V roce 2016 vydražil ukrajinský miliardář Andrej Adamovský prostřednictvím svého agenta, galeristy Jana Třeštíka, ve Stockholmu za 4 miliony euro dílo z roku 1929 Kruh a skvrna od slavného ruského malíře Vasilije Kandinského. Protože je sponzorem Národní galerie, obraz tam na několik let zapůjčil. Následný vývoj příběhu kolem obrazu by podle Adamovského mohl být podkladem pro kriminální román.
Nyní totiž miliardář nemá ani obraz, ani peníze. „Mám dojem, že jsem se setkal se skutečnou mafií. Celé to vypadá na klasické mafiánské praktiky. Z jedné strany jsou vyloženě mafiáni, pak státní zástupci a soudci,“ řekl v rozhovoru pro Českou justici. Stále ale věří, že spravedlnost zvítězí a svůj obraz, který má nyní cenu asi 200 milionů korun, získá zpět. Galerista Jan Třeštík se podle jeho názoru nedopustil žádného trestného činu, když podlehl brutálnímu nátlaku vyděračů.
Adamovský považuje za absurdní, že člověk, kterým se necítí být podveden, je odsouzen na 8 roku do vězení a ten, kdo ho chtěl o obraz připravit, běhá na svobodě. V rozhovoru také promluvil o tom, jak z pozice viceprezidenta Světového židovského kongresu bojuje proti antisemitismu.
Můžete nám přiblížit, v čem podnikáte a na co se zaměřujete v oblasti umění?
Věnuji se hlavně projektům v oblasti nemovitostí, těžby surovin a IT. Umění sbírám více než 20 let, moje sbírka obsahuje díla od umělců od konce 19. století po současnost. Zajímá mě avantgardní umění, impresionismus i současné moderní umění. Sběratelství není jenom vášeň, ale také životní styl. Je to moje životní láska. V Kyjevě provozuji centrum moderního umění M17. Je to velice známá umělecká instituce, prostor pro provozování různých kulturních a uměleckých aktivit. V Česku jsem založil nadační fond na podporu ukrajinského umění – Art support fund.
Mohlo by vás zajímat
Váš obraz od slavného ruského malíře Vasilije Kandinského Kruh a skvrna v minulosti asi tři roky vystavovala Národní galerie. Jak jste obraz získal a proč se k němu nyní nemůžete fyzicky dostat?
Mám v Česku agenta Jana Třeštíka, který mi pomáhá kupovat a prodávat umělecké předměty. A on mi doporučil, abych v roce 2016 Kandinského obraz vydražil ve Švédsku v aukci na základě agentské smlouvy za cenu okolo 4 milionů euro. Jsem také sponzorem Národní galerie v Praze a v této souvislosti jí byl obraz oficiálně zapůjčen. Jan Třeštík jako můj zmocněnec tehdy vyjednal zapůjčení a vystavení obrazu s tehdejším ředitelem Národní Galerie panem Jiřím Fajtem.
Jaký byl další osud obrazu?
Ten další osud by byl dobrou předlohou pro kriminální román. Na počátku roku 2020 jsem se dozvěděl, že Jan Třeštík obraz nedobrovolně vydal pod tlakem vydírání panu Kyllarovi. Obrátil jsem se proto na advokáty, kteří se s panem Kyllarem a jeho právními zástupci potkali. Ti je informovali, že obraz je mým majetkem. A rovněž byli informováni o tom, že pan Kyllar by si tento obraz jako zástavu brát neměl, protože panu Třeštíkovi nepatří a jeho majitelem jsem já a mám k tomu příslušné dokumenty. V průběhu dalších dvou nebo tří měsíců se odehrávala komunikace mezi našimi právníky – požadovali jsme předložení „údajné“ zástavní smlouvy k obrazu, tedy důkaz, že zástava je skutečná. Rovněž jsme požádali o poskytnutí informace o tom, kolik tedy činí částka, kterou měl údajně dlužit pan Třeštík panu Kyllarovi. Zarážející je, že dodnes nemáme jasné a doložitelné informace, kolik tedy činila dlužná částka a ani nejsou k dispozici žádné dokumenty, které by existenci dluhu vůči panu Kyllarovi dokládaly.
