Zneužití moci v přímém přenosu? Inspekce pokryla nezákonné sledování celníků, ke kterému zneužili armádní specialisty z Prostějova

Podle Generální inspekce bezpečnostních sborů prý Celní správa nezneužila armádní specialisty k nezákonnému sledování. Prý šlo jen o „pouhé“ pozorování. Celníci, kteří do ostré akce vloni v červnu nezákonně zapojili elitní vojáky z Prostějova, se ale zamotávají do svých tvrzení. Generální inspekce bezpečnostních sborů podezření z přečinu zneužití pravomocí úřední osoby a zneužití služební povinnosti vojáka ve formě návodu přesto v tichosti v půlce října odložila. Odůvodnění ale stoprocentně potvrdilo to, na co Ekonomický deník upozornil před necelým rokem: Někdo v Celní správě, a nebyl to jeden jediný člověk, rozhodl o nezákonném sledování obchodníků s padělanými cigaretami, na které si nezákonně vyžádal účast armády.

Celní správa od jara roku 2017 sledovala skupinu lidí, podezřelých z prodeje padělaných cigaret. Byly kvůli tomu povoleny odposlechy i sledování podezřelých. Jenže v jednom případě byli vloni v červnu ke sledování zneužiti vojáci z prostějovské 601. skupiny speciálních sil, což je v zásadním rozporu s trestním řádem. Sledování může provádět pouze takzvaný policejní orgán. Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil vloni, těsně před Vánoci. Od té doby se snaží zainteresované instituce prokazatelné zneužití zákona bagatelizovat. Do tohoto procesu se už zapojila státní zástupkyně Jana Vítková, která případ padělaných cigaret dozoruje, ale i Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Ale o jejich roli až za chvíli.

Ekonomický deník už zná jména všech aktérů nezákonného sledování. I to, jak se celé odehrálo. Před započetím popisu příběhu ale připomeneme, že státní zástupkyně Jana Vítková v obžalobě věnovala odhalení Ekonomického deníku jeden odstavec. Zněl takto: „Státní zástupce pro úplnost uvádí, pokud se jedná o obhajobou zmiňovaný článek, státní zástupce nemá žádné informace i o tom, že by se na operativních úkonech, zejména úkonech podle § 158d trestního řádu podíleli vojáci 601. skupiny nebo jiný subjekt, který nemá postavení policejního orgánu. Součástí trestního spisu, tak jak se s ním státní zástupce seznámil po převzetí dozoru v dané věci, není a nebyla žádost Celní správy, kterou citovaný článek zmiňuje. V článku zmiňovaná součinnost měla proběhnout v období 13. až 15. června 2018, kdy samotná součinnost měla proběhnout 14. června 2018. Pokud se jedná o možnou časovou souvislost, v dané věci bylo v dané chvíli povolením ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 2 trestního řádu ze dne 11.6.2018 povoleno sledování vozidla Mazda 5. Sledování daného vozidla ale bylo prováděno prostřednictvím technického sledování užívajícím technologii GPS a GSM Policií České republiky, Útvarem zvláštních činností.“ Jak se ovšem podařilo zjistit, tvrzení žalobkyně je v příkrém rozporu s údaji o povolení ke sledování, kterými disponuje Celní správa, ale i s poznatky GIBS, ke kterým se Ekonomický deník dostal.

Sledování, žádný výcvik

Jak celý skandál, dosud krytý orgány činnými v trestním řízení, začal? Napoví dokument Generální inspekce bezpečnostních sborů, který byl čten na soudu. Kapitán Celní správy v Brně David Antoš napsal 13. června loňského roku žádost „o součinnost“ při sledování, kterou adresoval armádě. Tu tentýž den schválila majorka Romana Pavelcová a šéf pátračů brněnských celníků Petr Mašek. Dokument zněl tak, že Celní správa žádá o součinnost při realizaci opatření, týkající se sledování osob a věcí u rodinného domu v Havířově-Šumbarku (zde je rozpor s tvrzením žalobkyně, která tvrdí, že v inkriminované době bylo povoleno pouze sledování auta – pozn. red.). Tajná operace dostala krycí jméno Richard. Sledování zmiňovaného domu povolila od 20. dubna do 20. července předchozí dozorující státní zástupkyně případu Karolína Šálková.

