Konkurence versus konkurenceschopnost, svoboda slova versus bezpečnost v on-line prostoru, zelené cíle versus ekonomika. To jsou jen některé z bitev, které v několika následujících letech Evropu čekají na domácí půdě.
Nová Evropská komise pod vedením své staronové předsedkyně Ursuly von der Leyen se ujala vlády na konci loňského roku. A kromě složité situace na globální scéně, kdy bude muset řešit vztahy s USA, Ruskem nebo Čínou, na ni čeká celá řada problémů i doma, píše bruselský server Politico.
Deportace vs. lidská práva
Jedna z posledních legislativ, které opanovaly debatu po Evropě v posledních měsících prvního funkčního období Von der Leyen, byl migrační a azylový pakt. Ten sice schválily jak národní státy, tak staré složení Evropského parlamentu, to ale neznamená, že debata končí. Naopak.
V posledních měsících loňského roku se téma dostalo na jednání Evropské rady, kde o něm jednali lídři národních států právě s šéfkou Komise. Ta slíbila počátkem tohoto roku předložit novou legislativu, a to návrh nařízení o navracení neúspěšných žadatelů o azyl.
Kromě toho se hovoří také o možnosti otevřít za hranicemi Evropské unie takzvaná návratová centra. V praxi jde o místa, kde by žadatelé o azyl čekali, zatímco by evropské země vyřizovaly jejich žádosti. To již zkusila třeba Itálie. Její bilaterální dohoda s Albánií je však terčem kritiky jak italských soudů, tak lidskoprávních neziskových organizací.
Nová Komise tak bude muset řešit dilema, jak dostát požadavkům národních států a řešit problém s migrací, aniž by byla obviněna z nehumánních praktik.
Mohlo by vás zajímat
Rozšíření vs. riziko vnitřního rozdělení
Dalším velkým úkolem, který před Evropou stojí, je rozšíření EU. Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, odstartovala Evropa přijímací proces právě s Ukrajinou, ale také s Moldavskem. Ty se tak přidaly k zemím západního Balkánu, které jsou „na čekačce“ již roky.
Problém s rozšířením je následující: Rozšiřování EU má jasné výhody. Zvětšil by se tak její vnitřní trh, a tak by evropské firmy měly více příležitostí. Pomohlo by to s bojem proti úbytku populace. A také zajistilo, že tyto země nespadnou do sféry ruského vlivu. Stejně tak jsou ale s věcí spojena i rizika. V debatě zaznívá třeba obava, že vstup velkých zemí, jako je Ukrajina, povede k zaplavení evropského trhu levnou pracovní silou a levnými produkty. A to by znevýhodnilo ostatní členské země, především ty, které s ní sousedí, jako je Polsko.
Zaznívají také požadavky na reformu. Odborníci se ptají, zda je udržitelné třeba jednomyslné hlasování v Radě EU v okamžiku, kdy to bude znamenat přesvědčit více než sedmadvacet členů. Při „budování“ Evropské unie se ostatně počítalo s tím, že již při současném počtu členských států bude právo veta zrušeno. Nedošlo k tomu kvůli nevoli některých členských států.
Von der Leyen tak musí být na jednu stranu opatrná k důsledkům, které by rozšíření mělo. Na druhou stranu má svá rizika i situace, kdy kandidátské země nemají vidinu vstupu do EU. Konkrétně může dojít k deziluzi a pokušení obrátit se na Moskvu.
Farmáři vs. reformátoři
Společná zemědělská politika (SZP) tvoří více než třetinu rozpočtu Evropské unie. A 20 milionů evropských zemědělců chce, aby to takto zůstalo. Von der Leyen má však jiné představy. Její Komise má ambiciózní plány na obnovu průmyslové konkurenceschopnosti Evropy. A na to potřebuje peníze.
V Bruselu se tak objevila myšlenka reformy SZP, která by propojila vyplácení peněz s plněním cílů, jako je rozšiřování ekologického zemědělství. Jak však Politico upozorňuje, stala se okamžitě terčem kritiky jak ze strany zemědělské lobby, která platí za jednu z těch nejmocnějších, tak ze strany národních ministrů zemědělství.
