Mají soudci hromadnými žalobami trestat společenské nepravosti? Už teď to odmítají

Obavu, že soudci po zavedení hromadných žalob podlehnou tlaku, povedou politiku, budou ovlivňovat sociální témata a trestat společenské nepravosti vyslovil v připomínkovém řízení k návrhu zákona Úřad vlády. Jenže soudci projevili profesionalitu a místo filozofování zásadně odmítli princip morálního hazardu opt-out a ministerstvu spravedlnosti položili desítky nepříjemných otázek k věci.

Lekce právní filozofie, nesouhlasné disputace nebo otázky připomínkových míst, za nimiž následují spíše obecné a nedostatečné odpovědi navrhovatele, obsahuje 153 stran připomínek sebraných v připomínkovém řízení k návrhu zákona o hromadných žalobách.

Justice rozhoduje i politické otázky

Obavu z procesů, jejich účelem bude potrestat společenské nepravosti projevil například Úřad vlády: „Přes nesporné klady zavedení institutu hromadných žalob upozorňujeme na očekávatelný výrazný tlak na soudce v souvislosti s případy, v rámci kterých budou svým rozhodnutím moci zásadně ovlivnit určitá celospolečenská či sociální témata, např. domnělou diskriminaci, zformulování nových práv (domácí porody) apod. V daný okamžik se soudci může jevit souhrn individuálních nároků spíše jako sociální problém s nutností „potrestání společenských nepravostí“. Domníváme se, že v rámci věcného záměru zákona by mělo být jasně deklarováno, že institut hromadných žalob nesmí narušovat rovnováhu moci soudní a zákonodárné,“ uvedl v připomínkách Úřad vlády.

Jenže podle ministerstva spravedlnosti soudy v České republice už dávno ožehavé nebo politické otázky rozhodují: „Je nepochybné, že moc soudní je od moci zákonodárné i výkonné oddělena. To plyne už z ústavního pořádku České republiky. To, že ve vybraných případech soudy řeší ,ožahavé´ či ,politické otázky´, je pravdou, ale platí to pro soudnictví obecně. Např. rozhodnutí vrcholných soudů působí kvaziprecedenčně, a proto i pouhé vyřešení jednoho individuálního případu může mít zásadní ,celospolečenský´ dopad. Z tohoto úhlu pohledu se tak riziko, které je v připomínce zmiňováno, vztahuje na řízení jako takové,“ odpovědělo na námitku ministerstvo spravedlnosti.

Ministerstvo podle svých slov dále spoléhá na schopnosti i sebeomezení soudců, kteří budou k vyřizování hromadných žalob přistupovat svědomitě a v souladu se zákony, budou se přitom pohybovat v rámci zákonných mantinelů, které jim v těch kterých oblastech vymezil zákonodárce, a nebudou tak překračovat svoji úlohu, kterou v českém právním řádu plní.

Donutit lidi soudit se může jen varianta opt-out

Jednotlivé soudy a soudci však v připomínkovém řízení šli namísto politicko-filozofických řečí přímo k věci. Takřka všechny připomínkující soudy shodně zavrhly princip opt-out, kdy jsou do skupiny žalobců zahrnuty všechny obdobné žalované nároky a ten, který se nechce soudit, to musí dát najevo „odhlášením se“. Soudy argumentují, že jde o invazi anglosaského práva do našeho kontinentálního systému, kultury i jiné ekonomické úrovně.

Navíc se tento neobvyklý princip neslučuje s českým právním řádem, napsal Krajský soud v Praze jménem všech podřízených soudů: „Je nutno zdůraznit, že naprosto jiné právní prostředí než v USA je v České republice. I z obsahu předloženého materiálu vyplývá, že v kontinentální Evropě je více využíván model opt-in a model opt-out je typický pro USA a další země common law, tedy pro právní prostředí naprosto odlišné. Orientace na model používaný v USA z tohoto pohledu postrádá logiku,“ uvedl soud.

Irena Válová