David Antoš s Romanou Pavelcovou pak žádost ještě tentýž den doručili šéfovi 601. speciální skupiny v Prostějově plukovníkovi Davidu Frantovi. Ten celníkům sdělil, že žádost je špatně koncipována, protože příslušníci elitní armádní jednotky nemohou provádět úkony v trestním řízení. Přes zamítavé stanovisko přesto Franta žádost celníků poslal na Ředitelství speciálních sil generálovi Pavlu Kolářovi. Připomeňme, že se celá akce odehrávala pod taktovkou náměstka Celní správy Roberta Šlachty, který měl o věci komunikovat s Generálním štábem.

Mohlo by vás zajímat

Ke zdražení nápojů po zavedení zálohování nedošlo, říká slovenská exposlankyně Cséfalvayová

Generál Kolář pak po doporučení svého zástupce plukovníka Ladislava Rebilase, a schválení vedoucím právníkem Generálního štábu Emilem Horčičkou, napsal tentýž den rozkaz, v němž požadovanou „součinnost“ specifikoval jako součinnostní výcvik Celní správy a 601. skupiny mimo vojenské výcvikové prostory na území Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Cílem cvičení mělo být „ujednocení operačních postupů a procedur v zastavěné oblasti“ s důrazem na „činnost vedení jednotek v diskrétních operacích“.

Toto nařízení pak Kolář předložil náčelníkovi Generálního štábu Aleši Opatovi, který jej schválil. Následně tak po telefonickém ověření a doporučení náčelníka Generálního štábu Opaty a armádního právníka Horčičky učinila i tehdejší ministryně Karla Šlechtová. Hned poté byl vydán rozkaz k „součinnostnímu výcviku“. Jak se později ukázalo, o výcvik nešlo, ale o „operativní šetření a pozorování objektu a okolí“ v Havířově-Šumbarku, kde bydlel jeden z podezřelých obchodníků s cigaretami.

Vše výše zmíněné se odehrálo v jednom dni – 13. června 2018. Hned následující den nastoupili vojáci do ostré akce, která trvala dva dny – 14. a 15. června. Vše popsal velitel nasazené skupiny, nadporučík J. S. (jména vojáků z 601. skupiny záměrně neuvádíme celá kvůli jejich možné dekonspiraci – pozn. red.) v listinné prezentaci. Tu předal svému veliteli plukovníku Frantovi a ten ji následně postoupil vyšetřovateli operaci Richard – majorovi celníků Pavlu Litavcovi.

Kdo lhal ministrům?

Zde se musíme na chvilku zastavit. Tento popis událostí, jak je zaznamenán v dokumentu generální inspekce, se značně liší od odpovědí ministrů obrany a financí na interpelace šéfky sněmovního výboru pro obranu Jany Černochové. „K vašemu dotazu, zda Celní správa požádala o součinnost při sledování osob podezřelých z páchání trestné činnosti, uvádím, že Celní správa za účelem plnění svých úkolů požádala o poskytnutí technických prostředků s obsluhou. Z hlediska formy poskytnutí součinnosti pak byla zvolena forma součinnostního vojenského výcviku 601. skupiny speciálních sil s jednotkou Celní správy za účelem procvičení schopností ve vedení speciálního průzkumu,“ odpověděl Černochové ministr obrany Lubomír Metnar. Jak se nyní ukazuje, vojáci žádné technické prostředky s obsluhou neposkytli.

