Japonsko potřebuje restart hospodářské politiky, aby bylo schopno realizovat ambiciózní balíček ekonomických opatření. Jimi se chce vypořádat se dvě dekády trvající mírnou deflací a slabým hospodářským růstem.
Mezinárodní měnový fond vydal pravidelnou roční zprávu o stavu japonské ekonomiky. Ostrovní císařství se již dvě dekády trápí se slabým hospodářským růstem, který spíše připomíná stagnaci. Vedle toho po stejnou dobu balancuje na hranici mezi inflací a deflací s tím, že deflační tlaky převažují.
Deflační rizika rostou
Hospodářská politika premiéra Shinzó Abeho, známá jako Abenomika, slavila ve svých počátcích úspěch. Tři silné monetární impulsy, fiskální flexibilita a strukturální reformy obnovily hospodářský růst v zemi. Jenže v uplynulém roce japonská ekonomika opět ochabuje a deflační rizika rostou. Japonský jen v posledním roce podstatně posílil, což v kombinaci se zpomalením globálního obchodu utlumilo japonský export.
Hospodářství nedokázalo nijak zásadně těžit ani z poměrně razantního poklesu cen komodit. Politická nejistota a volatilita finančních trhů oslabily důvěru domácích subjektů v hospodářství, což se projevilo v poklesu domácí poptávky. Rovněž stárnoucí a zmenšující se populace se projevuje v dramatickém slábnutí investiční aktivity.
Mezinárodní měnový fond očekává pro letošní rok růst japonské ekonomiky o 0,3 a v příštím roce dokonce jen o 0,1 procenta. Jádrová inflace by měla podle předpovědi MMF dosáhnout 0,2 a v roce 2017 až 0,4 procenta. Trh práce je jeden ze světlých bodů celé zprávy – nezaměstnanost činila ke konci června záviděníhodných 3,1 procent. I přesto však mzdy rostou velmi pomalu, meziročně jen o 0,4 procenta. Spotřeba domácností a soukromé investice jsou doslova anemické.
MMF konstatuje, že pokud nedojde ke změně aktuální hospodářské politiky, pak cíle Abenomiky v podobě 2% inflace, 2% hospodářského růstu a vyrovnání primárního salda státního rozpočtu do roku 2020 zůstanou nedosažitelné. Japonsko se navíc nachází ve svízelné situaci. Prakticky nemá prostor jak pro fiskální, tak pro monetární stimulaci ekonomiky. Japonsko patří mezi země s nejvyšším veřejným dluhem na světě (zhruba 230 % HDP) a aktuální rozpočtový deficit se blíží hranici 5 procent HDP. Úrokové sazby japonské centrální banky se již nacházejí v záporných hodnotách (-0,1 %).
Reformy jsou nutné
Podle MMF se Japonsko musí zaměřit na tři klíčové oblasti, kde je třeba provést zásadní kroky: mzdy, reforma pracovního trhu, fiskální politika. V oblasti mezd Mezinárodní měnový fond doporučuje přijímat taková opatření, která vyvolají inflaci. Vedle rozhodnutí o zvýšení minimální mzdy o 3 procenta by mělo Japonsko podle MMF motivovat domácí firmy k dalšímu zvyšování výdělků. Jednou z možností je širší uplatnění daňových pobídek, případně zvýšení mezd tam, kde na ně má vliv vláda, tedy zejména ve veřejném sektoru.
Trh práce potřebuje reformu. Zpráva MMF říká, že „mzdová politika, aby byla účinná, musí být doprovázena razantní reformou trhu práce, stejně jako soustavnou podporou ze strany fiskální a monetární politiky.“ Reforma pracovního trhu by měla být zaměřena na setření rozdílu mezi tou častí, kde se vyskytují běžní zaměstnanci a tou, na kterou přicházejí svou pracovní sílu nabízet hůře placení dočasně najímaní pracovníci. I na ně by se měly vztahovat řádné pracovní smlouvy.
Současně s tím MMF doporučuje urychlit zavádění programu na podporu stejných mezd za stejnou práci. Kromě toho by japonská vláda měla odstranit přílišnou regulaci pro pracovní smlouvy na plný úvazek, zlepšit dostupnost zařízení pro péči o předškolní děti, stejně jako umožnit v Japonsku pracovat zahraniční pracovní síle. Soustavná podpora poptávkové strany ekonomiky je nezbytná pro zvýšení inflace na cílovou hodnotu. Navrhovaná opatření by na každý pád neměla zvyšovat deflační tlaky.
Ve fiskální politice by se Japonsko mělo soustředit na dosažení dlouhodobé udržitelnosti. Zpráva MMF doporučuje, aby japonská vláda přijala postupné, ale trvalé zvyšování daní ze spotřeby. Má s tím začít co nejdříve. Kromě toho by vláda měla přijmout pravidla pro kontrolu růstu sociálních výdajů.
V tomto ohledu je podle MMF na místě posílení nezávislosti fiskálních institucí. Tím by mělo být zajištěno, aby se makroekonomické předpovědi opíraly o realističtější projekce, které nebudou ovlivněny politickým cyklem. Plánování středně- a dlouhodobých rozpočtových příjmů a výdajů by se tak mělo stát spolehlivějším.
-usi-