Jaký byl tedy návrh právních zástupců podnikatele Pavla Kyllara?
Namísto odpovědi na výši dlužné částky a detaily o ní jsem dostával nabídky, abych za obraz v podstatě zaplatil. Částka se v průběhu času měnila od jednoho do dvou milionů euro. Zástupce pana Kyllara byl renomovaný advokát Petr Toman. Ten se potkal s mým obchodním partnerem v Praze. Na schůzce byla učiněna nabídka, abych zaplatil 2 miliony euro. A pokud nezaplatím, tak obraz může být prodán někomu jinému. Tehdy jsem pochopil, že jde o vydírání a obrátil jsem se na policii. Pan Kyllar poté přišel s informací, že obraz předal jistému panu Alzabimu v Abú Dhabí. Dozvěděl jsem se také, že smlouva, kterou s ním podepsal a na základě které mu předal obraz, byla antedatovaná o jeden rok zpět. Vydírání pak pokračovalo. Dostával jsem různé fotografie či videa obrazu s různými aktuálními novinami.
Jak reagovala policie?
Byl jsem několikrát na výslechu. Policie se ale zajímala pouze o osobu Jana Třeštíka. Ačkoliv jsem policii líčil celý příběh velmi podrobně, se jmény, fakty, úplně se vším, tak je to v podstatě nezajímalo. Moji právní zástupci pak trvali na tom, aby byl obraz zaregistrován jako odcizený v databázi Interpolu. K mému velkému překvapení to policie celé uzavřela a předala na soud s návrhem na obžalobu pana Třeštíka. Obraz prý bude hledat Interpol. Když jsem pochopil, že obraz mohu ztratit, obrátil jsem se na kriminalisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Ti během několika měsíců udělali spoustu opravdu velmi dobré práce, za což jsem jim vděčný. S panem Kyllarem i jeho právníkem jsem se osobně sešel a požadoval po mě za navracení obrazu 800 tisíc euro. Ve spolupráci s NCOZ pak byla zorganizovaná schůzka v hotelu Hilton, kde mělo dojit k předání peněz oproti obrazu a kde byl pan Kyllar také zatčen s počítačkou peněz i obrazem. Předpokládal jsem, že to je zakončení celého příběhu, vítězství spravedlnosti a tím to skončí a viníci budou potrestaní. Ale ukázalo se, že to je jenom začátek.
Soud nyní uložil Janu Třeštíkovi osm let vězení. Trest je za zpronevěru a milionové podvody při obchodech s uměleckými díly. Součástí trestu je i maximální, tedy desetiletý zákaz působení ve vedení firem. Jak dlouho s ním spolupracujete?
Přesně si nevzpomínám, jak dlouho se s ním znám, ale je to můj přítel. Je to velmi zdatný a talentovaný člověk. Bohužel, projevil slabost a v této konkrétní záležitosti udělal spoustu chyb, když se dostal pod vliv člověka, jako je pan Kyllar. Nehledě na to pana Třeštíka považuji spíše za oběť, než za skutečného pachatele. Stejně jako sebe.
Do té doby tedy žádný problém s panem Třeštíkem nebyl?
Nebyl. S předáním obrazu jednal pod tlakem. Došlo k tomu v noci na ulici, bez zástavní smlouvy a jakékoliv dokumentace a předchozího ujednání. Znáte někoho kdo předá „ dobrovolně „ cizí obraz v 20 -ti násobně vyšší hodnotě oproti svému závazku, navíc před splatností dluhu aniž by o tom cokoliv sepsal? Oni dva se znali delší dobu a měli spolu různé podnikatelské aktivity, které ale probíhaly velmi organizovaně a ke všemu byla vždy dokumentace. Starali se vždy o to, aby vše bylo podchycené. Pouze v tomto jediném případě žádná dokumentace nebyla. A já věřím panu Třeštíkovi v tom, že mu bylo vyhrožováno i fyzicky.
Co se tedy dělo po zatčení Pavla Kyllara s obrazem?