V podobném duchu se nesla i odpověď ministryně financí Aleny Schillerové. „Ohledně celé záležitosti jsem se nechala informovat a mohu vám potvrdit, že některé informace v článku se nezakládají na pravdě, či jsou v článku interpretovány zavádějícím způsobem,“ začala svou odpověď Schillerová. A pokračovala: „Především je zapotřebí sdělit, že 601. skupina speciálních sil generála Moravce žádné úkony v rámci trestního řízení neprováděla. Sledování, které bylo prováděno na základě řádného povolení dozorující státní zástupkyně, prováděl výhradně pověřený celní orgán, kterým je Generální ředitelství cel. Tyto informace nejsou v uveřejněném článku uvedeny pravdivě,“ tvrdila ve své odpovědi Černochové Schillerová. Dnes se naopak, oproti tvrzením vrcholných politiků, ukazuje, že informace, zveřejněné Ekonomickým deníkem byly pravdivé. A jak. A státní zástupkyně o zapojení vojáků vůbec nevěděla.

„Armádní útvar na nemožnost zapojení se do trestního řízení také sám upozornil v reakci na zaslanou žádost s tím, že i přes nemožnost participovat na konkrétním trestním řízení může poskytnout své poznatky, dovednosti a doporučení ohledně operativních postupů a technické prostředky s obsluhou aplikovatelné při sledování, což se i stalo. Přípravné řízení trestní je neveřejné a proto vám není možné poskytnout předmětnou žádost,“ napsala dále poslankyni Černochové dále ministryně financí. Jenže žádné doporučení operativních postupů ani poskytnutí technických prostředků s obsluhou neproběhlo, jak vyplývá z šetření GIBS. Vojáci v civilu prostě dům podezřelého sledovali.

Kam zmizely tajné materiály?

Poté, co se skandál provalil, se materiály z nezákonného sledování do trestního spisu nedostaly. Důvod je nasnadě, a zajisté to dojde každému čtenáři sám. Dokonce byl podle informací z probíhajícího soudního jednání zaznamenán i pokus o odstranění dokumentů v Celní správě, ale o tom až příště. Generální inspekce tvrdí, že vyšetřovatel celníků Pavel Litavec nakonec „písemné materiály a v nich obsažené informace“ od vojáků vyhodnotil. Ale do samotného spisu Richard „je nezaevidoval a nezařadil“.

„Tudíž nikdy nebyly užity jako důkaz v trestním řízení,“ tvrdí vyšetřovatel GIBS Rostislav Grochol. Dosud není přesně známo, kdy byly písemné materiály ze spisu vyňaty, zda před zveřejněním skandálu se sledováním nebo až po něm. Argumentace vyšetřovatele GIBS proto jednoznačně podporuje už delší dobu projevenou snahu Celní správy a ostatních orgánů podezřelé osoby z popotahování před soudy a možným postihem účelově ochránit.

Pojďme se proto nyní podívat detailně podívat na průběh celé akce. Skupina vojáků nasazených na sledování čítala osm osob: konkrétně velitele J. S., dalšími aktéry pak byli poručice L. B., nadporučík L. G., rotmistr P. T., nadrotmistr O. R., rotmistr V. J., rotmistr K. M. a rotmistr M. S. Vojáci na GIBS vypověděli, že v civilu, neozbrojení, sledovali již popisovaný dům v Havířově-Šumbarku, přilehlou ulici, používali civilní armádní auta a fotografovali. Měli dokumentovat dění, nestandardní činnost v objektu, za pomoci dalekohledů, fotoaparátů a mobilních telefonů. Fotografie a záznamy následně předali veliteli skupiny – nadporučíkovi J. S. Zprávu pak J. S. předal vyšetřovateli celníků Pavlu Litavcovi. Jak už jsme uvedli, do trestního spisu se záznamy o sledování nakonec nedostaly. Velmi pravděpodobně kvůli defekci nezákonného jednání Celní správy do médií.

