Ministerstvo spravedlnosti dokončilo vypořádání připomínek k novele zákona o soudech a soudcích a zákon poslalo do vlády. Oproti původnímu návrhu ustoupilo z plošného rušení laických přísedících u soudů, změna nastala i u soudních funkcionářů a podmínek pro vstup do justice. „Na závěr je zapotřebí upozornit na nepřehlédnutelně nízkou legislativně technickou a jazykovou úroveň návrhu,“ kritizoval v připomínkách návrh například Nejvyšší správní soud.
Ministerstvo ještě pod vedením Jana Kněžínka plánovalo zrušit plošně laické přísedící u soudů. V rámci připomínkového řízení se proti tomu ovšem postavilo několik institucí, včetně Nejvyššího soudu. Výsledkem je kompromis, kdy přísedící zůstanou zachováni u pracovně právních sporů a v trestních věcech u zvlášť závažných trestných činů s výjimkou těch hospodářských. „Velká diskuze se uskutečnila v souvislosti s novelou zákona o soudech a soudcích kolem přísedících. Zastávám názor, že by tento laický prvek měl být zachován. V původním záměru se totiž objevily teze, že by tento institut měl být zrušen. Nakonec jsme se ale domluvili na kompromisu, přísedící zůstanou zachováni u těžkých zločinů a pracovně právních sporů,“ uvedla k finální verzi návrhu ministryně spravedlnosti Marie Benešová.
Stojí za zmínku, že plošné zrušení laických přísedících velice podporovalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ), které institut laických přísedících označilo za „relikt minulosti“, zdržující jen od hladkého výkonu spravedlnosti. „Důvodem pro to, aby o všech trestných činech uvedených v hlavě V a VI zvláštní části trestního zákoníku rozhodoval pouze samosoudce (nejde-li o společné řízení o dalších trestných činech, k jejichž rozhodování je příslušný senát), je vysoká odborná náročnost projednávaných otázek, o nichž laik mnohdy nemůže kvalifikovaně rozhodnout, a to ani v otázkách skutkových, ani právních, nejde-li zrovna o laika s ekonomickým či právním vzděláním. Pokud jsou dodržována v soudní praxi pravidla o zákonném soudci, která se mají podle rozhodnutí Ústavního soudu vztahovat i na přísedící, jež tak mají být předem jasně určeni rozvrhem práce, nesmí si stejně předseda senátu vybrat vhodného přísedícího pro danou konkrétní kauzu. V takovém případě ztrácí senátní rozhodování v případech závažné hospodářské a majetkové kriminality význam, neboť jde velmi často o přísedící bez jakýchkoliv odborných znalostí, kteří jsou pak zcela pod vlivem předsedy senátu a ve skutečnosti vůbec nerozhodují,“ popisuje se v důvodové zprávě k návrhu.
Další změnu přineslo připomínkové řízení v otázce možnosti soudních funkcionářů vykonávat stejnou funkci u jiného soudu stejného stupně. Původní návrh takovou možnost zapovídal, nyní se navrhuje, aby „létající předsedové“ byli umožněni bez omezení u okresních soudů, v případě vrchních a krajských soudů pak s přestávkou v podobě 5ti let. Takové omezení pro „létající předsedy“ navrhoval ve svých připomínkách Nejvyšší správní soud, varující před vytvořením kasty soudních bafuňářů, kteří ztratili kontakt s realitou výkonu soudcovského povolání. V případě místopředsedů těchto soudů se pak počítá s tím, že by nemohli mandát opakovat u téhož soudu dvě po sobě jdoucí funkční období.