Po jeho zatčení se začaly dít velmi překvapivé věci. Představte si takovou absurdní situaci. Vzhledem k tomu, že celá sbírka umění je rodinným majetkem, tak formálně ji vede můj syn. Ten také zaplatil celou cenu obrazu aukční síni, kde byl vydražen. Aukční síň potvrdila, že skutečným majitelem je můj syn, sám pan Třeštík potvrzuje, že vlastníkem je Adamovský. Nechal se zpracovat posudek od švédských právníků o tom, že obraz je skutečně podle švédských zákonů náš. Ve spise je záznam rozhovoru mezi pány Kyllarem a Alzabim, který potvrzuje, že zástava byla v podstatě neexistující, že se de facto jednalo o předstíraný akt mezi těmito osobami s jediným cílem a to jak dodatečně zlegalizovat nezákonně nabytý obraz , tedy v zásadě podvod. Pan Kyllar tam žádá pana Alzabiho, aby na účet přijal peníze od kamaráda pana Kyllara, které pak někam pošle. Zkrátka se technicky domlouvali, jak udělají ony technické převody, aby to naoko vypadalo, že obraz je formálně v držení cizího občana, pana Alzabiho. Přesto si státní zástupce Vladimír Pazourek není jistý, že obraz patří nám. A říká, že vlastníkem je možná Jan Třeštík. Ačkoliv to sám Třeštík popírá. Státní zástupce Pazourek nedávno nařídil, aby byl ten zabavený obraz předán do úschovy na obchodní soud. A to z toho důvodu, že pan Alzabi zažaloval pana Třeštíka a začal se s ním soudit o tu pohledávku, kterou mu pan Kyllar údajně prodal.
Proč se podle vás Pavel Kyllar snaží dokázat, že obraz patří Janu Třeštíkovi?
Z jediného důvodu. Aby umožnil panu Alzabimu nárokovat po panu Třeštíkovi vymáhání údajné pohledávky poté, co mu byl odejmut protiprávně držený můj obraz Kandinského. Zde bych rád připomenul, že v Hiltonu nebyl zatčený pan Alzabi- údajný majitel pohledávky spolu s příslušenstvím k obrazu- byl to pan Kyllar, koho odváděla NCOZ v poutech. Pak to nabralo další obrat. Státní zástupce Pazourek, který vede trestí řízení týkající se pana Kyllara, se vyjádřil ve smyslu, že pro tuto věc proti panu Kyllarovi je stěžejní, jak dopadne soud s panem Třeštíkem. Dokonce se obrátil na soudkyni Slepičkovou, aby věc rozhodla rychle. Potkával se kvůli tomu i s přísedícími v jejím senátu. A nyní chce pan státní zástupce Pazourek dokonce odložit podezření z vydírání ze strany pana Kyllara a věc předat někam na Prahu 6 s obžalobou za praní špinavých peněz. Což je naprosto zarážející, protože existuje množství důkazů o tom, že k vydírání skutečně došlo. Jsem přesvědčen, že státní zástupce Pazourek a soudkyně Slepičková, která soudila pana Třeštíka, mají jeden společný cíl. Všechno to hodit na pana Třeštíka a zbavit pana Kyllara všech obvinění, a přitom také umožnit panu Alzabimu, aby zkasíroval všechny pohledávky vůči panu Třeštíkovi, které na něj byly údajně ze strany Kyllara postoupeny.
Já dodnes pochybuji o existenci pana Alzabiho. Protože nebyl přítomen u žádného zasedání, nikdy se ho nepodařilo oficiálně vyslechnout či kontaktovat. Já osobně jsem byl přitom vyslýchán mnohokrát, ať už policií, na NCOZ nebo jako svědek u soudu, ale pan Alzabi je fantom, který je nechytitelný a zcela nekontaktovatelný. A pokud by ve spisu nebyly záznamy komunikace mezi panem Kyllarem a panem Alzabim ohledně postoupení pohledávek, tak by se dalo spekulovat o tom, že skutečně existuje. Nehledě na vše, co se okolo toho děje. Já věřím na pravdu, a že spravedlnosti dosáhnu. Obrátím se proto na příslušné orgány ČR a věřím, že spravedlnost tu přeci jenom zvítězí.
Po obrazu pátral Interpol Foto: InterpolStáhnout
Na základě čeho státní zástupce a soud vyvozuje vlastnictví obrazu panem Třeštíkem?
