Na přijatou novelu insolvenčního zákona reaguje i novelizovaná vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách insolvenčních správců. Novelou se totiž stává novým standardním způsobem oddlužení kombinace plnění splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty, tedy kombinace dvou dosavadních samostatných způsobů oddlužení. Smyslem zavedení kombinovanéhozpůsobu oddlužení v insolvenčním zákoně je zvýšit míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Vyhláška rovněž upravuje případy, kdy odměnu insolvenčnímu správci hradí stát.
Jak vyplývá z odůvodnění vyhlášky, novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 31/2019 Sb. se opouští dosavadní přísná dualita způsobů oddlužení a novým standardním způsobem oddlužení se stává obligatorní kombinace plnění splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty – tedy kombinace dvou dosavadních samostatných způsobů oddlužení. Vyhláška č. 313/2007 Sb. nyní upravuje odměnu pro oba způsoby zvlášť a pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře pamatuje pouze na odměnu za zpeněžení předmětu zajištění. „Odměnu insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je tedy třeba nově doplnit tak, aby v sobě obsahovala nejen paušální odměnu za každý měsíc trvání splátkové kalendáře a odměnu za zpeněžení předmětu zajištění, ale rovněž odměnu za zpeněžování majetkové podstaty.“
Diferenciace odměny
Výše nově konstruované složky odměny musí přitom odpovídat rozsahu nezbytné činnosti insolvenčního správce, zároveň by ale měla odpovídat tomu, že zpeněžování majetkové podstaty v oddlužení zpravidla nedosahuje obtížnosti zpeněžování majetkové podstaty v konkursu a že určité činnosti insolvenčního správce v oddlužení jsou odměňovány zvlášť. Právní úprava obsažená ve stávající vyhlášce č. 313/2007 Sb., pokračuje odůvodnění, konstruuje odměnu insolvenčního správce v závislosti na způsobu oddlužení v konkrétním insolvenčním řízení: buď jako odměnu vypočtenou z výtěžku zpeněžení, nebo jako paušální měsíční odměnu a odměnu za zpeněžení předmětu zajištění, pro případ oddlužení plněním splátkového kalendáře. „Takto stanovená odměna však nepostihuje případy zpeněžování jiného majetku při oddlužení plněním splátkového kalendáře, což se v současnosti projevuje především v situaci zpeněžování zatajeného majetku nebo majetku, který dlužník nabyl v průběhu oddlužení jako dědic. Jako takovou ji je třeba považovat za nevhodnou pro nový právní stav, v němž bude zpeněžování majetku při plnění splátkového kalendáře obvyklé. Úpravu odměny insolvenčního správce vztahující se k plnění splátkového kalendáře je tedy nutno doplnit o výslovnou úpravu odměny za zpeněžování jiného majetku než majetku sloužícího k zajištění,“ vysvětluje MS s tím, že platný právní stav tedy není návrhem vyhlášky měněn, nýbrž doplňován na základě stávajícího zákonného zmocnění ve světle nového režimu převažujícího způsobu oddlužení.
[mn_protected]
Navrhovaná změna odměny v § 3 stávající vyhlášky předně žádným způsobem nedopadá na odměnu v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a na výši měsíčního paušálu odměny v případě plnění splátkového kalendáře. Nově se však jednoznačně a přehledně normuje, že odměna při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je odměnou vícesložkovou, přičemž se přidává složka za zpeněžování majetku, který neslouží k zajištění. Tato nová složka přitom existuje ve dvou různých modalitách – buď jde o zpeněžení některým ze způsobů podle § 286 insolvenčního zákona (zjednodušeně řečeno – o prodej), nebo o jiný způsob zpeněžení části majetkové podstaty (například o postižení prostředků na bankovních a jiných účtech). Odměna příslušející za konkrétní činnost je pak stanovena rozdílně, a to s ohledem na očekávanou obvyklou náročnost takové činnosti.
Mohlo by vás zajímat
Vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů
Prvotním smyslem zavedení kombinovaného způsobu oddlužení v insolvenčním zákoně bylo podle MS zvýšit míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Za tím účelem je třeba zpeněžovat majetek jenom tehdy, pokud se tím dosáhne reálného uspokojení věřitelů (jak vyplývá z § 398 odst. 6 insolvenčního zákona). Zásadní vliv na to, jestli bude majetek sepsaný do majetkové podstaty zpeněžován, přitom má insolvenční správce, který jej oceňuje a zároveň hodnotí předpokládané plnění věřitelům (v rámci tohoto procesu tedy insolvenční správce musí vyčíslit očekávaný reálný výtěžek zpeněžení, což nemusí být totéž jako ocenění položky soupisu). „Insolvenčnímu správci by tedy s ohledem na uvedené v daném případě měla odměna příslušet alespoň v minimální výši jenom tehdy, jestliže zároveň výtěžek postačí na to, aby došlo k dílčímu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Není legitimní, aby insolvenčnímu správci byla garantována minimální odměna v případě, že došlo ke zpeněžování majetku v rozporu s účelem ochrany oprávněných zájmů dlužníka vtělené do § 398 odst. 6 insolvenčního zákona.“
Vyhláška rovněž upravuje případy, kdy odměnu insolvenčního správce hradí stát, a to tehdy, nelze-li odměnu insolvenčního správce s výjimkou odměny podle § 3 odst. 2 písm. b) zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. Stát ji hradí ji v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč. Stejně tak je upravena náhrada hotových výdajů. „Nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč.V případě, kdy jsou odměna insolvenčního správce a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí tyto částky insolvenční soud.“
Vyhláška ke stažení zde:
[/mn_protected]
Dušan Šrámek
