Šéfka bruselské exekutivy Ursula von der Leyenová souhlasí s německou iniciativou, která fakticky počítá se zavedením intenzivnější spolupráce s vybranými unijními státy. Uvedla, že princip jednomyslnosti v řadě evropských otázek blokuje rychlá řešení a pokroky.
„Naší ambicí by mělo být vždy dosáhnout dohody mezi všemi 27 členskými státy,“ napsala předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová šéfům unijních států. „Ale tam, kde je nedostatek pokroku a hrozí ohrožení konkurenceschopnosti Evropy, bychom se neměli vyhýbat využití možností stanovených ve smlouvách v rámci posílené spolupráce,“ uvedla.
Čas na dvě rychlosti
Dala tak fakticky zelenou německému návrhu, který předpokládá, že šest nejsilnějších ekonomik Unie (E6) bude některé otázky, například zbrojení, projednávat v užším formátu. S tímto řešením přišel německý ministr financí Lars Klingbeil.
Na konci ledna svolal schůzku zástupců Německa, Francie, Polska, Španělska, Itálie a Nizozemska. Chtěl se domluvit na společných výdajích na obranu a na reformě průmyslové politiky. „Nyní je čas na Evropu dvou rychlostí,“ prohlásil německý politik.
Reakce von der Leyenové ukazuje, že podporuje německé řešení vícerychlostní evropské spolupráce, která se nemusí spoléhat na jednomyslný konsenzus všech 27 zemí Unie.
Posílená spolupráce je ve smlouvách
Mechanismus posílené spolupráce je zakotvený v Amsterodamské smlouvě o fungování EU z roku 1997. Umožňuje členským státům usilovat o hlubší integraci v konkrétních oblastech politiky, aniž by musely získat jednomyslnou podporu všech ostatních. Toto ustanovení výslovně umožňuje „ochotným zemím“ prosazovat evropské cíle, když se širší dohoda ukazuje jako nedosažitelná. Posílená spolupráce ale nesmí být v rozporu s celkovým směřováním Unie.
Evropský blok tímto způsobem funguje už léta. Naposledy se to ukázalo v případě dohody o půjčce Ukrajině pro roky 2026 a 2027 ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu korun). Nepodílejí se na ní tři evropské země – Česko, Slovensko a Maďarsko.
Mohlo by vás zajímat
Podobné koalice vznikaly také v oblasti energetických zakázek nebo vymáhání sankcí. Rovněž eurozóna je příkladem vícerychlostní Unie. Země, které nejsou členy eurozóny, nemají zastoupení na zasedáních Evropské centrální banky ani se neúčastní jednání ministrů financí eurozóny.
