Dosluhující ministryně obrany Jana Černochová (ODS) potvrdila v rozhovoru pro Ekonomický deník nové plány EU. Unie spouští velký program s rozpočtem 1,5 miliardy eur (36 miliard korun). Má posílit evropský obranný průmysl i soběstačnost Evropy. „Ministerstvo obrany dokončilo jednání o programu před několika týdny. Teď čekáme na jeho spuštění. To by mělo proběhnout v lednu příštího roku,“ řekla Černochová.
Ministryně zdůrazňuje, že velká část práce leží na českých firmách: „My jim ale zajistíme veškerou podporu. Česko má klíčovou roli v zapojení ukrajinského zbrojního průmyslu.“ Černochová mluví také o přesunu části ukrajinské výroby k nám: „Zde jim dáme bezpečné prostředí a partnery.“
Evropské zbrojení: Podpora a spolupráce
Evropská komise navrhla program EDIP (Evropský program obranného průmyslu – pozn. red.) jako klíčovou součást Evropské obranné strategie. Co je jeho hlavním cílem? Jak navazuje na starší projekty, které řešily nedostatek munice a zbraní? Jak se Česko zapojí?
Program EDIP je dalším z nástrojů, které mají podpořit rozvoj obranného průmyslu v Evropské unii tak, aby dokázal dodávat produkty a služby pro ozbrojené síly členských států v požadované kvalitě, čase a objemu. V podstatě navazuje na logiku předchozích programů EDIRPA a ASAP, tudíž bude obsahovat podobné nástroje. Důležitým prvkem je také podpora spolupráce s ukrajinským obranným průmyslem.
Program má do roku 2027 rozpočet 1,5 miliardy eur. Co udělá ministerstvo pro to, aby peníze posílily český obranný průmysl?
Ministerstvo dokončilo jednání před několika týdny. Teď čekáme na spuštění, které bude v lednu příštího roku. Poté začnou přípravy konkrétních podpůrných projektů.
Jsme v průběžném kontaktu s firmami českého obranného průmyslu, takže dobře známe jejich potřeby. Díky tomu dokážeme podpořit jejich aktivity směřující k čerpání prostředků z evropských fondů.
Je ale potřeba říct, že velká část iniciativy leží právě na subjektech obranného a bezpečnostního průmyslu. Ty musí projít procesem přihlášení a následně výběru v tvrdé konkurenci dalších podniků. My jsme připraveni poskytnout veškerou informační podporu, stejně jako to děláme u dalších evropských programů, například u Evropského obranného fondu (EDF).
Mohlo by vás zajímat
Ukrajina, servis a zbrojní priority
Jak se má Česko zapojit do podpory ukrajinského obranného průmyslu? To je jeden z cílů evropského programu.
Jedním z pilířů programu EDIP je takzvaný USI – Ukraine Support Instrument. Jeho hlavním cílem je co nejužší integrace ukrajinského obranného průmyslu do evropské technologické a průmyslové základny. To znamená, že ukrajinské firmy získají možnost vstupovat do konsorcií tvořených subjekty členských států EU, a tím i přístup k finančním prostředkům, které jsou vyčleněny pro obranný a bezpečnostní průmysl v rámci evropských programů a iniciativ.
Pro Českou republiku je to velmi důležité, protože máme dlouhodobě živé kontakty mezi českým a ukrajinským průmyslem a už dnes vznikají různé formy spolupráce. Tento nástroj tedy plně odpovídá našim zájmům.
Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině stále trvá, je klíčové, aby český obranný průmysl tyto kontakty s ukrajinským průmyslem udržoval a rozvíjel. Pro rozvoj českého i evropského obranného a bezpečnostního průmyslu je zásadní využít zkušenosti z Ukrajiny – a to jak při vývoji nových technologií, tak při jejich praktickém nasazení.