To je otázka na státního zástupce Pazourka. Moji právní zástupci si na jeho postupy stěžovali na Nejvyšším státním zastupitelství (NSZ). NSZ sice řeklo, že pochybil, když zabavený obraz předal do úschovy na obchodní soud, ale nemá to žádný právní účinek. Nic se neděje, zpět se nic nevrátí.
Státní zástupce tedy před soudem nepředložil nějaký dokument o tom, že ten obraz patří panu Třeštíkovi?
Senát paní soudkyně Slepičkové poslal pana Třeštíka na 8 a půl roku do vězení. Což je naprosto nepochopitelné. To je jako nějaké stalinské rozhodnutí. Ani za vraždu tolik lidé kolikrát nedostanou. A když pan státní zástupce čeká na toto konkrétní rozhodnutí a chce zároveň tuto celou věc odejmout NCOZ a předat někam jinam, tak nemusíte být genius, abyste z toho vyvodili, proč to tak je. Během všech těch řízení se advokáti pana Kyllara snaží dosáhnout jediného: Dokázat, že Třeštík je vlastníkem obrazu. Ačkoliv Třeštík to vždy rozporuje. Ve spisu jsou například založené takové materiály, jako korespondence přes WhatsApp, kdy pan Třeštík panu Kyllarovi posílá článek, ve které je napsané, že Třeštík vydražil obraz pro někoho jiného. V době, kdy docházelo k předání obrazu, pan Kyllar prokazatelně věděl, že obraz není Třeštíka.
Chápu to tedy správně, že budete napadat postup státního zastupitelství v dané věci, včetně toho, že se stýkal i se členy senátu soudkyně Silvie Slepičkové?
Ano, chci to udělat a budu se radit se svými právními zástupci, jaký postup zvolit. Disponuji materiálem, jež dokládá, že soudkyně Slepičková se stýká s panem státním zástupcem Pazourkem a dalšími kolegy i mimo jejich pracoviště a v to době, kdy je kauza stále živá. Nechť toto jednání prošetří příslušné kontrolní orgány, za mě to rozhodně v pořádku není.
Pavel Kyllar tedy zatím nebyl obžalován?
Pan Kyllar byl obviněn z 2 trestných činů před více než 2 lety. Týden po vynesení nepravomocného rozsudku ve věci pana Třeštíka bylo jeho jednání překvalifikováno na pouhou legalizaci výnosu z trestné činnosti, nikoliv již vydírání a od té doby není obžaloba, ani soud. přitom to jsou už dva roky od okamžiku, kdy byl zatčen. Nechápu, jaké ještě důkazy potřebuje státní zástupce k tomu, aby podal obžalobu.
Máte nějakou vlastní hypotézu, proč se postupuje velmi přísně vůči Janu Třeštíkovi a na druhou stranu velmi benevolentně vůči Pavlu Kyllarovi?
To je ta největší otázka, na kterou chci znát odpověď. Já vždy ctím rozhodnutí soudu, ale nechápu to absurdní rozhodnutí, kdy paní soudkyně rozhodla o trestu osmi let pro pana Třeštíka, ale zároveň v závěru vlastně legitimizovala celou tu situaci, kdy řekla ano, ta zástava je platná. Veškerá logika, vše, jak jsou poskládané důkazy a spis, hovoří o opaku. Že to celé je fiktivní a zástava nevznikla. Nicméně to ještě nenabylo právní moci, takže pan Třeštík asi bude podávat odvolání. Pokud skutečně dojde k tomu, že to podezření z vydírání bude odložené, tak to pro mě bude naprosté zklamání mé víry, že je Česká republika právním státem.
Je-li pan Třeštík odsouzen v první instanci za podvod, kterého se měl vlastně dopustit na majiteli obrazu, tudíž i soud nepřímo potvrdil, že majitelem obrazu jste vy a nikoliv Třeštík?
Ano, je to pochopitelně tak. A u soudu jsem řekl, že vůči panu Třeštíkovi nemám žádné nároky. Jsem vlastníkem obrazu, ale s panem Třeštíkem to mám vyřešené, po něm v podstatě nic nechci. Nic po něm nenárokuji. Je to prostě nelogické.
