Kolegium ministra obrany schválilo, aby dodavatelem místo vládou před více než rokem schválené společnosti TATRA EXPORT byla společnost ELDIS. Důvodem byl požadavek ministerstva po rozhodnutí vlády, aby dodavatel měl bezpečnostní prověrku, i když to zákon nevyžaduje.
„O změně dodavatele budu informovat na jednání vlády, což se stane v následujících týdnech. Po vládě vyzveme dodavatele k jednání, jehož výsledkem bude podání oficiální nabídky a finální text smlouvy. Ta by měla být podepsána nejpozději v prvním čtvrtletí příštího roku. Dodávky mají podle harmonogramu postupně probíhat pět let. První vozidla do konce roku 2020, všech 62 by mělo být dodáno do roku 2024“ sdělil Ekonomickému deníku ministr obrany Lubomír Metnar. Ministr Metnar tak v dohodě s dodavateli rychle po svém nástupu odblokoval překážky pořízení armádní techniky. Podle zdrojů Ekonomického deníku z resortu obrany projektu nebyla nakloněna předchozí ministryně obrany Karla Šlechtová a snažila se ho komplikovat trváním na požadavku bezpečnostní prověrky i přesto, že si byla dobře vědoma faktu, že vládou schválený dodavatel prověrku nemá. Otázkou zůstává, zda se tímto postupem nepokoušela celý nákup zastavit bez ohledu na potřeby armády. V kuloárech zaznívaly i spekulace o lobbistických snahách celý proces sabotovat.
Podle bývalého náčelníka generálního štábu generála Jiřího Šedivého přitom „pomalé, nebo včas neprovedené nákupy zbraní brzdí modernizaci armády a v důsledku způsobují její zastarávání.“ Jeho slova potvrzuje i bývalý slovenský ministr obrany a současný poslanec Národní rady Martin Fedor. „V podmínkách obranných akvizičních procesů je úspěšnost a rychlost nutností. I proto mají jednotlivé členské státy výjimku z náročných a komplikovaných zadávacích procesů rámovaných právem EU,“ vysvětluje Fedor.
„Armáda konečně potřebuje kvalitní velitelská a spojovací vozidla“ říká generál Šedivý „Zavedením kolových obrněných vozidel velitelsko-štábních, spojovacích a míst koordinace palby získá Armáda ČR schopnost, kterou doposud buďto neměla, anebo měla pouze marginálně,“ vysvětluje nákup vozidel Vlastimila Cyprisová z oddělení komunikace s veřejností generálního štábu Armády ČR. „Všechny platformy budou díky mobilnosti méně zranitelné nenadálým útokem. V oblasti spojení budou nové platformy podstatně víc mobilní než stávající a budou používat zabezpečenou formu spojení, kompatibilní s jinými ústřednami, které jsou ve výzbroji velení Aliance i jednotlivých spojenců. Mobilní místa velení budou mít pokročilý přehled o situaci a moderní nástroje rozhodování a analýzy. Místa koordinace palebné podpory přinesou jednotkám, které disponují palebnou silou, včasnou informaci k řízení palby na identifikované cíle. Nasazení vozidel nelze vyloučit ani v rámci integrovaného záchranného systému vzhledem k charakteru úkolů plněných na území ČR,“ dodává mluvčí generálního štábu.
Požadavky na prověrku zvýhodňují zahraniční firmy
Celý proces nákupu zdržoval požadavek na bezpečnostní prověrku u dodavatele. Přestože i současný ministr obrany tento požadavek hájí, generál Šedivý se domnívá, že v některých případech může být využito požadavků na bezpečnostní prověrky u dodavatelů spíše ke konkurenčnímu boji a omezování hospodářské soutěže než k ochraně utajovaných skutečností. „Již několikrát představitelé českého zbrojního průmyslu upozornili na to, že zahraniční firmy jsou z tohoto hlediska ve výhodě, protože v ČR založí svoji filiálku, která je velmi malá, bez historie. Pro tyto malé firmy, reprezentující zahraniční společnosti, není velkým problémem prověrku získat. Mimo to, zahraniční vlády mnohem efektivněji chrání svůj zbrojní průmysl než ČR, a to i přes mnohokrát deklarovaný zájem o podpoře českého obranného průmyslu. Hra „na prověrky“ se tak odehrává především mezi českými firmami, které zároveň poškozuje“ odhaluje Šedivý. Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek navíc považuje požadavek na prověrku u dodavatelů za „nešťastný a pro stát nevýhodný. Na každé dodávce je vždy pouze část, která podléhá určitému stupni utajení, například komunikační prostředky. Dříve stačilo, aby prověrku měl subdodavatel, který tento systém dodával a montoval. Systém fungoval naprosto bez problému a nedocházelo k žádnému bezpečnostnímu ohrožení. Dnes se chce prověrka pro finálním dodavateli. Nic lepšího to nepřineslo, naopak se dodávky zpomalily a zdražily. Navíc, kdo se vyzná v problematice certifikace výrobních podniků na určitý stupeň utajení, mi dá za pravdu, že je téměř nemožné velký podnik s rozsáhlou výrobou takto certifikovat. Pravidlo „Věci, které fungují, neměňte.“ bylo porušeno ke škodě ozbrojených sil a obranyschopnosti státu vůbec“ upozorňuje Hynek.