Velmi zajímavá je pak výpověď šéfa pátračů brněnských celníků Petra Maška. Ten do protokolu tvrdí, že o akci neměl bližší povědomí. Nicméně také to, že operativně pátrací prostředky celníků u domu v Havířově-Šumbarku nepřinášely žádné ovoce, proto si od spolupráce s vojáky sliboval technickou nebo taktickou pomoc, nové postupy, možnosti nebo techniku. Mašek prý neví, jaké informace nakonec vojáci celníkům předali, „tyto však sloužily jako informace taktického významu, do trestního ani žádného jiného spisu nebyly žádné materiály zařazeny a nikdy nebyly použity jako důkazy v trestním řízení“. Mašek zároveň přiznal, že „s odstupem času připravil text děkovného dopisu, který byl prostřednictvím jeho nadřízeného Roberta Šlachty zaslán na Generální štáb armády České republiky“.

Toto Maškovo tvrzení je pak v jistém rozporu s reakcí Celní správy na žádost autora tohoto článku podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Autor se sice ptal na děkovný dopis Šlachty 601. skupině, a ne Generálnímu štábu, nicméně Celní správa k této části žádosti, týkající poskytnutí kopie tohoto dopisu, napsala: „GŘC uvádí, že kopie děkovného dopisu veliteli 601. skupině speciálních sil z Prostějova zástupce generálního ředitele GŘC a ředitele sekce 03 Pátrání Roberta Šlachty k akci Richard BN-8351120/TS-7/2017 – RICHARD, GŘC neposkytne, a to z důvodu neexistence informace. Dopis od zástupce generálního ředitele GŘC a ředitele sekce 03 Pátrání Roberta Šlachty adresovaný veliteli 601. skupiny speciálních sil z Prostějova neexistuje.“ Jak se ukázalo, děkovný dopis navzdory tvrzení celníků, skutečně existuje.

Podobně jako Mašek před inspekcí mluvila celnice Romana Pavelcová. Také ona potvrdila, že celníci byli se sledováním domu podezřelého v Šumbarku v koncích – „chování podezřelých bylo vysoce konspirativní a svou činnost kryjí“ a proto oslovili armádu. Ovšem velmi zajímavým způsobem. „Kolega David Antoš přišel s nápadem, že požádají o spolupráci armádu. Prostřednictvím svého známého, který sloužil na vojenském útvaru v Prostějově, dohodl schůzku s velitelem tamního vojenského útvaru,“ řekla inspektorům Pavelcová. Pak s inspektory probírala žádost, kterou Antoš napsal a nechal si ji schválit svým nadřízeným Maškem.

Velitel 601. skupiny Franta podle Pavelcové celníkům sdělil, že je žádost špatně formulovaná, že ji odešle do Prahy na velitelství, „že se uvidí, jak se k ní postaví“. V následném telefonickém hovoru pak Franta celníkům sdělil, že vojáci „nemohou provést samotné sledování, ale mohou v rámci svého cvičení získat informace a jistým způsobem vytýčit možnosti dalšího sledování zájmového objektu“. Ono „vytýčování možností“ pak probíhalo jako klasické sledování. Což je jasně popsáno ve výpovědích vojáků, nasazených do akce. Také Pavelcová se podílela na textu onoho Robertem Šlachtou později zaslaného děkovného dopisu, který podle Celní správy neexistuje.

Vyšetřování skončilo, zapomeňte

Poté, co na zjevné nezákonnosti upozornil před necelým rokem Ekonomický deník, se případu se začali věnovat vojenští policisté z Liberce a Generání inspekce bezpečnostních sborů. Postupně se podařilo takzvaně ustanovit aktéry děje, včetně armádních specialistů, kteří sledování fyzicky prováděli. Jenže žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Pavel Prygl případ vojenským policistům hned zpočátku, na konci letošního února, odejmul a jako zpracovatele určil expozituru GIBS v Ostravě. Vojenští policisté už jen takzvaně „přicmrdávali“, když GIBS potřebovala zjistit některé informace v armádě.

A jak přes jednoznačné důkazy, že vojáci pro Celní správu nezákonně sledovali objekt jednoho podezřelých z distribuce padělaných cigaret, toto porušení zákona Generální inspekce bezpečnostních sborů z Ostravy vyšetřila? Odložila jej.

