dvou let k částečnému uspokojení vymáhané povinnost a nebyl-li po tuto dobu
zjištění či zajištěn žádný majetek povinného. Návrh, který v novele občanského soudního řádu a exekučního řádu předložilo Ministerstvo spravedlnosti, se nelíbí celé řadě připomínkových míst. Požadují proto prodloužení této lhůty.

Podle Ministerstvo vnitra zastavování bezvýsledných exekucí již po dvou letech dramaticky zkracuje šance oprávněného se domoci vrácení dluhu. „Nemůžeme se ztotožnit s předkladatelem v názoru, že co není vymoženo ve dvou letech, již vymoženo nebude nikdy. Zastavování opravdu dlouhodobě bezvýsledných exekucí snad smysl mít může, za odpovídající by se však dala považovat podstatně delší lhůta, jaká se např. nově navrhuje pro oddlužení v jeho nejdelší podobě, tedy sedmi let,“ konstatuje ministerstvo vnitra.

Zvýšení finanční náročnosti exekucí

Ministerstvo dopravy v souvislosti s návrhem připomíná, že v praxi přitom často až po dvou letech od zahájení exekuce začíná náběh exekučních plateb, některé exekuce se přitom daří vymoci i po více než pěti letech, což je dáno řadou objektivních faktorů, které vycházejí např. ze stanoveného pořadí přednostních pohledávek.

[mn_protected]

S ohledem na shora uvedenou argumentaci k povinnosti oprávněného hradit zálohu na náklady exekuce a náhradu paušálně určených hotových výdajů exekutora přitom nelze přistoupit na odůvodnění Ministerstva spravedlnosti, že věřitel sám bude moci rozhodnout o dalším pokračování exekuce, složí-li exekutorovi další zálohu, vysvětluje resort. „Navrhovaná právní úprava bude mít v případě dotované veřejné dopravy negativní dopady na veřejné rozpočty, protože při nutnosti opakovaného placení zálohy se výrazně zvýší finanční náročnost exekuce.“

Mohlo by vás zajímat

Jak uvádí ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu z textu navrženého
ustanovení není zcela zřejmé, zda důvodem k zastavení exekuce bude stačit to, že nebyl zjištěn žádný majetek v této konkrétní exekuci, nebo zda bude nutné, aby po dva roky nebyl zjištěn vůbec žádný majetek v žádné exekuci vedené na téhož povinného. „Domnívám se, že záměrem předkladatele je, aby šlo o první jmenovanou situaci, což podporuji, a navrhuji text v tomto směru vyjasnit. Tato otázka má značný praktický význam, protože velké množství povinných jsou osoby nacházející se v „dluhové pasti“, a je proti nim vedeno několik exekucí, přičemž reálně uspokojováni jsou často pouze věřitelé, kteří jsou na prvních místech v pořadí uspokojovaných pohledávek, tj. zahájili svou exekuci jako první.“

Pokud by tedy bylo nové znění interpretováno tak, pokračuje ministr, že se aplikuje
pouze, když nebyla v posledních dvou letech ani částečně uspokojena vůbec žádná
exekučně vymáhaná povinnost věřitele, jeho aplikace by tím byla v praxi významně
omezena v rozporu s účelem novely, kterým je snížení počtu vícečetných exekucí.
„Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace uvádí, že problém vícečetných
exekucí se týká třech skupin řízení. Druhou skupinu (odhadem do 23,44 %
z celkového počtu exekucí) představují řízení, v nichž účastník, resp. povinný nemá
dostatečné finanční prostředky, které by mu umožnily v přiměřené době (tj. do dvou let) splnit svou povinnost, nicméně v době do pěti let od zahájení řízení dojde k vymožení.

Prodlužte lhůtu

„Doporučujeme zvážit prodloužení navržené lhůty, neboť lhůtu dva roky považujeme
za příliš krátkou,“ kritizuje návrh Ministerstvo kultury s tím, že dvouletá lhůta sice pomůže odbřemenit exekutorské úřady v případě řízení, v nichž účastník, resp. povinný nemá žádný majetek postižitelný exekucí, popř. tento majetek nepostačuje k uhrazení vymáhané povinnosti, ale zároveň zvýhodňuje pozici povinného z druhé skupiny, u nichž majetek existuje, ale způsob provedení exekuce je z různých důvodů příliš zdlouhavý. Krátká lhůta tím posiluje pasivní pozici povinného v tom smyslu, že povinný může využívat zahlcenosti exekutorských úřadů a doufat, že jeho exekuce nebude do dvou let provedena. Navržená lhůta naopak znevýhodňuje oprávněného, který se exekučního titulu – na rozdíl od povinného – domůže aktivní cestou, tedy jen v případě, pokud předem složí zálohu na náklady exekuce.
Exekuce by měla být podle návrhu zastavena, pokud nebyla pohledávka ve stanovené lhůtě částečně uspokojena nebo pokud nebyl zjištěn nebo zajištěn žádný majetek povinného; pokud se v exekuci bude „čekat“ na její provedení, tedy např. na to, až na oprávněného přijde řada při srážkách ze mzdy, znamená to, že v této exekuci byl nějaký majetek zjištěn a zajištěn a nelze ji tedy zastavit, vysvětluje ministerstvo spravedlnosti.

[/mn_protected]

Dušan Šrámek