V českém fotbale vybuchl pomyslný granát, který trhá na kusy pověst desítek hráčů i celých klubů. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve spolupráci s Europolem a Interpolem se zajímá o desítky lidí – sportovce, rozhodčí i sportovní činovníky. Etická komise Fotbalové asociace České republiky (FAČR) jména podezřelých prozradila, když v úterý spustila masivní vlnu disciplinárních řízení. Učinila tak v ten samý den, kdy policie udeřila na sázkařskou mafii.
Podle policie a Vrchního státního zastupitelství nejde jen o pár zápasů. Vyšetřovatelé zacílili na miliardový byznys ovládaný organizovaným zločinem, který má využívat české stadiony jako pračku na peníze. Celá kauza má mezinárodní rozsah; v České republice se už delší dobu snaží působit balkánské i východní sázkařské mafie. A o ně právě jde, což potvrzuje i zahraniční přesah razie.
Jak hluboko sahají chapadla neviditelných sázkových skupin, které podle odhadů NCOZ ovládají až 60 % trhu?
Na seznamu jsou kluby i rozhodčí
Etická komise FAČR zahájila rekordních 47 disciplinárních řízení. „Etická komise FAČR zahájila 47 disciplinárních řízení, a to především pro podezření ze spáchání disciplinárních přečinů úplatkářství a match fixingu,“ uvedla asociace. Podezřelými jsou členské kluby, funkcionáři, rozhodčí i hráči, kterým asociace okamžitě předběžně zakázala sportovní činnost.
Seznam podezřelých členů FAČR zahrnuje hráče, bývalé hráče i funkcionáře nebo rozhodčí. Konkrétně jde o tyto: Pavel Býma, Lukáš Vychodil, Roman Bala, Marek Kalina, Michal Suchý, Andrii Lychkivskyi, Nicolas Tilkeridis, Lumír Číž, Samuel Šigut, Sebastian Pejša, Matěj Hýbl, Jakub Tlustý, Denis Holub, Daniel Kubát, Filip Štěpánek, Vilém Gettler, Simon Vejtasa, Jan Nápravník, Lukáš Hála, Roman Procházka, Josef Tomanec, Šimon Žalud, Jiří Remiáš, Tim Kramář, Robert Russmann, Matyáš Moučka, Tomáš Bělíček, Zdeněk Novotný, Milan Sasko, Jan Petřík, Jan Všetečka, Miroslav Zelinka, Jan Wolf, Luboš Drozdy, Michal Gasnárek, Tomáš Svoboda, Vlastimil Ogrodník, Jiří Kolačný, Adrian Nemšovský, Zdeněk Kofroň a Martin Latka.
Disciplinární řízení se týká také těchto klubů: Slezský fotbalový club Opava a.s., FC ZLÍNSKO, spolek, 1.SC Znojmo fotbalový klub a.s., MFK Karviná a.s., Tělovýchovná jednota START Brno, z.s. a Fotbal club Vratimov z.s.
Miliardový stín: Nelegální sázky jako pračka na špinavé peníze
Podle poslední výroční zprávy NCOZ představuje match-fixing mnohem větší hrozbu než jen podvod na fanoušky. Sportovní sázky vygenerovaly v roce 2023 obrat 522 miliard eur, což představuje pouze 40 % zmapovaného trhu. Zbylých 60 % tvoří nelegální sázky, o kterých státní orgány nemají dostatek informací.
Organizované zločinecké skupiny využívají tyto sítě k praní špinavých peněz. Finance z kriminální činnosti „vyčistí“ skrze sázky na zmanipulované zápasy a následně je reinvestují do další trestné činnosti. Česká republika bohužel patří mezi země s velmi vysokým počtem ovlivněných utkání, přičemž korupce prorůstá od nejnižších soutěží až po první ligu.