„Vojáci, kteří se akce zúčastnili, nebyli srozuměni s tím, že Celní správy vede v této věci trestní řízení, k tomuto jim nebyly poskytnuty žádné informace. Nebyli srozuměni se skutečností, že na zájmový objekt bylo státní zástupkyní vydáno povolení ke sledování, nebyla po nich vyžadována dokumentace ve smyslu zajišťování důkazů pro trestní řízení. Sami dělali poznámky a fotografie pohybu v okolí objektu,“ napsal v odůvodnění podplukovník GIBS Rostislav Grochol. Veškeré materiály z akce pak armádní specialisté předali veliteli operace nadporučíkovi J. S. Následně použil inspektor GIBS klíčové slovo, kterým se snaží vyloučit, že ve skutečnosti nešlo o sledování. „K provedení cvičení jim byl dán nadporučíkem J. S. vydán ústní rozkaz. Jejich úkolem bylo skryté pozorování daného objektu, získání informací o objektu a jeho okolí, a získání informací o vozidlech, která do objektu přijížděla a odjížděla, a osobách, které se tam pohybovaly,“ napsal v odůvodnění podplukovník GIBS Rostislav Grochol. Ze sledování se tedy v úředních lejstrech GIBS šmahem stalo pozorování, takový termín totiž už trestní řád nezná. Proč byla fyzická aktivita – sledování – takto přejmenována musí být jasné i malému dítěti.

Taková argumentace je ovšem v přímém rozporu s jedním z dokumentů Celní správy z úředního záznamu k povolení sledování z doby, kdy byli vojáci v Havířově-Šumbarku druhý den nasazeni (viz faksimile úředního záznamu níže). Celníci monitorovali objekt podezřelého Vietnamce delší čas kamerou v autě. Protože se báli dekonspirace, proto fyzické sledování přerušili. Ve zmiňovaném úředním záznamu je i jasně usvědčující informace, že 15. června byl zaznamenán pohyb zájmového vozidla Citroen Jumpy v blízkosti sledovaného rodinného domu. A vůz byl vyfotografován. A právě v těchto místech byli v inkriminované době nasazeni vojáci z Prostějova. Což inspektor GIBS zcela pominul, nebo mu Celní správa inkriminovaný dokument vůbec nepředala. Jedině to by mohlo omluvit konání inspektora Rostislava Grochola, který zcela bezelstně napsal do protokolu, že vojáci měli Celní správě pomoci s novými postupy a metodami pro sledování.

Jak tedy zní odůvodnění odložení prokazatelně nezákonného postupu celníků, se kterým se podle všeho ztotožnil i dozorující státní zástupce? „I přesto, že došlo v jednání příslušníků Armády České republiky při plánování, schvalování a následné realizaci vojenského cvičení k porušení podmínek stanovených zákonem, nelze v tomto jednání spatřovat naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu porušení služební povinnosti vojáka,“ tvrdí inspektor Rostislav Grochol.

A celníci, kteří vojáky do obrovského problému s nezákonným sledováním uvrhli? Ti jsou podle inspektora Grochola čistí „jako lilie“. „Rovněž nebyly zjištěny skutečnosti, jež by prokazovaly, že by se kterýkoli příslušník OP GŘC v Brně mohl dopustit v souvislosti s prověřovanou věcí jakéhokoli jiného trestného činu nebo jakéhokoli jiného protiprávního jednání,“ zaznamenal v odůvodnění odložení případu inspektor Grochol. To, že před brněnským soudem už zazněly informace o pokusu o vytažení dokumentů ze spisu k popisovanému konkrétnímu sledování, a že se příslušníci Celní správy navzájem kryjí, inspektoru Grocholovi zřejmě při pracovním vypětí uniklo.

S ohledem na to, jak žádost a realizace a následné vyšetřování detailně popsaného nezákonného sledování Celní správou probíhaly, není vyloučeno, že podobných zákonu odporujících součinnostních cvičení proběhlo mnohem více. A to nejen u Celní správy. Informace z bezpečnostních kruhů, které v poslední době míří do redakce Ekonomického deníku, tomu vydatně nasvědčují.

Jan Hrbáček