Zároveň je možné využít zkušenosti dalších členských zemí EU, v tomto případě zejména Dánska, a hledat možnosti úzké spolupráce mezi našimi firmami. Patří sem i potenciální přenesení části výroby ukrajinských podniků na území České republiky, což by bylo přínosné pro obě strany.
Jaké konkrétní kroky podnikáte pro to, aby se české obranné firmy aktivně zapojily do projektů EDIP? Zejména do těch zaměřených na zabezpečení dodavatelských řetězců a zvýšení výrobních kapacit?
Implementace programu EDIP zatím nebyla zahájena, ale už teď můžeme čerpat zkušenosti z předchozích iniciativ. Například z programu ASAP, ze kterého české firmy měly přímý finanční prospěch v řádech milionů eur.
Ministerstvo obrany se aktivně podílí na tom, aby zájemci z řad obranného a bezpečnostního průmyslu měli dostatek informací o tom, co bude implementace EDIP obnášet a jaké možnosti nabídne. Za tímto účelem už několik let pravidelně organizujeme ve spolupráci s dalšími relevantními partnery informační dny, a to nejen k EDIP, ale i k dalším evropským programům, zejména k Evropskému obrannému fondu (EDF).
Naší konkrétní rolí je také aktivní účast v takzvaných programových výborech EDIP, které připravují jednotlivé výzvy. V těchto výzvách se soukromý sektor uchází o granty na svůj rozvoj. Z pohledu ministerstva je proto klíčové udržovat pravidelný kontakt s obranným a bezpečnostním průmyslem, zejména prostřednictvím Hospodářské komory a Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Díky tomu můžeme zajistit, aby tyto výzvy odpovídaly i zájmům českého obranného průmyslu.
Jaké oblasti české zbrojní výroby považujete za prioritní pro získání financí z EDIP?
V tomto směru bude Česká republika postupovat podle vlastních národních priorit, ale zároveň sledovat cíle, které si jako klíčové stanovila Evropská unie na základě potřeb členských států. Například v nedávno vydané Cestovní mapě k obranné připravenosti do roku 2030 (Defence Readiness Roadmap 2030) jsou jako priority pro příští období uvedeny oblasti, jako je protivzdušná obrana, systémy proti dronům, bezpilotní prostředky a kosmické technologie.
K dalším prioritám, které chceme prosazovat, bude patřit výroba munice, obrněných vozidel, oblast vojenského zdravotnictví a také posílení schopností v údržbě a servisu.
Evropské unii jde o snížení závislosti na mimounijních dodavatelích. Jaké specifické mechanismy nastavené v EDIP (například společné zadávání zakázek) považujete za nejdůležitější pro zajištění maximální prosperity českého obranného průmyslu do roku 2030?
Z pohledu ministerstva obrany je klíčové, aby český obranný průmysl dokázal plnit požadavky Armády ČR – tedy dodávat produkty a služby v odpovídající kvalitě, množství a čase. Abychom toho dosáhli, je potřeba vhodně kombinovat všechny nástroje, které EDIP nabízí, nejen se soustředit na společné zadávání zakázek.
Vzhledem ke struktuře českého obranného průmyslu bude pro nás zásadní také část EDIP zaměřená na posílení dodavatelských řetězců a spolupráci s Ukrajinou. Obecně podporujeme EDIP jako celek, ale v tuto chvíli ještě není možné přesně říct, jak budou jednotlivé mechanismy v praxi fungovat. To platí i pro společné zadávání zakázek v rámci EU, kde je cílem dosáhnout 50 % do roku 2030.
Je potřeba si uvědomit, že řada cílů, které EU stanovila v posledních iniciativách – ať už v EDIP nebo v Cestovní mapě k obranné připravenosti do roku 2030 – je poměrně ambiciózní. Jejich naplnění bude záviset nejen na připravenosti, ale i na ochotě členských států. My se budeme na společných nákupech podílet tam, kde to dává smysl z hlediska potřeb Armády ČR. Ideálním příkladem je pořízení hlavního bojového tanku Leopard 2A8, kde Česká republika přistupuje k rámcové smlouvě Německé spolkové republiky společně s dalšími evropskými partnery.