Jak by se mohla situace změnit, se částečně ukáže již v prvním čtvrtletí letošního roku. V průběhu prvních sta dní mandátu totiž slíbila Von der Leyen spolu s eurokomisařem pro zemědělství Christophem Hansenem představit novou Vizi pro zemědělství a potravinářství. To přitom bude teprve první fází procesu. Tou druhou, potenciálně ještě třaskavější, bude jednání o novém víceletém finančním rámci, podle kterého se budou rozdělovat unijní finance mezi lety 2028 a 2034.
Konkurence vs. konkurenceschopnost
Jedno ze slov, které se prolíná de facto každou debatou o budoucnosti Evropy, je konkurenceschopnost. Ať už jde o americkou dominanci v oblasti umělé inteligence nebo rychlý růst čínských exportů elektromobilů, evropské firmy začínají zaostávat za svými zámořskými rivaly. A politici v Bruselu se zoufale snaží vymyslet způsoby, jak zajistit, aby domácí podniky zůstaly konkurenceschopné.
Jeden z nápadů, který se objevil, přišel od bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Ten navrhuje, aby Evropa umožnila svým společnostem růst. Například v oblasti telekomunikací. EU má 34 mobilních operátorů ve srovnání s pouhými třemi v USA. Řešení? Zmírnit pravidla fúzí, které umožní zavedeným hráčům porazit své menší soupeře.
Oblast vymáhání pravidel hospodářské soutěže dostala do svého portfolia španělská místopředsedkyně Komise Teresa Ribera. Bude to tak právě ona, kdo bude muset zodpovědět otázku, zda se držet přísných antimonopolních pravidel, která zajišťují konkurenci na trhu a nižší ceny, nebo rozvolnit svůj přístup a umožnit vznik větších a potenciálně globálně více konkurenceschopných firem.
Svoboda slova vs. bezpečnost v on-line prostředí
Během prvního funkčního období Ursuly von der Leyeno přišla EU s jedněmi z nejrozsáhlejších právních předpisů pro digitální svět, které kdy vznikly. Konkrétně jde o akt o umělé inteligenci nebo akt o digitálních službách (DSA), který má zkrotit velké on-line platformy.
Zajímavý je právě druhý jmenovaný zákon. DSA se od roku 2023 musí řídit velké platformy poskytující své služby v Evropě, at už jde o Facebook, X Elona Muska nebo TikTok. Legislativa obsahuje pravidla ohledně toho, jak mají platformy postupovat proti nelegálnímu obsahu. Od doby, kdy Evropa legislativu v roce 2021 přijala, se však svět změnil. A to především vlivem Muska. Ten mezitím koupil tehdejší Twitter, změnil mu jméno na X a vyhlásil válku tomu, co nazývá „cenzurou“ ze strany regulátorů.
A co víc, původně jihoafrický miliardář je také klíčovým spojencem nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa a nově zvolený viceprezident USA JD Vance zašel tak daleko, že spojil americkou podporu NATO s tím, jak EU s Muskovou platformou X zachází.
Právě to musí Evropa brát v potaz, až bude dál postupovat v již zahájeném vyšetřování toho, zda X pravidla dodržuje.
Bezpečnost vs. výdaje
Evropu čeká další debata o peníze. Tentokrát půjde o investice do vlastní bezpečnosti. A to v kontextu rizika, že Washington omezí investice do NATO a stáhne svou podporu Ukrajině. Dnes Evropa není příliš zvyklá masivně utrácet za obranu. Pokud má však Unie převzít větší zodpovědnost za svou bezpečnost, bude se to muset změnit.
Ursula von der Leyen odhadla, že na posílení vojensko-průmyslového sektoru bude potřeba investovat 500 miliard eur. Kde však tyto prostředky vzít, když se největší evropské ekonomiky potýkají s problémy a když jsou zároveň nutné obrovské výdaje na řešení klimatické krize a zvýšení konkurenceschopnosti?
Další spor se vede o to, zda by obranné fondy EU měly být použity pouze na nákup vybavení vyrobeného v Evropě. Některé země, zejména Francie, tvrdí, že Evropa musí investovat do vlastní produkce, aby oživila svůj obranný průmysl, který se od konce studené války výrazně zmenšil.
Tento přístup je ale v rozporu s potřebou rychle a efektivně získávat zbraňové systémy a zároveň s rizikem podráždění Washingtonu. Američtí představitelé ostatně otevřeně přiznávají, že se jim tato myšlenka příliš nelíbí. Trumpova administrativa by tak mohla využít nákupy amerických zbraní jako nástroj pro rozdělení evropských zemí – upřednostňovala by ty, které dál nakupují v USA, a ignorovala ty, které se rozhodnou jinak.
