Vláda dostane na svém dnešním jednání na stůl konečný návrh zákona o vodách z dílny ministerstva životního prostředí. Měl by zavést přísnější tresty za havárie a vypouštění nebezpečných látek do řek a dalších vodních ploch. Reaguje zejména na ekologickou katastrofu na Bečvě ze září 2020, při které uhynulo na 40 tun ryb.
Návrh by kvůli tehdejšímu nekoordinovanému postupu úřadů měl zavést například digitální evidenci všech výpustí odpadních vod. Klíčovou změnou je pak zavedení tvrdších sankcí za nedovolené vypouštění odpadních vod a havárie. Jejich stávající nastavení označuje ministerstvo za „nedostatečný a málo efektivní“.
Například za vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných látek bez povolení by tak nově měla fyzickým i právnickým osobám nově hrozit pokuta až do výše 25 milionů korun, zatímco nyní mohou úřady uložit maximálně pětimilionový postih.
Právě proti zavedení tvrdých postih se ale v meziresortním připomínkovém řízení postavily některé vlivné úřady, mimo jiné i ministerstvo vnitra. To označilo přitvrzení za zbytečné. Ministerstvo životního prostředí ale na svém návrhu trvá a připomínky vnitra v tomto směru smetlo ze stolu.
„Výrazné zvýšení sankcí za protiprávní jednání, které způsobuje vysokou společenskou škodlivost, je pro MŽP zásadní. Zvýšení horní hranice sankcí je jedním z preventivních opatření vzniku havárií,“ konstatoval úřad v rámci vypořádání jednotlivých připomínek. Zmínil přitom i to, že silový resort podle něj nakonec ustoupil a vyjádřil s tímto postojem souhlas.
Se svými připomínkami ale neuspěli ani „jestřábi“, tedy úřady, které naopak požadovaly zavedení ještě přísnějších trestů. Mezi nimi byl např. ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalamoun (Piráti) nebo ministerstvo pro místní rozvoj vedené šéfem lidovců a ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou.
„Navrhovaná výše pokut se vzhledem k možným důsledkům havárií jeví jako příliš nízká. Sankce za přestupek by měla odpovídat očekávaným škodám i pravděpodobnosti, že se daný typ pachatelů podaří odhalit a potrestat. Škody na životním prostředí mohou v některých případech přestupků podle tohoto zákona dosahovat astronomických výší, a úspěšnost odhalování je spíše nízká,“ napsal k tomu Jurečkův úřad.
Právě Jurečka přitom v době předložení návrhu vedl provizorně i ministerstvo životního prostředí. Dnes ho řídí místopředseda lidovců Petra Hladík. A ministerstvo pod jeho vedením i v tomto případě setrvalo na svém původním stanovisku: „Zvýšení pokut považujeme za adekvátní, neboť výše pokuty za přestupek musí plnit svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, současně však nemůže být likvidační.“
Registr výpustí? Podle ministerstva nutnost
Oblast pokut ale není zdaleka jediná, na které se resorty v připomínkovém řízení neshodly. Nesoulad panoval i v otázce nově uložené povinnosti vést evidenci veškerých výpustí odpadních vod do řek, a to těch legálních, ale i nepovolených. Vést by je podle ministerstva životního prostředí měly takzvané vodoprávní úřady, které spadají pod jednotlivé kraje. A právě mnohým z nich se návrh životního prostředí nelíbí.
„Provést evidenci výpustí odpadních vod bude činnost náročná na čas a při nynější vytíženosti pracovníků vodoprávních úřadů je nemožné tuto další práci navíc zvládnout v současných počtech pracovníků, obdobnou situaci lze očekávat u správců povodí. Opět se přidává práce vodoprávním úřadům, není požadováno navýšení počtu pracovních míst na vodoprávních úřadech,“ uvedl k tomu ve svých připomínkách například Jihočeský kraj. A podobně se vyjádřila i většina ostatních.
Ani jim ale ministerstvo nevyhovělo a v konečném návrhu na vládu tak eviduje u všech rozpor. Stejně tak se resort na tomto neshodl ani s Hospodářskou komorou a s Českomoravskou konfederací odborových svazů.
„Zavedení Registru výpustí je významné preventivní opatření, neboť existuje řada zdrojů znečištění a výpustí, které mohou způsobit havárii, aniž by správce povodí nebo vodního toku, vodoprávní úřady nebo ČIŽP měli informace o těchto zdrojích, tj. k těmto zdrojům není vydáno příslušné povolení k nakládání s vodami,“ argumentuje v této souvislosti ministerstvo.
Řada těchto objektů podle něj vznikla před mnoha lety a již nedisponují platným povolením k nakládání s vodami, případně byla vybudována bez povolení. „U řady výpustí není známa zdrojová oblast odváděných vod,“ upozorňuje také resort s tím, že existují mimo jiné nezdokumentované kanalizačních systémy, např. staré dešťové kanalizace nebo velmi staré tzv. areálové kanalizace bez dostatečné dokumentace. „Tyto tak představují značné riziko z pohledu havarijního znečištění vodních toků,“ poznamenává ministerstvo.
Kraje přitom protestovaly také proti další změně, která se jich týká – tedy rozšíření pravomocí tzv. vodoprávních úřadů při řešení havárií. Podle představ ministerstva životního prostředí by to totiž měli být právě úředníci z krajů, kteří by měli vést šetření příčin havárie, zatímco Česká inspekce životního prostředí by na rozdíl od současného stavu měla mít na starosti ukládání opatření k nápravě.
Spor je i o kompetence úřadů
Návrh reaguje na negativní zkušenosti z havárie na Bečvě, kdy úřady na otravu řeky reagovaly nekoordinovaně a pozdě, nedokázaly ani zajistit správný odběr vzorků. Kraje argumentovaly, že úřady nemají kapacity na zajišťování důkazů. Ani s tím ale ministerstvo nesouhlasilo a trvá na původním znění návrhu.
„Stávající právní úprava kompetencí jednotlivých subjektů podílejících se na řešení havárií je nedostatečná a v případě havárií přesahujících území několika krajů rovněž nejasná. Z tohoto důvodu návrh zejména zpřesňuje pojem havárie, upřesňuje ohlašovací povinnosti při havárii a výslovně stanoví, že řízení záchranných a likvidačních prací při havárii přísluší Hasičskému záchrannému sboru,“ konstatuje resort životního prostředí.
A připomíná, že role hasičů při zásazích spočívá v provedení bezprostředního zásahu tak, aby zamezili šíření havárie. „Zpravidla je sbor schopný být na místě havárie jako první, tzn. provádět zásah až do příjezdu vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad poté řídí další činnosti související se zneškodňováním havárie včetně ukládání sanačních opatření a má za tímto účelem možnost vyžádat si spolupráci ČIŽP nebo správce povodí, popř. dalších zákonem stanovených subjektů,“ uzavírá ministerstvo.
Pokud vláda jeho návrh odsouhlasí, bude o jeho konečné podobě rozhodovat parlament. Ministerstvo životního prostředí přitom stojí o to, aby nová legislativa začala platit co nejdříve. Počítá proto s tím, že by vstoupil v platnost první den měsíce následujícího po jeho schválení.
Tomáš Svoboda