Je ale jasné, že trend společného zadávání v rámci EU bude dál sílit. Proto společně s partnery organizujeme průmyslové dny, kde se mohou setkávat zástupci evropského obranného průmyslu s českými podniky. Tyto akce pomáhají navazovat spolupráci, která by již nyní vedla k zapojení českých firem do dodavatelských řetězců velkých evropských společností, jako jsou KNDS, Airbus, Thales a další.
Francouzský generál Michel Yakovleff tvrdí, že Evropa má větší armádu než Spojené státy. Chybí jí ale politická vůle postavit se Rusku. Souhlasíte s kvantitativní silou Evropy? A kde vidíte největší nedostatky?
Pokud se zaměříme na čísla, tak ano – součet ozbrojených sil evropských států je opravdu velký. Jenže jejich akceschopnost omezuje řada faktorů. Evropa nemá jednu armádu, ale armády jednotlivých států, což přináší roztříštěnost, duplicity a nejednotnost postupů i výzbroje. A dnes už samotný počet vojáků není klíčovým měřítkem.
Papírové počty jsou jedna věc, reálné schopnosti a připravenost věc druhá. Evropě chybí některé zásadní schopnosti jako společné velení a řízení, strategické podpůrné kapacity, protivzdušná a protiraketová obrana, vojenská mobilita nebo schopnosti hlubokého úderu. Mezery jsou i v oblastech, které jsou sice dostupné, ale drahé a veřejnosti málo viditelné, například v zásobách.
Velký problém vidím v dlouhodobém podfinancování armád napříč velkou částí Evropy. Státy vnímají hrozby rozdílně a jejich ochota investovat do obrany se liší. Proto je logické, že nejvyšší představitelé NATO odsouhlasili přechod na 3,5 % HDP na obranu plus 1,5 % na schopnosti a aktivity obranu podporující.
NATO zůstává pro Evropu základem kolektivní obrany a odstrašení, stejně jako jaderné záruky USA. Evropa svou obranu posiluje, ale musíme dělat víc. Musíme pracovat na operační autonomii a obranné dostatečnosti, zejména s ohledem na oslabování přítomnosti amerických konvenčních sil v Evropě. Americký obrat směrem k asijsko-pacifickému regionu je dlouhodobý a jednoznačný, takže Evropa se musí v obranné oblasti postavit na vlastní nohy.
Generál Yakovleff mluví o chybějící politické vůli Evropy vůči Kremlu. Jaký je postoj české vlády a celé Evropy vůči „rozpínavému Rusku“? Jaké další kroky by Evropa měla udělat? Kromě podpory Ukrajiny. Potřebujeme posílit odstrašení nepřítele.
Postoj české vlády je naprosto jasný – stojíme pevně na straně Ukrajiny a proti agresi Ruska. Stejně tak Evropa jako celek dnes vnímá Rusko jako zásadní hrozbu pro naši bezpečnost. To se odráží nejen v politických prohlášeních, ale i v konkrétních krocích, které podnikáme.
Kromě finanční a materiální podpory Ukrajině je potřeba posílit naši vlastní obranyschopnost. To znamená investovat do modernizace armád, zvyšovat interoperabilitu mezi evropskými státy, budovat společné schopnosti – například v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany, strategické mobility nebo velení a řízení.
Evropa musí také výrazně zlepšit připravenost na krizové situace. To zahrnuje nejen vojenské kapacity, ale i zásoby, logistiku a schopnost rychle reagovat. A v neposlední řadě je důležité posílit odstrašující efekt – tedy ukázat, že jsme jednotní, odhodlaní a schopní se bránit. To je klíčové pro to, aby Rusko pochopilo, že agresivní politika nemá v Evropě místo.