Neměl byste po panu Třeštíkovi přeci jenom něco nárokovat? Vždyť o ten obraz jste přišel kvůli němu.
Částečně je to samozřejmě jeho vina, ale věřím, že opravdu jednal v tísní a pod tlakem. Vzhledem k tomu, že jsem pana Kyllara osobně poznal, dokážu si představit, čeho on je schopen, když něco chce. Udělá proto cokoliv. Navíc Jan byl mým agentem, na základě smlouvy měl právo kupovat i prodávat pro mě umělecká díla, s mým svolením teoreticky mohl ten obraz vzít a něco s ním dělat. Kdybych věděl o celé té záležitosti, o vztazích mezi pány Třeštíkem a Kyllarem, tak bych raději ten dluh za pana Třeštíka uhradil, než aby došlo k tomuto. I kdyby se jednalo o 300 tisíc euro. Ale měl bych pokoj. Vina pana Třeštíka spočívá v tom, že mě neinformoval o tom, že dostává výhrůžky, a že po něm ten obraz někdo chce.
Ještě jedna otázka. Není pochyb o tom, že ten obraz, který je nyní v úschově v ČR, je stále ten samý originál?
To by byla taková tečka za celým tím příběhem. Ale po čtyřech letech všech těch různých překvapivých vývojů, tak už bych asi ani nebyl překvapen. Mám dojem, že jsem se setkal se skutečnou mafií. Celé to vypadá na takové klasické mafiánské praktiky. Z jedné strany jsou vyloženě mafiáni, pak státní zástupci a soudci.
Můžete nám na závěr říct, jak hodnotíte roli prezidenta Volodymyra Zelenského při ruské invazi na Ukrajinu?
Pan Zelenský svou roli plní perfektně a nadmíru dobře. Pro Ukrajinu je to Churchill současnosti. Podařilo se mu zorganizovat protiruskou koalici na západě, postavil se do čela boje proti ruské agresi. Ono nejde o to, že by Ukrajinci chtěli bojovat. To nechtějí, ale nechtějí ani prohrát. Bojují za svoji vlastní zemi. Jde o budoucí existenci ukrajinského národa. Rozhoduje se o tom, jestli Ukrajina bude na západě nebo zase spadne do té východní sféry ruského vlivu. Pro svou geografickou polohu se Ukrajina dostala na popředí války mezi autokratickým režimem na Východě a západní demokracií. A je třeba chápat, že třetí světová válka už se vede. Rusko, Írán, Čína, arabské monarchistické režimy, v podstatě veškeré autokratické státy proti Evropě a Americe, proti celému Západu. Před dvěma lety to možná nebylo tak zřejmé, ale dnes už je. Velmi dobře to ukázala situace v Izraeli. Dává to velmi dobrý obraz toho, co se ve světě děje.
Jaký je Váš vztah k prezidentu Zelenskému?
V osobní rovině? Já jsem podnikatel a s politikou nemám nic společného. Zabývám se byznysem, kulturou, občanskými věcmi, ale ne politikou.
Jste viceprezidentem Světového židovského kongresu. Jak vnímáte vlnu antisemitismu, která se po útocích v pásmu Gazy zvedla po celém světě?
Již dlouho se aktivně podílím na životu židovské obce na Ukrajině. Děláme spoustu programů a aktivit pro podporu a v boji proti antisemitismu. Hlavním úkolem kongresu je boj proti antisemitismu. A ve všech místních židovských obcích se velmi důkladně zkoumají tyto projevy. Kongres vystupuje jak politicky, s různými poselstvími, tak se podnikají různé další aktivity, aby se chránily a podporovaly židovské obce všude po světě.
Kdo je Andrej Adamovský?
Ukrajinský podnikatel a filantrop. Čestný akademik Národní akademie umění Ukrajiny. Je vlastníkem Art Mall – multifunkčního komplexu s asi 200 obchody, rozvojovými a rekreačními zónami pro děti. Kromě mecenášství v oblasti umění je aktivní v sociálních aktivitách. Je viceprezidentem Světového židovského kongresu
Eva Paseková, Petr Dimun
Článek původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network.
