Obavu, že soudci po zavedení hromadných žalob podlehnou tlaku, povedou politiku, budou ovlivňovat sociální témata a trestat společenské nepravosti vyslovil v připomínkovém řízení k návrhu zákona Úřad vlády. Jenže soudci projevili profesionalitu a místo filozofování zásadně odmítli princip morálního hazardu opt-out a ministerstvu spravedlnosti položili desítky nepříjemných otázek k věci.

Lekce právní filozofie, nesouhlasné disputace nebo otázky připomínkových míst, za nimiž následují spíše obecné a nedostatečné odpovědi navrhovatele, obsahuje 153 stran připomínek sebraných v připomínkovém řízení k návrhu zákona o hromadných žalobách.

Justice rozhoduje i politické otázky

Obavu z procesů, jejich účelem bude potrestat společenské nepravosti projevil například Úřad vlády: „Přes nesporné klady zavedení institutu hromadných žalob upozorňujeme na očekávatelný výrazný tlak na soudce v souvislosti s případy, v rámci kterých budou svým rozhodnutím moci zásadně ovlivnit určitá celospolečenská či sociální témata, např. domnělou diskriminaci, zformulování nových práv (domácí porody) apod. V daný okamžik se soudci může jevit souhrn individuálních nároků spíše jako sociální problém s nutností „potrestání společenských nepravostí“. Domníváme se, že v rámci věcného záměru zákona by mělo být jasně deklarováno, že institut hromadných žalob nesmí narušovat rovnováhu moci soudní a zákonodárné,“ uvedl v připomínkách Úřad vlády.

Jenže podle ministerstva spravedlnosti soudy v České republice už dávno ožehavé nebo politické otázky rozhodují: „Je nepochybné, že moc soudní je od moci zákonodárné i výkonné oddělena. To plyne už z ústavního pořádku České republiky. To, že ve vybraných případech soudy řeší ,ožahavé´ či ,politické otázky´, je pravdou, ale platí to pro soudnictví obecně. Např. rozhodnutí vrcholných soudů působí kvaziprecedenčně, a proto i pouhé vyřešení jednoho individuálního případu může mít zásadní ,celospolečenský´ dopad. Z tohoto úhlu pohledu se tak riziko, které je v připomínce zmiňováno, vztahuje na řízení jako takové,“ odpovědělo na námitku ministerstvo spravedlnosti.

Mohlo by vás zajímat

Jenání

Ministerstvo podle svých slov dále spoléhá na schopnosti i sebeomezení soudců, kteří budou k vyřizování hromadných žalob přistupovat svědomitě a v souladu se zákony, budou se přitom pohybovat v rámci zákonných mantinelů, které jim v těch kterých oblastech vymezil zákonodárce, a nebudou tak překračovat svoji úlohu, kterou v českém právním řádu plní.

Donutit lidi soudit se může jen varianta opt-out

Jednotlivé soudy a soudci však v připomínkovém řízení šli namísto politicko-filozofických řečí přímo k věci. Takřka všechny připomínkující soudy shodně zavrhly princip opt-out, kdy jsou do skupiny žalobců zahrnuty všechny obdobné žalované nároky a ten, který se nechce soudit, to musí dát najevo „odhlášením se“. Soudy argumentují, že jde o invazi anglosaského práva do našeho kontinentálního systému, kultury i jiné ekonomické úrovně.

Navíc se tento neobvyklý princip neslučuje s českým právním řádem, napsal Krajský soud v Praze jménem všech podřízených soudů: „Je nutno zdůraznit, že naprosto jiné právní prostředí než v USA je v České republice. I z obsahu předloženého materiálu vyplývá, že v kontinentální Evropě je více využíván model opt-in a model opt-out je typický pro USA a další země common law, tedy pro právní prostředí naprosto odlišné. Orientace na model používaný v USA z tohoto pohledu postrádá logiku,“ uvedl soud.

[mn_protected]

Ministerstvo spravedlnosti ovšem připomínky soudu neakceptuje a na principu opt-out trvá, přičemž neustále argumentuje „racionální apatií“, tedy faktem, že lidé jsou k souzení se z rozumných důvodů lhostejní a neaktivní, takže se za ně musí soudit jiný. Soudy si podle ministerstva budou moci samy zvolit, k jakému principu se přikloní: „Věcným záměrem zvolená varianta vychází tedy z kombinace obou principů. Varianta opt-in bohužel neřeší nejzásadnější problém, na nějž se předkládaná právní úprava snaží reagovat, tj. racionální apatii na straně poškozených osob. Na druhou stranu nevylučuje, aby se soudy v konkrétním případě pro tuto variantu přiklonili. Zejména, nebude-li dáno riziko racionální apatie, tj. lze-li předpokládat, že by se každý poškozený sám na soud obrátil, může zvolit princip opt-in,“ odpovídá ministerstvo spravedlnosti.