Mohlo by vás zajímat
Jakkoliv návrh výslovně nezapovídá model „Putin“, kdy si předseda soudu prohodí funkci se svým místopředsedou (což bylo v připomínkovém řízení terčem kritiky například ze strany NSS), v důvodové zprávě je vůči němu vysloven odpor: „Není vyloučen postup z funkce místopředsedy do pozice předsedy soudu. Jmenování do funkce místopředsedy a následně předsedy soudu může být přínosné a je příkladem kariérního postupu. Zákon výslovně nezakazuje opačný případ, kdy by předseda soudu zastával následně funkci místopředsedy, ačkoli by se takové případy neměly vyskytovat. Takový postup může vyvolat dojem prodloužení mandátu předsedy o dalších 7 let, a to zejména kdyby došlo pouze k „prohození“ funkcí předsedy a místopředsedy u stejných osob.“
Do zákona se nově výslovně uvádí složení výběrové komise pro výběr soudních funkcionářů s tím, že většinu mají vždy zástupci soudců. Členem komise je vedle dvou zástupců ministerstva také končící předseda či jeho zástupce.
Oproti původnímu návrhu neobsahuje konečná podoba možnost „bočního vstupu“ do justice pro státní úředníky s více jak 15ti letou praxí.
V legislativním monitoru Media Network najdete další informace i kompletní znění novely včetně vyhlášek.
[mn_protected]
V rámci připomínkového řízení se totiž proti tomu zvedla jak vlna odporu, tak námitek ze strany představitelů samospráv, kteří požadovali stejnou možnost i pro „své“ úředníky. Naopak se navrhuje, aby se do výběrového řízení na soudce mohli nově přihlásit i odborníci z akademické sféry, konkrétně docenti a profesoři právnických oborů. Finální verze také vychází vstříc státním zástupcům, u nichž v případě zájmu o soudcovský talár snižuje požadavek na předchozí praxi z deseti na pět let. U ostatních právnických profesí zůstává tato lhůta naopak zachována, což se v připomínkovém řízení setkalo s kritikou.
Návrh nicméně upřednostňuje výběr budoucích soudců v rámci justice, kdy k odborné justiční zkoušce jsou připuštěni primárně asistenti soudců po tříletí praxi (z toho minimálně jeden rok v pozici asistenta soudce) a nově také po stejné lhůtě i vyšší soudní úředníci. Následovat má jednoroční odborná příprava justičního kandidáta, od čehož si předkladatelé slibují, že oproti ostatním uchazečům ve výběrovém řízení na soudce budou mít justiční kandidáti výhodu elitní přípravy. Návrh počítá s autonomií výběru nových soudců obou nejvyšších soudů.
Novinkou je úprava psychologického vyšetření uchazečů o soudcovský mandát. Nově by tzv. psychotesty prováděla Justiční akademie, kde má vzniknout speciální odborné pracoviště a k výsledkům by mělo být pouze přihlíženo. V rámci připomínkového řízení totiž okolo psychotestů vyvstala řada pochybností. Například úřad Veřejné ochránkyně práv zpochybnil psychotesty jako takové a v případě, že budou zachovány jako součást výběru budoucích soudců, pak by měly mít pouze doporučující charakter. Pochybnost zazněla i v připomínkách Nejvyššího soudu, kdy se tento dokonce domnívá, že „předcházející systém mohl vést k vyřazení kvalitních kandidátů, z kterých by byli dobří soudci“.
Původní návrh také doznal změn, co se týče hlášení vedlejších činností soudců. Do připomínkového řízení šla varianta, která počítala s tím, že soudci budou hlásit své veškeré vedlejší činnosti za předešlý rok ke konci ledna nového roku. Pod vlivem Nejvyššího soudu se posunul termín na červen a soudci budou muset hlásit jen ty činnosti, z nichž budou mít příjem nad 20 % svého ročního platu soudce. V tomto případě ministerstvo odolalo jak požadavku ministerstva vnitra, aby soudci hlásili své vedlejší činnosti svým předsedům dopředu, popřípadě aby taková hlášení byla veřejná, tak i opačnému požadavku na mnohem vyšší hranici, od níž by bylo nutné činnosti hlásit. Oproti původnímu návrhu se však zapovídá členství ve statutárních orgánech podnikajících právnických osob bez výjimky, tedy i v případě čestných, neplacených funkcí.
[/mn_protected]
Petr Dimun