Mohlo by vás zajímat
Past na mladé talenty: Luxusní život na dluh a snadný výdělek
NCOZ varuje především před specifickým trendem u hráčů ve věku 18 až 23 let. Tito mladí dospělí často na začátku kariéry utratí své vysoké výdělky za nákladný životní styl. Bez finančního poradenství se rychle dostávají do spirály nevýhodných půjček. V ten moment přicházejí zprostředkovatelé napojení na mezinárodní mafie. Match-fixing se pro zadlužené hráče jeví jako snadná forma přivýdělku. Podvodníci nejčastěji cílí na klíčové posty, kde lze výsledek ovlivnit nejsnáze – do sítí tak padají zejména brankáři, stopeři nebo útočníci. Pro vyšetřovatele je však extrémně těžké tyto sítě rozbít, protože zprostředkovatelé z ciziny s policií prakticky nespolupracují.
Jak match-fixing funguje v praxi?
U klasické sportovní korupce (typu „Ivánku, kamaráde“) šlo o nabídky funkcionářů rozhodčím. Match-fixing je však složitější systém.
Klasickým případem je ovlivnění utkání ze strany hráčů a rozhodčích. Jedná se o nejjednodušší systém manipulace. Hráči zneužijí interní informace o oslabení týmu (zranění, absence opor) a vsadí si proti svému celku. Často se to kombinuje se sportovní korupcí, kdy se týmy domluví na výsledku (např. v boji o záchranu) a hráči tuto informaci využijí k sázkám u tuzemských kanceláří.
Oslovování přes „Runners“
Tento modul využívají cizojazyčné zločinecké skupiny. Hráči či rozhodčí si často vůbec neuvědomují, že se stávají součástí organizované kriminality. Jsou oslovováni prostřednictvím sociálních sítí či aplikací typu Telegram a Signal. První kontakt přichází z neznámého čísla s pozváním na kávu či oběd. Na druhé straně jsou „runners“ – prostředníci, kterými bývají bývalí hráči, funkcionáři či agenti znalí prostředí. Ti vědí, jak s hráči mluvit a jaké mají slabiny. Nabízejí peníze za „jednoduché“ úkoly, jako je zavinění penalty. Jakmile hráč souhlasí, stává se vydíratelným a mafie po něm vyžaduje manipulaci proti vlastnímu týmu. Skuteční organizátoři z balkánských zemí pak uzavírají sázky na asijském trhu.
Fotbalový klub v rukou manipulátorů
Nejsofistikovanějším modelem je, kdy si zločinecké skupiny přímo pořídí klub, nebo jej skrytě financují. Zaměřují se na týmy z nižších lig ve finančních potížích. S kapitálem dodají i své vlastní hráče, často z balkánských zemí, východní Evropy či Afriky, kteří manipulace usnadňují. Sázky pak opět směřují na asijské trhy.
Manipulátoři nemají rádi pozornost, proto cílí na nižší soutěže a nejvyšší dorosteneckou ligu. Důvodem je nízká veřejná a mediální kontrola, nízké platy, finanční problémy v klubech, velká fluktuace hráčů a jejich závislost na sázení. Právě třetí ligy jsou ideálním terčem – hráči zde často končí kariéru nebo se neprosadili výše, a dají se snadněji zlákat.
Mládežnické soutěže jsou zneužívány skrze sociální sítě, kde manipulátoři vytěžují profily mladých hráčů a lákají je na snadné výdělky. Další sférou jsou předkola pohárů, která jsou anonymní. Populárním trendem je i nasazení „testovacích“ hráčů z Balkánu do přípravných utkání. Ti zmanipulují zápas a klub po pár dnech opustí. Mafie údajně dokonce organizuje přípravné kempy (např. v chorvatském Medulinu), kde zaplatí týmům ubytování, ale nasadí vlastní rozhodčí, kteří pomáhají s manipulací.
Digitální válka a právní vakuum
Boj proti nelegálnímu sázení se nově přesunul do digitálního prostoru. Expertní systémy jako Sportradar, Federbet nebo GLMS monitorují sázkové anomálie a podezřelé změny kurzů. UEFA tyto analýzy komparuje s historií hráčů a přestupy. Policie přiznává, že musí neustále držet krok s vyvíjejícími se metodami.
V Česku stále chybí samostatná skutková podstata trestného činu match-fixingu. Pachatele lze soudit jen za podvod či úplatkářství, což vede k mírným, většinou jen podmíněným trestům. Pro hráče to znamená konec kariéry, ale pro profesionální organizátory ze zahraničí jsou tyto postihy neúčinné.