Jak vidíte vztah mezi EDIP, Evropskou obrannou technologickou a průmyslovou základnou (EDTIB) a Severoatlantickou aliancí? Hrozí zdvojování úsilí nebo naopak EDIP vidíte jako nutný doplněk a posílení evropského pilíře NATO, které zvýší interoperabilitu?
Zdvojování úsilí hrozí vždy, a to hlavně kvůli množství iniciativ a programů, které vznikají jak na půdě EU, tak NATO. Je přirozené, že obě organizace řeší podobné problémy – posílení kapacit průmyslové základny členských států, zabezpečení dodavatelských řetězců, tedy přístup ke klíčovým surovinám a komponentům, vztahy s partnerskými zeměmi mimo NATO a EU nebo třeba přístup bankovního sektoru k obraně.
Klíčem je efektivní a pravidelná komunikace mezi EU a NATO, včetně vzájemné výměny důležitých informací. Musíme překonat administrativní překážky a hledat synergie, o čemž ostatně pravidelně mluví čelní představitelé obou organizací.
Vzhledem k tomu, že většina členských států EU je zároveň i členy NATO, je logické, že bychom neměli zdvojovat úsilí, ale naopak hledat cesty, jak využít existující kapacity k podpoře iniciativ v rámci obou organizací a zajistit jejich komplementaritu. Já vnímám evropské nástroje právě jako prostředek k plnění cílů výstavby schopností, a tedy k posílení evropského pilíře NATO.
Kromě investic do dronů a munice – jaké technologické oblasti (např. kybernetická obrana, umělá inteligence) jsou pro Českou republiku klíčové? Chceme, aby se moderní technologie dostaly i do české armády.
Takzvané nastupující a přelomové technologie, mezi které patří třeba umělá inteligence, ale i biotechnologie, už dnes mění a dál budou měnit povahu bojiště. Je ale důležité, aby investice do nich byly rozložené vyváženě.
Na jedné straně musíme rozvíjet nové technologie – umělou inteligenci, bezpilotní prostředky a robotiku, kybernetickou obranu, kosmické technologie nebo aditivní výrobu. Na druhé straně ale nesmíme zapomínat na tradiční technologie, jako jsou tanky, bojová vozidla, nadzvukové letouny nebo samohybné houfnice.
Zkušenosti z Ukrajiny jasně ukazují, že pro efektivní vedení bojových operací je klíčová právě kombinace konvenčních platforem a nových technologií. To je cesta, jak budovat ozbrojené síly připravené na výzvy 21. století.
Dokážete si představit užší spolupráci středoevropských států a zbrojovek? Jak by mohla vypadat?
Snahy o užší spolupráci v rámci střední Evropy tu jsou už dlouho. Vždy ale narážíme na rozdílné obranné a bezpečnostní priority jednotlivých zemí, stejně jako na odlišné kapacity a zaměření jejich obranného průmyslu.
V rámci současných iniciativ EU je kladen poměrně silný důraz na společné akvizice, vytvoření harmonizovaného trhu s obrannými produkty a na zrychlení přenosu licencí a technologií v rámci EU. Je logické, že státy střední Evropy by mohly v těchto oblastech úzce spolupracovat – už kvůli historickým zkušenostem i aktuální spolupráci mezi ozbrojenými silami. V oblasti společných zakázek se to už děje. Například Slovensko i Chorvatsko se připojily k naší rámcové smlouvě na nákup vozidel TATRA.
Pokud jde o spolupráci obranného průmyslu, je potřeba zdůraznit, že na rozdíl od západní Evropy jsou podniky v našem regionu převážně v soukromém vlastnictví. Rozhodnutí o spolupráci je tedy plně na firmách.
My můžeme po jejich dohodě podpořit vznik společného konsorcia, které se bude ucházet o prostředky z programů EU. Velká část této spolupráce ale vzniká i přirozeně. Stačí se podívat na skupinu Czechoslovak Group, která sdružuje řadu firem v Česku i na Slovensku a nedávno vstoupila do maďarských podniků vyrábějících těžká vozidla.