Princip opt – in naopak předpokládá, že žalobci se aktivně k žalobě s nárokem přihlásí.

Neakceptováno, aktivní žalobci nefungují

Městský soud v Praze rovnou vyslovil požadavek na změnu principu s odkazem na evropské právo: „Městský soud vítá snahu ministerstva zavést nástroj, který umožní hospodárné uplatňování nároků větší skupiny osob. Zároveň však vyslovuje zásadní výhrady k volbě varianty opt-out. Tento princip je cizí našemu právnímu řádu, zároveň v rozporu s Doporučením EK č. 2013/396/EU a konečně i s modely ostatních členských zemí EU. Městský soud žádá změnu koncepce na ,opt-in´,“ uvedl soud v připomínkách.

„Neakceptováno,“ odpovědělo ministerstvo spravedlnosti s tím, že zahraničí přechází na opt-out: „Uvedený trend lze sledovat i v zahraničních právních řádech, které nejprve zpravidla zavedly hromadné řízení na principu opt-in, postupem času ale přešly na opt-out, neboť opt-in se ukázal jako nefunkční  – např. USA, Velká Británie, Portugalsko, Nizozemsko apod.,“ uvádí ministerstvo, podle kterého je návrh v souladu s evropským právem.

Základem věcného záměru je americký film

Řadu konkrétních otázek k principu opt-out pak položil Obvodní soud pro Prahu 5, který v úvodu varuje, že pasivita může být zneužitelná i u principu opt – out:  „Princip „opt-out“ není našemu právnímu řádu blízký. Poukazuji na pasivitu obyvatel, se kterou operuje sám předkladatel věcného záměru. V každém případě je třeba klást důraz na to, aby jim z nečinnosti neplynuly rizika, žádné povinnosti a zejména ne náklady. Dále na zneužitelnost, neboť s pasivitou je spojeno to, že se nepřihlásí ani s nárokem na výnos z žaloby,“ uvedl OS pro Prahu 5.

Poté Obvodní soud pro Prahu 5 klade konkrétní otázky k ministerstvu, které podle soudu nalezlo inspiraci k věcnému záměru zákona v americkém velkofilmu: „Jelikož se předkladatel evidentně inspiroval americkou úpravou, představuji si aplikaci situace skutku z filmu Erin Brockovich v českém prostředí. Okruh účastníků bude neurčitý.

– jak se určí množství poškozených ekologickou katastrofou?

– když nevíme počet poškozených, jak určíme výši újmy na jejich zdraví?

– jak se určí míra jednotlivých újem? Nelze přece předpokládat, že škoda na zdraví každého z poškozených je stejná ..

– při rozdílnosti újem, jak bude vymožená částka rozdělena mezi poškozené? A kdo a kdy o tom bude rozhodovat?

– Advokát? Zde, v zásadní části rozhodnutí, komu připadne jaké odškodnění, ponecháme rozhodnutí soukromému subjektu?

– otázka rozdělení částky se nehodí ani do řízení o vydání úschovy, vyjdeme-li ze stávající úpravy. Zde již nyní činí problém, jak vydat hotovost z úschovy, když nároků věřitelů je více, než složené hotovosti (typicky zajištěné peníze z trestního řízení). Nelze vyloučit, že i v případě hromadných žalob se nakonec přihlásí více nárokujících, byť s tím počítá navrhovatel záměru spíše okrajově“

Proto je podle soudu nutné změnit princip na opt-in: „Vidím jako nezbytný princip ,in-out´, kdy se účastník aktivně přihlásí s konkrétním nárokem. Vždyť i u žalob bankovních poplatků někdo zaplatil poplatky dva a někdo dvacet  – a i výše jednotlivých zaplacených poplatků byla různá,“ uzavírá problém principu opt-in v. opt-out  Obvodní soud pro Prahu 5. Ministerstvo spravedlnosti k tomu ale znovu opakuje argument o nefunkčnosti, který už vzkázalo Městskému soudu v Praze.

Stávající proces je zcela dostačující

Naopak například Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou reaguje v připomínkovém řízení, jakoby jakákoli diskuse s ministerstvem spravedlnosti byla marná: Čiňte, jak umíte, stávající úprava je dostačující, debata s vámi je beznadějná: „Dle pokynu předsedy soudu Mgr. Michala Strnada sděluji, že zdejší soud nemá k návrhu zákona technické připomínky. Jeho osobní názor je, že by tento institut neměl být zaveden, stávající procesní nástroje jsou k obraně práv zcela dostačující,“ vzkázal soud v rámci připomínkového řízení centrálnímu úřadu do Prahy.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí pak nesměle vznáší otázku, zda má Česká republika tuto změnu zapotřebí: „Je však otázkou, zda se inspirovat anglosaským pojetím a to z důvodu rozdílnosti právních systémů, a zejména pak v rozdílnosti kulturního, politického a zejména hospodářského vývoje.“

[/mn_protected]

Irena Válová