Evropská komise aktuálně eviduje vůči České republice 73 řízení o nesplnění povinnosti. Jde o přejímání unijní legislativy, především v oblasti průmyslu a obchodu, životního prostředí a financí. V kontextu celé Evropské unie nevycházíme špatně a sankce akutně nehrozí. Kvůli legislativním průtahům však bývají ohroženi například spotřebitelé.

“Podle některých zdrojů až 80 % národní legislativy pochází z právních předpisů Evropské unie. Přístupy členských států jsou však odlišné,” říká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD, S&D). Jako příklad uvádí směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, kterou Česká republika původně přejala nesprávně, a proto naše obchodní inspekce následně nemohla postihovat některé problematické podnikatele.

Poslední oficiální žebříčky ukazují, že legislativně patříme do rychlejší a pečlivější poloviny členských států. Ale třeba oproti Chorvatsku, Dánsku, Estonsku nebi Lotyšsku máme, co zlepšovat. “Myslím, že v případě České republiky není chyba v přípravě zákonů jako takových. Vázne proces jejich přijímání, navíc se běžně vyčkává až do nejzazších termínů,” říká europoslankyně Martina Dlabajová (ANO, ALDE).

Každý odmítá vlastní odpovědnost a odkazuje jinam

Horní komora českého parlamentu ukazuje na vládu a Poslaneckou sněmovnu, “která mnohdy zákony pojednává i několik měsíců. My máme 30 dnů, což je doba v mnoha případech šibeniční,” říká předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD).

Poslanecká sněmovna však vinu za případné prodlevy odmítá. “Implementaci unijního práva do české legislativy mají na starosti především příslušné vládní resorty, které zodpovídají za předkládání souvisejících novel,” píše tiskový odbor dolní komory.

Mohlo by vás zajímat

Také Strakova akademie vidí problém za hranicemi svých pravomocí. Například Ministerstvo financí řadí tuzemský legislativní proces k “nejtěžkopádnějším v Evropě”, což “nutně vede k tomu, že někdy není přesně dodržena transpoziční lhůta”. Mezi jednotlivými rezorty však najdeme značné rozdíly.

[mn_protected]

Vázne hlavně průmysl a obchod, životní prostředí a finance

Evropská komise aktuálně eviduje vůči České republice 73 řízení o nesplnění povinnosti. Nejvíce případů spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, pokud sečteme vnitřní trh, průmysl a podnikání, komunikační sítě, technologie a energetiku. Více než po deseti vroubcích mají ještě rezorty životního prostředí a financí. Evropské regulace a direktivy však často nelze rozdělit přesně podle půdorysu Strakovy akademie.

“Environmentální směrnice zasahují do dalších oblastí – stavebnictví, doprava, průmysl, zemědělství atd.,” vysvětuje Ministersvo životního prostředí. Navíc podle oboru významně kolísá také podíl povinných transpozic na celkovém objemu připravované legislativy: zhruba od 50 % po 85 %. Přesto sestavme orientační žebříček, podle počtu evidovaných “restů”:

  • Průmysl a obchod 14
  • Životní prostředí 13
  • Finance 11
  • Zdravotnictví a zemědělství (překryv například v tabákových výrobcích) 10
  • Doprava 9
  • Vnitro 6
  • Spravedlnost (včetně 1 případu ohledně konkurence) 6
  • Zaměstnanost a sociální věci 4

Případné sankce pro Českou republiku určí teprve Soudní dvůr EU

Bleskové ovšem nejsou ani unijní procesy. Pokud členský stát nerespektuje společnou legislativu, nebo dostatečně rychle a správně nevstřebá povinné právní akty, následuje minimálně 1 a maximálně 6 kroků:

  1. Komise zasílá členskému státu výzvu, chce odpověď (obvykle do 2 měsíců).
  2. Komise žádá členský stát, aby bylo národní a unijní právo v souladu. Opět chce odpověď (obvykle do 2 měsíců).
  3. Nyní bývá záležitost většinou vyřešena, členský stát obvykle žádosti vyhoví. Jinak může Komise předložit spor Soudnímu dvoru EU.
  4. Jestliže Soudní dvůr EU shledá, že členský stát porušil právní předpisy, vzniká další prostor pro sjednání nápravy.
  5. Pokud ani potom nejsou národní a unijní legislativy v souladu, Komise znovu předá případ Soudnímu dvoru. Nyní zároveň navrhuje finanční sankci: buďto paušální čásku, nebo denní platby.
  6. Případnou sankci však může definitivně určit teprve Soudní dvůr.

Penále tedy nejsou příliš pravděpodobné. Například Ministerstvo financí tvrdí, že následujících 11 směrnic bylo již do českého práva implementováno: 2009/138/ES, 2014/51/EU, 2013/34/EU, 2013/50/EU, 2014/17/EU, 2014/56/EU, (EU) 2015/2392, 2014/92/EU, 2014/107/EU, (EU) 2015/2376, 2011/85/EU. Uvedené právní akty jsou prý doposud vedeny mezi 73 “resty”, konkrétně v oblasti financí, pouze protože nebyly dodrženy stanovené termíny.

[/mn_protected]

Aktuálním implementacím evropské legislativy se budeme věnovat podrobně v dalších analýzách.

Petr Woff