Zelená politika vs. rozpočty
Clean Industrial Deal, česky Dohoda o čistém průmyslu, má být jedním z klíčových legislativních projektů příští Evropské komise — i když její konkrétní podoba zůstává zatím nejasná.
Cílem podle Evropské komise je zvýšit investice do čistých technologií a energeticky náročných sektorů, aby evropská ekonomika mohla dál růst, aniž by blok rezignoval na své environmentální cíle. Otázka, jak toho dosáhnout, však zůstává zahalená tajemstvím, protože členské státy EU se zdráhají uvolnit potřebné finanční prostředky.
Zatím jediným nástrojem, který Komise navrhla, je Evropský fond konkurenceschopnosti. Jeho široké zaměření ale naznačuje, že sektor čistých technologií bude muset o peníze tvrdě soupeřit s dalšími odvětvími, jako jsou umělá inteligence nebo vesmírné technologie.
Situaci navíc komplikuje skutečnost, že Clean Industrial Deal bude mít podle palcem několik klíčových aktérů. Jako celek bude plán řídit duo místopředsedů Komise Teresa Ribera a Stéphane Séjourné. Jedna z hlavních částí dohody, takzvaný Zákon o urychlení dekarbonizace průmyslu, jehož cílem je změnit dva nejvíce znečišťující sektory, bude spadat pod komisaře pro klima Wopkeho Hoekstru. Ten však bude zároveň zaneprázdněn dokončováním jednání o reformě směrnice o zdanění energií, která určuje daňové sazby pro různé energetické zdroje.
Národní zájmy vs. priority EU
Letos v létě představí Evropská komise svůj návrh na příští sedmiletý rozpočet EU. Započnou tak pravděpodobně velmi ostrá vyjednávání mezi členskými státy, která mají trvat až do konce roku 2027.
Rozpočet ve výši 1,2 bilionu eur, který patří k nejcitlivějším politickým tématům v Bruselu, pokrývá výdaje na širokou škálu oblastí — od podpory Ukrajině až po dotace na evropskou filmovou produkci. Východoevropské a severské země, jako jsou Polsko a Švédsko, chtějí navýšit výdaje EU na obranu, zatímco jižní státy, jako Itálie a Řecko, by rády získaly více peněz na boj s nelegální migrací.
Jednou z klíčových otázek bude, jaké podmínky budou muset státy splnit, aby se dostaly k evropským financím. Komise by chtěla nastavit systém, ve kterém budou muset členské státy provést zásadní ekonomické reformy výměnou za přístup ke své části rozpočtu EU. Tento přístup se však nelíbí zejména zemím ve východní Evropě, které patří k největším příjemcům evropských prostředků.
V roce 2025 stanoví členské státy své „červené linie“ pro vyjednávání. Pokud se ale historie bude opakovat, lze očekávat dlouhé spory.
Čisté technologie vs. riziko škodlivých látek
Státy a firmy se předhánějí ve vývoji nových technologií, aby zabránily katastrofálním důsledkům změny klimatu — mnoho z těchto řešení se však neobejde bez použití chemikálií s nepředvídatelnými vedlejšími účinky. Mezi ně patří i tzv. „věčné chemikálie“ neboli PFAS, jejichž rizika věda teprve postupně začíná odhalovat. Obavy z PFAS vedly EU k tomu, aby začala usilovat o postupné vyřazení těchto látek v odvětvích, na která Unie spoléhá při zelené transformaci. Evropská komise zároveň připravuje revizi právního rámce chemické bezpečnosti, aby lépe chránila občany před škodlivými látkami.
Evropská komise se zavázala snížit znečištění v EU na úroveň, která „již nebude považována za škodlivou“ pro lidské zdraví a životní prostředí — to bylo ale v roce 2021. Od té doby uplynuly tři roky, proběhly dvě války a vypukla energetická krize, přičemž nyní navíc hrozí krize dluhová. Priority se proto změnily.
V nadcházejících letech budou unijní zákonodárci a členské státy debatovat o tom, jak zajistit, aby přísnější regulační rámec pro chemikálie nebrzdil přechod na čistou energii, a zároveň chránil obyvatele a životní prostředí před toxickým znečištěním.