Podle Pavla Bulanta, bývalého ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování, je základním problémem odborná kompetence Armády České republiky (AČR) nadefinovat co a v jakém počtu vlastně chce. „Obecně .vždy je psí hlava nasazována nákupčím, ale z mé praxe, ať už na straně uživatele (seděl jsem na místě zodpovědném za rozvoj pozemních sil) a na druhé straně zadavatele (ředitel Sekce vyzbrojování, později Národního úřadu pro vyzbrojování) vím, že díky nedostatku kvalifikovaných odborníků pro specifikaci toho, co chtějí nakoupit, se často již na začátku procesu rozhoří zákopová válka přeposíláním požadavků mezi AČR a nákupčími,“ řekl Bulant.
Bezpečnostní analytik a bývalý poradce ministra obrany Alexandra Vondry – František Šulc míní, že problém s akvizicemi speciálního materiálu v České republice je v zásadě v tom, že procesy jsou přebyrokratizované, takže si ministerstvo podráží nohy samo tím, že požadavky zákona a dalších norem si vykládá mnohem tvrdším způsobem, než by bylo vhodné. „Obecně se dá říct, že kontrolní mechanismy jsou zbytečně přebujelé a do jednotlivých akvizic vstupuje mnohem více hráčů, než dává smysl. Druhým aspektem je vytváření specifikací, které by měly být co nejjednodušší a hlavně neměnné,“ míní Šulc.
Metnar plánuje zařadit vyšší rychlost
Jiří Šedivý lituje, že se v posledních letech v zásadě nepodařilo provést významnější akvizice, které by posunuly kvalitu armády významně vpřed. „Není dokončena modernizace 4.brn, se kterou se začínalo již v roce 2006. I když některé nákupy byly provedeny, zpravidla takové, které zajišťují jen dílčí modernizaci armády, jako byl v těchto dnech zmiňovaný nákup vozidel IVECO pro chemiky. Je všeobecně známo, že o největších projektech se diskutuje již několik let, ale termíny jsou odsunovány do pozdější doby. To mimo jiné vytváří nepříznivé podmínky pro jejich realizaci, protože se stále více jejich realizace kumulují do poměrně krátkého období.“ Určité naděje však vkládá do nového ministra obrany Metnara: „V těchto měsících se zdá, že nové vedení ministerstva obrany si je tohoto problému vědomo a zrychluje přípravu projektů a doufejme, že i přistoupí k jejich realizaci.“
Poněkud obezřetnější je šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. Poukazuje na to, že každá personální změna na ministerstvu obrany vyvolá v obranném průmyslu naději, že se neúnosná situace v oblasti pořizování techniky zlepší. „Nalijme si čistého vína. Většinou se udělají nové koncepce, strategické záměry, vyzbrojovací konference a doba akvizičního procesu se prodlouží. V AOBP jsem si dělali analýzu rychlosti akvizičního procesu u obraných zakázek, u kterých je termín dodání do konce listopadu daného roku. V roce 2007 se smlouvy ve většině případů uzavřely do konce března, v roce 2011 do konce června, takže výrobci měli pouhých 5 měsíců na výrobu a dodání. V roce 2013 se doba uzavírání řady smluv prodlužila až do října, pak byl termín dodání šibeniční. V současné době to již nejsme schopni ani změřit. A vůbec si nemyslím, že by se zpomalením procesu zvýšila jeho transparentnost“ říká Hynek. Jako prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu na červnovém Žofínském fóru proto navrhl Ministerstvu obrany doporučení, které by proces urychlilo:
„1. Využívat platné zákony a nesvazovat si ruce interními předpisy, které jdou nad rámec zákonů. Takové přepisy bez náhrady zrušit. 2. Na zavedené výrobky, které dodává český výrobce a je s jeho dodávkami spokojenost, využívat víceleté rámcové smlouvy. Sníží se tím administrativní zátěž a uživatel bude dostávat kvalitní výrobky za dobré ceny. 3. Připravovat definování technicko-taktických parametrů ve spolupráci s domácím průmyslem (Takto to stanovuje i dokument NATO „Framework for NATO-Industry Engagement“). 4. U velkých zakázek, kde existuje domácí výrobce, využívat výjimky ze Smlouvy o fungování EU (děje se tak nejen na západ od nás).“ Hynek však zatím nepostřehl, že by Sekce vyzbrojování, která má nákupy na Ministerstvu obrany na starost, na to nějak reagovala.
Schopnost rychle a efektivně nakupovat přitom ministr Metnar považuje za jednu z hlavních priorit. „Očekávám od odborníků na legislativu dokončení vyhodnocení, jak současný stav funguje. Musíme v každém případě identifikovat bolavá místa, která nám komplikují pořízení toho, co vojáci potřebují. Z dlouhodobého hlediska nevylučuji návrhy na legislativní změny“ nastiňuje další postup ministr obrany. „Jsem v první řadě rád, že se na konci srpna podařilo zasmluvnit 80 chemických lehkých obrněných vozidel a že po několika letech spěje do finále i projekt TITUS“ říká Lubomír Metnar. „V akvizičních plánech je řada dalších modernizačních položek. K těm hlavním patří nákup 210 kusů nových bojových vozidel pěchoty nebo 12 vrtulníků. V běhu je stále pořízení 8 radiolokátorů MADR, protiletadlových raketových kompletů RBS-70, vojáci potřebují také nové nákladní automobily, další ruční zbraně nebo balistickou ochranu,“ dodává ministr.
Jiří Reichl
